Stálé dávání najevo, že člověk takových mizerných kvalit nemůže vyprodukovat nic pořádného, působí jako závist.
Stálé dávání najevo, že člověk takových mizerných kvalit nemůže vyprodukovat nic pořádného, působí jako závist. Je zajímavé sledovat a porovnat informace od diváků, kteří nemají vůči mě žádné předsudky, jejich hodnocení a hodnocení těchto lidí. Z útoků na tuhle oblast se dá usoudit, že se jedná o lidi, kteří mají určité literární, a nebo jiné umělecké ambice. Případně údiv nad tím, že i člověk bez jejich vzdělání je schopen něco podobného uskutečnit. Ze zpětné pohledu, se i tohle potvrdilo. Největší procento útoků na kvalitu mé tvorby, ať už televizní nebo psané, přicházelo od lidí, kteří měli svoje ambice.
Dokonce u jednoho jsem našel opsané pasáže z různých knih, fotografie stažené z internetu a to celé vydával za vlastní tvorbu. Samozřejmě i u tohoto člověka, bylo jasné že informace o jeho mnohem vyšším vzdělání, než je to moje, dávání najevo přesvědčení, že jsem hňup, který mu není ani po paty a vydávání cizího nápadu za svůj, což jsem zjistil podle toho, že jsem to, co vydával za svůj nápad viděl knižně zpracované. Informoval jsem tohoto člověka o svých poznatcích a z toho důvodu zvýšil intenzitu svých nadávek.
Tím že útočí na vzdělání, umělecké kvality někoho pod jejich úrovní, může být projevem nespokojenosti z vlastním prosazením v této oblasti. Mnozí vzdělaní lidé si potřebují dokázat, že jejich studium nebylo marné. Ovšem zase je tohle jen orientační a platí to v případě systematických útoků na vzdělání. Už jsem řekl, že cílené sdělení obyčejných faktů o dosaženém o mém výsledku u těchto lidí vyvolává písemný amok. Amok a tirádu o chlubilech, kteří neumějí se podle jejich mínění neumějí ani podepsat.
Opět, pokud tomuhle sdělování porozumíte alespoň orientačně, pak pochopíte mnohé i přesto, že ti lidé jsou stále anonymní, úzkostlivě chrání svou totožnost, přesto na sebe mnohé prozrazují a klidně můžete být v klidu. Jako ve všech předchozích případech ono shazování je z důvodu nadměrné pýchy, která je na začátku všech osobních problémů člověka, nebo z nejistoty a malé sebedůvěry. Z důvodů výše uvedených nijak zvlášť nemám potřebu být nijak anonymní. Pozorní lidé, díky své pozornosti, bez zvláštního vzdělání mnohé uhodnou. Pokud se nedají zatáhnout do používání rádoby psychoanalytických teorií, které se pokoušejí napasovat na vaše slova.
Myslím, že vysvětlení motivů lidí kteří jsou s vámi ve sporu, chrání se svou anonymitou plně postačí. Budete-li jen číst a vyhnete-li se sklouznutí do psychoanalytických teorii, jejich publikování směrem k vašemu protivníku, vyhnete se i výsměchu. Tyto teorie jsou poměrně známe a většina manipulujících anonymů si s nimi hravě poradí. Už to bylo řečeno. Podstata zvládnutí sporu s anonymem, nebo člověkem, který není anonymní, ale velmi inteligentní a z toho důvodu zručně manipulující, je v tom, že uděláte něco, co nečeká. Něco zcela nelogického. Nejhorší co se vám může přihodit, že budete označeni za blbce. Jenže vy se chcete bavit a víte, že pokud budete hledat racionální argumenty, dostanete se do diskuse, která má za cíl vás pouze zesměšnit. Třeba jen z toho důvodu, že nejste odborníci na ekonomii, pediatrii, libovolně si dosaďte cokoliv. O těch a jiných můžete diskutovat s těmi, kteří vás nemají potřebu zesměšňovat, urážet.
S těmi, se kterými jste ve sporu, klidně použijte cokoliv, co vás napadne, jakékoliv tvrzení o tom druhém. Vycházejte z toho, že ten anonymní protivník o sobě může tvrdit cokoliv. Z toho důvodu vy můžete také tvrdit cokoliv. On vás zesměšňuje, vy jeho také. Můžete mu věřit, že je tím co říká a můžete klidně pochybovat. Můžete k němu vznést libovolný požadavek. On je vznáší k vám, požaduje na vás maturitní vysvědčení, diplom z fakulty, cokoliv dalšího, na co vůbec nemá nárok a vy nemáte v takovém sporu povinnost cokoliv dokazovat. Takhle jsem si hrál několik týdnů s několika lidmi, kteří zpochybňovali mé vzdělání na webu ČT.
Jediná má odpověď byla.„ Instituce kde pracuji mají jasnou informaci o mém vzdělání. Tobě nemusím nic dokazovat, ale jestli o sobě tvrdíš to a to, tak mám zcela právo o tvém vzdělání pochybovat, mám právo se domnívat, že dokud jsi anonymní, nepředložíš notářsky ověřené doklady, jsi pro mne jen obyčejný majitel úklidového vozíku, který má živnost na úklid ulic. Dokud se ke mě chováš tímhle stylem, považuji tě za nevzdělance a socku, která se na netu jen vytahuje.”
Nemusíte mu dělat žádnou interpretaci chování, tam asi neuspějete, ale jestli o sobě tvrdí, že má firmu, je absolventem prestižní univerzity, pak mi stačilo jen říci, „jasně, předlož notářsky ověřený důkaz.” Požadavek je jasný, on z anonymity nevystoupí a tedy jste ve stejné pozici. On může tvrdit o sobě cokoliv, vy můžete o něm tvrdit také cokoliv. Vůbec nemusíte brát vážně jeho informace. Můžete tvrdit o něm cokoliv. On také může tvrdit cokoliv, ale pak jste v naprosto vyrovnaném postavení, které není už schopen zvrátit. Největší chyba v takovém sporu je, když se pustíte do dokazování, přesvědčování. Pokud je něco zpochybněno v běžné diskusi, mezi lidmi, kteří mají o sobě alespoň základní informace, pak stačí vytáhnout doklad a říci, podívej se. Ale dokazovat něco anonymovi na internetu je ztráta času a jen se vystavujete riziku zesměšnění a dalšímu zpochybnění.
Stále platí, bavíme se sporem, bavíme se tím jak se druhý odkopává aniž by to chtěl udělat, nemusíme se zatěžovat pátráním, hledáním kdo je kdo, stejně nakonec on sám nám řekne. Dříve nebo později. Řekne co potřebujeme vědět, ne víc. Protože chování anonymů tohoto druhu vychází z touhy zaujmout, vynutit si pozornost, pokusit se trestat a naše touha je jen jedna, bavit se nenechat se trestat, nenechat se zatáhnout do potřeb agresora, který svou agresí, za které pochopitelně obviní vás, se snaží získat moc nad vašim myšlením, časem. Chce aby jste uspokojovali jeho potřeby. Často oznamuje, že odchází a zase přijde. Tím dává najevo, že vás považuje za ty co jsou odkázáni na jeho přítomnost. On je pro vás důležitý. Přeje si aby jste se zaobírali tím co dělá, na co myslí.
Osobně nikdy těmto lidem nesděluji, kdy skončím, kam jdu, co budu dělat. Nepovažuji je za důležité abych je informoval o svém dni o svém chování, svých cílech. Neloučím se s nimi při odchodu a nezdravím je při návratu. Nechám toho člověka aby mě oslovil jako první. Pokud bych tak činil, ujistil bych ho, že je pro mne důležitý. Zdravím lidi, které znám, ke kterým mám vztah. Na netu anonym je sice člověk, který má všechny své lidské stránky, ale já k němu nemám žádnou povinnost. Není důležité jaké emoce prožívá, není důležité jaké má starosti, potíže handikepy. Chová se jako nepřítel, jako protivník a nechci ho předělávat, nechci ho měnit, nechci investovat energii, do čehokoliv, co by mohlo být v jeho prospěch. Důležitá je právě jen ta zábava, kterou mi poskytuje svých chováním. Nic víc.
Velmi často právě tito manipulanti agresoři kladou otázky, které se podobají výslechu. Pokud na tohle někdo naskočí a odpovídá na to, na co se ptá, riskují, že vlastně nebudou mít soukromí, nebudou mít tajemství. Vzhledem k tomu, že mluvím o debatě pod blogy, pokud mám potřebu odpovědět, odpovím: „Co jsem chtěl říci o svém soukromí je v blogu. Přečti si ho.Pokud to byla na chatu, tak jsem se choval podobně. Nezdravím ty lidi, nechám je zaútočit, někdy o nich mluvím s třetí osobou. Pochopitelně v jejich přítomnosti. Aby mu neušla žádná má myšlenka.