Jestliže dokážete pokračovat podle sebe, udržíte iniciativu. Děláte manévry, které si určujete vy a nikoliv ten druhý. Na výhrůžky libovolného typu reagujete podle sebe, nikoliv podle jeho očekávání.
Jestliže dokážete pokračovat podle sebe, udržíte iniciativu. Děláte manévry, které si určujete vy a nikoliv ten druhý. Na výhrůžky libovolného typu reagujete podle sebe, nikoliv podle jeho očekávání. Dáváte najevo, že v žádném případě mu nehodláte splnit jakékoliv přání. Použije-li ironii, klidně mu oznamte, že ironie je zbraní slabších. Bude vám to vyvracet, bude na vás útočit a vy jen klidně opakujte, že tím, jak o vás projevuje zájem, dává najevo, že je v pozici toho bezradného. Klidně mu popište jeho chování, nadává-li vám klidně odpovězte nadávkou stejného kalibru. V ten moment, totiž pravděpodobně nadávat přestane. V momentě kdy začne upozorňovat na gramatické chyby, nedostatky v oblečení, vzhledu, víte, že je v pozici toho bezradného, který se pokouší najít vaše slabé místo.
Samozřejmě musíte v takovémhle sporu počítat se svým okolím. Lidé se budou cítit zle, budou vás žádat aby jste toho nechali. Budou se zlobit a budou chtít klid. Zapadnete do party viníků a nikdo už nebude brát kdo začal. Jestliže se nechcete dát vyhnat, pak tohle je nedílná součást dlouhodobého sporu. V jistém okamžiku se najde jeden dva, kteří se pokusí zjednat pořádek. Budou to dělat ze začátku poměrně kultivovaně, jenže pakliže si jedete svou strategii, nenecháte se odradit jejich rádoby kultivovaným způsobem, kdy se vás pokoušejí zesměšnit, najít na vás choulostivá fakta, na vaše přátelé.
Prostě v rámci jakési korektnosti najednou máte proti sobě člověka, který naprosto „bezchybným” způsobem se vás pokouší manipulovat, tím, že se odvolává na vaši dobrou vůli, aby vám zcela cíleně podsunul všechny možné zlé úmysly a tvrdí, že kdyby jste byli trochu soudní, tak se přece bude bavit normálně. Jakoby neviděl a nečetl hrubé bezdůvodné urážky partnerky, přátel, vás ani nemluvě. Samozřejmě vše anonymně, pokud položíte dotaz, je vám odpovězeno otázkou, případně negativním hodnocením, to vše zdánlivě kultivovanou formou. Zdá se to být neprůstřelné, ale není. Volíte-li svou strategii, svoje otázky, svoje odpovědi, použijete-li hodnocení, interpretaci, dřív nebo později onen jedinec ztratí nervy. Napřed téměř neznatelně, potom přejde do urážek a v ten moment ho máte tam, kde jste ho chtěli mít. Vidíte, že jeho způsob útočení ho vyčerpává. Dobře vedená obrana je vždy pro útočníka vyčerpávající.
Už jsem na to upozorňoval, ale protože věřím, že opakování je matkou moudrosti, řeknu, že charakter urážek, jejich intenzita a jejich míra ukazuje přesně na duševní stav urážejícího. Zdůrazňování vašich nedostatků, je hodně vypovídající chování, kde lze snadno odečíst jeho problémy. Stejně tak podsouvání zlých úmyslů vám dává informaci, že ten člověk se nespokojí s ničím menším, než z vaším ponížením a porážkou, kde není místo pro žádný soucit. Jsou lidé, kteří i v tomto sporu nejdou na hranu a jsou schopni diskutovat. Pokud jsou takoví, pak klidně diskusi přijměte. Rozhodně se ale nedejte těmito lidmi ovlivnit natolik aby jste uhnuli protivníkům. Protivníci tohoto typu s vámi mají nevyřízené účty a nedají pokoj, dokud vás nezlomí. Nebo dokud nezlomíte vy je.
Časem se zcela jasně vykrystalizuje, kdo je protivník, kdo je jen člověk, který vás sice nemá rád, ale není typ, co by proti vám válčil. Válku vedou právě ti, o kterých jsem mluvil. Ti anonymní, případně pokud je to mimo virtualitu více skrytí, neposkytující žádné informace o sobě. V realitě spory probíhají podobně, ale trochu jinými prostředky. Dostaneme se k nim. Není tam tolik anonymních jedinců, mnohé spory jsou vedeny mnohem skrytější formou. Možnosti úkrytu jsou omezenější, ale zase osobní kontakt je mnohdy účinější. Nemám na mysli fyzické násilí. Neverbální komunikace má své kouzlo. Tenhle důležitý faktor u virtuálních sporů většinou odpadá.
Ve virtuálních válkách se nezdržujte tím, že budete hádat, kdo je za jakým anonymním nickem. Tím jen dáváte možnost aby s vámi více manipuloval. Manipuluje s vámi tím způsobem, že místo toho abyste dělali, co zrovna potřebujete, zaobíráte se tím, kdo s vámi mluví. Ve virtuálním sporu tohle není nutné. Pokud vám vyhrožuje tím či oním, pak bude muset při vyhrůžkach, více či méně odhalit svoji identitu. Anonymové používají svou anonymitu k tomu aby znejistili, udrželi si náskok a zůstali v utajení, protože vědí, že pokud na ně nic nepraskne, mají pověst slušných lidí. Mají tedy zájem zůstat v utajení. Dřív nebo později stejně udělá ten anonym chybu a můžete si pomalu poskládat, kdo je kdo.
Tím, že neprojevíte žádný zájem o jeho identitu si vlastně otvíráte možnost, že nakonec bude stát on sám o to, aby jste tušili, kdo se skrývá. Pokud je to člověk, který má s vámi nevyřízené účty, dřív nebo později prozradí svůj důvod, pro který vás na netu pronásleduje. Sám osobně jsem mnohokrát zjistil, že taková ješitnost je u mnohých častá. Touží po tom aby jste věděli, kdo vám oplácí „křivdy„ které jste mu způsobili. Takže je pravděpodobné, že se dříve nebo později buď někde pochlubí, nebo prozradí. Aspoň já jsem vždy přišel dříve nebo později na to, kdo je za čím a to nikoliv proto, že bych něco dedukoval, ale protože se dotyčný mnohými pro sebe neuvědomělými náznaky odkopal. Věděl věci, které mohl vědět jen on, nebo znal lidi, o kterých jsem se na blogu nikdy nezmiňoval, přesto je zmínil. Z toho vyplynulo, že mě zná osobně. Většinou těm lidem neřeknu, že si myslím, že ten a ten. Nechám události jít svou cestou, protože všechno má svůj čas a nakonec jen máloco zůstane skryté. Uvedu příklad.
Pakliže anonym dává odkazy na stránku firmy, kde je popis historie vydání chodce, nebo dává vysvětlení na webu ČT, jaké knihy jsem vydal já a jaké firma paní Valdaufové, je v tom něco divného. Pokud někdo kopíruje jako komentář pod mé blogy, popis z mého blogu o tom, jakou jsem měl radost při vydání první knihy, což jsem celkem nepopřel ani v tom blogu, i když později jsem změnil názor, protože jsem viděl jak mohou knihy vypadat a tedy jsem se už tolik neradoval, mohu si myslet, že mě paní Valdaufová stále sleduje a pod různými anonymními nicky upoutává pozornost veřejnosti na vydání svých těžko prodejných knih. Chápu ji, potřebuje je prodat a potřebuje se svézt na vlně zájmu o mou osobu. Stejně jako chápu, že mi má za zlé můj odchod a využití služeb jiného nakladatelství.
Konečně vůči paní Valdaufové stále používám strategii mlčení, takže ona se mnou pravděpodobně komunikuje pod anonymní přezdívkou, protože jen ona ví jak se jmenovala jedna má přítelkyně a jen ona ví, že můj advokát je soudce, který rezignoval na svou funkci a šel do advokacie. Pokud někdo použije tuto informaci v komentáři, pak zřejmě chce abych věděl s kým mluvím. 🙂 Nebo ji mimovolně tahle informace ujela. Nevím zda to tak je, ale mohu si to tak vykládat.
Zrovna tak se mohu domnívat, že nějaké zhrzené milenky, případně odmítnuté ženy si berou na paškál Ritu. Nevím sice které, ale vím přesně které jsem v posledních letech odmítl. Jako ženy, nebo jako spolupracovnice. Nebylo jich zas až tolik. U některých nepředpokládám, že by se snížily k takovému chování, třeba Justýna nebo Markéta, ale u dalších by mě ono chování nijak nepřekvapilo. Nebudu riskovat soudní spor, ale myslím, že když chce někdo upoutávat pozornost a mstít se a má pocit že má důvod, pak celkem dokáže ledacos. Tím přesně ukáže charakter a jen potvrdí, že mé odmítnutí bylo správné. Ale vím asi jaké mají možnosti pomsty a tedy beru jejich snahu s humorem a říkám si. „Tak jste se děvčata odkopaly.
„