Tady je jediný svět, svět všech vyplněných přání

Cestou z blázince jsem si šel na uklidněnou koupit hedvábí na
cvičební úbor. Zajímavá zkušenost.

Cestou z blázince jsem si šel na uklidněnou koupit hedvábí na
cvičební úbor. Zajímavá zkušenost.

Blázinec mě včera nenadchnul, neb opět zvítězila ekonomika nad
terapií a úředník od stolu vždy zvítězí. Tedy ve státní instituci. Ale
to je jiná pohádka a rozčílení prý není program, jak údajně pravil
president Masaryk, tak se nerozčiluji.

Jen přemýšlím, jak snadno a rychle se dá změnit „nezměnitelné
a potřebné.”, něco, čemu se říká stacionář. To, co by za
normálních okolností mělo nekonečně dlouhou odbornou debatu, tady se
vyřešilo během několika minut pouhým oznámením.

Ještě, že mám několik terapeutických skupin, mimo instituci, kam
ruka úředníka nedosáhne. Možná jen finanční úřad, ale po té odborné
stránce nemusím skutečně s nikým diskutovat. Maximálně se svým
supervizorem. Platba v hotovosti bez účasti pojišťovny má své výhody.

Hedvábí na cvičební úbor jsem si zakoupil úspěšně. Tedy já dělal na
prodavačku modré oči, má láska vedla takové ty „nepodstatné”
řeči o kvalitě, rozměrech látky, měřila mě, ještě že mě nevážila a mnohé
další úkony, které si už nepamatuji. Vím, jen že jsme tam strávili
docela dost času. Zcela určitě to bylo nutné. Platil jsem podstatně
méně, než jsem čekal. Má láska tam okukovala perly, tak jsem ji jedny
koupil. Myslel jsem jak nejsem velkorysý, protože jsem si spletl kód s
cenou. Rozdíl byl velký. Jí se líbily, a mne nestály zas až tolik.

V tomhle ženy obdivuji. Já bych přišel, obhlédl, koupil bych, co by se mi
líbilo, asi bych se dal přesvědčit, že potřebuji o dva metry víc, protože
nemám odhad kolik metrů je potřeba, zaplatil bych co by mi řekli a a šel
bych někam, kde je to pro mne zajímavější. Kdežto má láska byla ve svém
živlu. Já bych spíš než nakupovat, šel třeba do knihovny, nebo domu spát. Což
jsem stejně nakonec šel. Fotbal v televizi nebyl, abych se trápil pospáváním
u ligového utkání. Až dnes, ale to už nebudu pospávat, ale budu pozorně
sledovat výkony borců.

Mám stejně zvláštní způsob zábavy. Dokáži sledovat MMA, fotbal, akční
filmy, stejně dobře jako dokumenty o taoismu, buddhismu, moudré řeči mnichů.
Aniž by mne rušily expertní úvahy bývalých fotbalistů, používajících
zvláštní způsob stavby věty, jako třeba, že „Mužstvo má
kvalitu…” Na jedné straně potichu hovořící guru, sifu, teacher, (v
libovolném jazyce,) muž či žena, na pohlaví nezáleží, když je poslouchám,
jen očekávám, kdy je vezmou rovnou do nebe, či dosáhnou nirvány. Mnozí
terapeuti mluví podobně. Také čekám, kdy se rozplynou v oblaku a budou na
nebe vzati.

Tohle jsem si dlouho pletl. Na nebe vstoupení a na nebe vzetí. Pak jsem
to promyslel a došlo, že: Panna Maria byla na nebe vzata a Kristus na nebe
vstoupil. Což je pochopitelně rozdíl. Kristus vstupuje a vystupuje jak se
mu chce, neb je na nebi doma, my ostatní si musíme zaklepat na tu nebeskou
bránu, abychom byli vpuštěni. V tom úplně nejlepším případě byli na nebe
vzatí. Tak hluboký dojem na mě někteří ti hovořící na těch dokumentech
dělají. A do toho ti fotbalisté, nebo borci z MMA. Ale snáším oboje.

Vlastně všechno dohromady je Tao. Případně ono Království Boží, co je na
tomto světě mezi námi, ale není z tohoto světa. Takhle si to vždy přeložím.
Jestli správně, nevím protože zcela určitě bych se dozvěděl že je to ještě
jinak. Což při četbě, nebo sledování všech těch dokumentů na YouTube a
listování v moudrých knihách objevuji už asi třicet let.

Naučilo mne to jedno. Nehledat správný výklad učení, ale hledat co je v
tom pro mne důležitého, použitelného a duši i tělo prospěšného. MMA mi
ukazuje, že lidé za peníze k sobě mohou být několik desítek minut opravdu krutí a
Tao, Čchi-kung, Jóga zase, kam se může člověk dostat, když kultivuje tělo,
ducha i myšlení. Dohromady tohle všechno: tady je jediný svět, svět
vyplněných přání.
Tohle zase kdysi zpíval Karel Zich.Jo jo.

Chtěl bych umět napsat baladu

1 komentář

  • Anonymní napsal:

    🙂 ne nadarmo mi manžel
    🙂 ne nadarmo mi manžel říká: “ Dej pozor na to, co si přeješ. Většinou se to vyplní“. Poznala jsem to i dříve, že nějak tak to funguje, ovšem po uvědomění si rozměru toho pořekadla, si teď většinou přeju, aby bylo všeho raději než moc, akorát. A učím se nezobecňovat, nesoudit, chápat souvislosti, dobro i zlo i to, čeho je dosti nebo tak akorát. Pro mne a pro ty, které miluji. Uf, uf. Děkuji. Ž.