Pokojně si čtu denní tisk a slyším hluk. Otočím se a vidím. Dva. Těsně nad dvacet. Jeden zřejmě opilý, druhý zfetovaný. Nastává stavovská hádka. Ten zpitý, říká tomu zfetovanému.
Pokojně si čtu denní tisk a slyším hluk. Otočím se a vidím. Dva. Těsně nad dvacet. Jeden zřejmě opilý, druhý zfetovaný. Nastává stavovská hádka. Ten zpitý, říká tomu zfetovanému. „Ty fetko vygumovaná, nech už toho fetování a chovej se jako člověk. Fetka stojí nad ním,něco mumlá. Neslyším co, ale pro alkoholika zřejmě něco nelibého, takže vstává chytá feťáka za krk a evidentně se ho pokouší srazit na zem silou. Feťák není tak zfetovaný aby nedokázal stát na nohou a začínají čistit vagon metra. Vzhledem k tomu, že sedím na strategickém místě hned u dveří jednosedadle za sklem nikam neprchám.
Dívám se zda se neobjevují nože. Neobjevují.
Tedy pokojně přihlížím boji vedenému na zemi. Do cizích rvaček, pokud někdo do někoho nekope ležícího na zemi zásadně nezasahuji. Gentlemani se rozhodli vyřešit své vztahové problémy mužnou cestou. Proti takovému řešení mezi muži nebývám. Konečně v mládí jsem mnohokrát řešil spory mezi muži tímto způsobem a nezdá se mi to vždy nejhorší způsob řešení. Obvykle poražená strana, pokud dostane patřičnou nakládačku uzná argumenty vítězné strany a život jde dál.
Trocha krve, nějaké jizvy, to vše podle mého mínění patří k muži a muž, který není ochoten hájit sebe sama i touto cestou v mých očích lehce klesá.
Samozřejmě pokud se objeví zbraně, pak je zle. To je riziko. Slabší jedinci mívají tendenci zvrátit situaci ve svůj prospěch. Tady se nic takového neděl, dvakrát upadli, dvakrát vstali, až nakonec zůstal sedět fetka s krví na ústech a košili. Cestující opustivši svá místa se vrátili. Vítěz si na sedadle lízal rány. Doslova. Olizoval si rozbité kotníky na ruce, fetka se zvedl a přešel na druhý konec vagónu. Mír a klid vládl po celou dobu mé jízdy s nimi z Kobylis až na Florenc. Tam jsem je opustil. Jen jsem si říkal, že nejen v blázinci ale i na ulici vládne řevnivost mezi opilci zpíjejícími se do bezvědomí a feťáky fetujícími do vymaštění hlav.
Samozřejmě veřejné mínění je zásadně na straně opilců. Má za to, že chlast je tak nějak jaksi víc v společenské normě. No už veřejnému mínění nic nevysvětluji. Ono si čas od času potřebuje zažít trochu opileckého povyku aby si uvědomilo, jak problematický životní stav to je pro mnohé kolem. V rodině, v zaměstnání i jinde. Stačí si přečíst komentáře po některými blogy. Pokud se někdo ošklíbá nad feťáky, stačí když se podívá na „ctihodné otce. matky” rodin, kteří kolem sebe šíří nepohodu, destrukci a nenávist. Za pomoci toho tolerovaného alkoholu. Málokdo si připustí, že alkohol je pouze a jenom státem, společností tolerovaná droga, nic víc. U těch takzvaných tvrdých drog jde možná, ale jen možná o něco rychleji řízený pád do propasti.
Pokračoval jsem dnes odpoledne v psaní scénáře pro pořad v televizi. Teprv dnes jsem si uvědomil, do čeho jsem se uvázal, když jsem si prosadil, že to bude formou polodokumentu, který bude zčásti autentický, zčásti hraný.Pilovali jsme dialogy, protože jestli něco chci, tak aby dialogy byly skutečně autenticky vypadající, aby nich lidé mluvili jak mluví. Třeba i s onou nepřirozeností, když se pokoušejí při setkání s terapeutem mluvit vážně, seriosně a je vidět rozdíl, mezi řečí u terapeuta a mezi řečí v rodině, kde vášně planou.
A že planou, je vidět na autentickém příběhu Heleny, která hledá díky pití a fetování partnera vlastní cestu, padá do beznaděje, zase znovu doufá. Život spoluzávislého stejně jako závislého nejde ve vlnovce, ale v prudkých zlomových křivkách nahoru a dolu. Z extrému do extrému. Být ve spolku se závislým je podobné jako být ve spolku s Ďáblem. Žádná naděje na štěstí, ale nepřetržitá služba člověku, jehož požadavky jsou neukojitelné. Ať uděláte, co uděláte, stejně je vše málo, stejně jste špatní, stejně nic není dobře. Máte jediné právo, sloužit, mlčet a nechat se týrat požadavky, jež nikdy nekončí. Heleně bych chtěl říci.
Milá Heleno,
život ti ukazuje, že přišel čas ke změně způsobu života a myšlení. V tuhle chvíli bych asi přerušil kontakt s Petrem, přestal bych usilovat o jeho změnu a staral bych se o svůj život a život dítěte. Petr potřebuje krutou životní lekci. Jak tak sleduji tvůj příběh, vidím jedno. Život na tobě něco chce. Zeptej se sama sebe, co to je? Co na tobě tahle situace chce, co vyžaduje.
Podle mne vyžaduje aby si celou svoji energii vložila do uhájení důstojného způsobu života, vlastní změny spočívající v poznání, že muž v něhož si doufala v tuhle chvíli není schopný, ale ani ochotný se starat o zájmy dcery, kterou spolu máte. Taková je ta tvrdá realita a život ti říká „Podívej se téhle pravdě do očí a neváhej.”
Heleno od lidí můžeme žádat jen to, čeho jsou schopni. Petr v tuhle chvíli je schopný se starat jen o své zájmy o svůj chlast a všechno co mu v tom brání považuje za házení klacků pod nohy. Udělá všechno pro to aby uspokojil svoji závislost a nebude váhat obětovat kohokoliv ze svého okolí, pokud mu poslouží jako možnost se zpít, zfetovat, vymastit si hlavu do bezvědomí. Nezkoumej jeho důvody, nepochopíš je a k pochopení nejsou.Tohle zkoumání je jen čirá ztráta času. Tvoje ztráta.
Dej svému životu co potřebuje. Péči o tělo i duši, snaž se o přiměřenou životní úroveň, pro tuhle chvíli se smiř se skutečností, že nežiješ tam kde by si ráda žila. Hledej pomoc, tam kde ti poradila Markéta, že máš hledat a přečti si co ti zde ženy, které jsou často jak vím, na tom podobně jako ty, píšou.
Prostě někdy v životě jsme na tom tak, že máme jen to co máme, hájíme jen základní potřeby k přežití a pracujeme na návratu lepších času. Musíme vydržet trápení, které máme a pochopit, že ono trápení má smysl v tom, že nás formuje, nutí hledat a mnohdy i při troše vytrvalosti nacházet cestu k jinému způsobu života a myšlení.
Jednoduše, naše trápení je zdrojem poznání a formuje nás. Tvoje situace je bezpochyby těžká, ale ne beznadějná. Buď se vymaníš z toho spoluzávislostního kolotoče, nebo se na něm budeš točit a začneš hledat viníky všude kolem sebe. Spoluzívislí lidé se na sobě dopouštějí stejné křivdy jako závislí. Používají svoji energii a inteligenci k tomu aby našli viníka svých potíží a potrestali ho, místo toho aby zastavili ten šílený kolotoč a vystoupili z něho.
Pro tebe Heleno je úkol dne najít vypínač, vypnout kolotoč, slézt z něj a postavit se na pevnou zem. Chvíli se ti ještě bude točit hlava, ale i to postupně přejde. Na prvním místě jsi ty a ta malá. Petr se o sebe postará. Tebe nepotřebuje. Tebe potřebuje to dítě.
Tak a konec.