Pustil jsem se do náramného dobrodružství. Nainstaloval jsem si starý FreeBSD-9.2. Byl jsem zvědavý, jak a co z toho bude fungovat. Přeci jen, stará distribuce pět let, vše je už dávno. Kupodivu, docela funguje.
Mám rád taková dobrodružství. Co spolehlivě fungovalo kdysi, dnes už není jisté. Ale jak se ukazuje, stále je to jistota a vlastně v něm vše funguje jak má. Nainstaloval jsem si fluxbox, ten se dobře nastavuje, firefox-esr 45, také tam chodí vše, co je nutné. Ve vyšších versích FreeBSD, některé věci přestávají fungovat. Grafické prostředí například. Přeci jen už mám starý PC, který používám na experimenty.
Asi si nějaký čas FreeBSD-9.2 nechám. Podrobím ho zkoušce, jak bude fungovat z dlouhodobého hlediska. Verzi 9 jsem nějak přeskočil. Z verze 8 jsem vlastně přešel na verzi 10.
Mám stále dovolenou, po padesáti letech jsem prvně nevyrazil do světa pěšky. Kolena neslouží, sedmdesátka je blíž než šedesátka, ale pořád mne baví se učit nové věci. Možná si pořídím novější PC, a budu testovat různé distribuce. Mezi fotbalem a pracovními povinnostmi. Do důchodu se mi ještě nechce.
Asi jednou, když budu mít štěstí umřu v práci, nebo při sexu. Při sexu nejsou kolena nutná. Všichni, kdo si myslí, že sex chlapa musí nutně s lety přestat bavit se mýlí. Nemusí. Jen se musí starat, praktikovat nějaké jógové a taoistické techniky a vše jde jak za mlada.
Žít se prostě musí umět. Kdo neumí, jen pláče a naříká. Hledá chyby kolem sebe, místo v sobě. Kdysi jsem měl rád lidi z unixové komunity, protože platila zásada: „Napřed se snaž a když vyčerpáš všechny možnosti, pak se ptej.” Dnes většina z těch lidí jen kňučí, na poměry nadává. Všechno je problém.
Jo kdyby měli tři dny hlad, museli pěšky sto kilometrů za žrádlem, tak se dá pochopit, že kňučí. Dnes je problém pro většinu lidí, že tramvaj jede až za deset minut a dvě hodiny, neteče teplá voda. Prý jiná doba. Kdepak, jen ufňukanci, co mají slzy na krajíčku, když se na ně někdo ošklivě podívá.
Nakonec, musí s tím žít jen oni sami. Kdo se nechce učit, zůstane jen nevědomý hlupák, který má „celoživotní smůlu.” Na lidi, práci, počasí, vše je špatně. I ty distra nestojí za nic, jak si občas někde přečtu. Někdy poslouchám mladé a říkám si: „Co ty lidi vlastně těší?” ne všichni, ale mnozí.
Mlčím, protože jim nechci kázat. Zase, jen oni sami s tím musí žít. Nemůžu chodit dlouhé tratě, jako ještě před pár lety, našel jsem jiný způsob, jak se bavit a cestovat. Člověk se musí umět přizpůsobit, kdo se nepřizpůsobí, zdechne. Třeba jen mentálně. A jak praví Písmo: „Co platné člověku, že získal celý svět, když ztratil svou duši.”.
Předchozí odstavec měl být koncem blogu. Leč, když jsem zjistil, že Tánička Malá, chybu neudělala, jen její vedoucí diplomky, zaplakal jsem štěstím. Bude ministryní i nadále. Taková persona. Tak mladá a tak úspěšná. Pak jsem došel zklamání. Nebude ministryní, ministrem spravedlnosti bude Andrej. Uf, už jsem se lekl, že zas tam dají nějakého právníka, co bude jen mít pořád s něčím právní problém.
Jinak, mohl bych se nabídnout. Právník sice nejsem, ale myslím, že v neobolševické době, není třeba nějakého extra právní vzdělání. Posoudím zdravým selským rozumem a bude. Šalamoun také nebyl žádný právník, jen král a kolik měl rozumu a jak soudil. Zachytil jsem na FB nápad. Škoda, že není můj. Miloš by měl jmenovat Andreje soudcem. Ten by spravedlivě rozsoudil Čapí hnízdo a byl by konečně klid. Když rozhodne nezávislý soud a spravedlivý,v případě Andreje by rozhodně spravedlivý byl, pak bude jasno a po kecech.
Asi bych ty práva taky dal, ty dělnický. Kde jsou ty zlatý bolševický časy? Byl si dělnický kádr, nastudoval si práva, techniku, důstojnickou školu za týden a to nebyl internet, a už si byl ředitel, soudce, major, dokonce i generál a k tomu armádní. nějaký Čepička to takhle chytil. Zdá se, že se Zlaté časy vracejí. ANO, bude líp. Konečně.
Děkuji všem voličům ANO, že nám zařídili takovou vládu odborníku. Jedna je odbornicí na králíky, ministryně spravedlnosti, celých 12 dní tam byla. Další zpívá, dokonce prý ani ne falešně. A koukněte, je ministrem. Jsem ve zdravotnictví dvacet pět let, mám i ošetřovatelský kurs,k tomu jinému vzdělání, že by se na mě jednou štěstí usmálo? Inu, kam se hrabe americký sen. A jak říkával můj nebožtík tatík. „Štěstí chodí dokola a občas sedne i na vola“ Jo jo.
A něco pro voliče ANO a Táňu a Andreje