Já snad trpím zimním spánkem. Už tuhle jsem se probudil kolem půl
dvanácté, dnes to samé. Spalo se mi dobře. O to nic, prostě jsem kolem
Já snad trpím zimním spánkem. Už tuhle jsem se probudil kolem půl
dvanácté, dnes to samé. Spalo se mi dobře. O to nic, prostě jsem kolem
půlnoci usnul, ráno kolem deváté kouknul na budík, věděl jsem že mám až do
čtyř odpoledne volno, tedy jsem spal spánkem spravedlivého dál. Ono na tom
něco bude, že v zimě aktivita mírně klesá. Alespoň naši předkové o tom
věděli své. V jaro léto podzim znamenalo – práce. Zima rovnalo se kamna a
povídačky.
Není zřejmě na škodu ten model života, protože když se jednou za čas
takhle dlouho prospím, pak cítím, že jsem mnohem plnější energie, než
obvykle bývám. Dlouhý spánek mi sem tam značně prospívá. Když k tomu přidám
dlouhé procházky a cvičení, tak se dá říci, že si žiji docela zdravě. Tedy,
alespoň v to doufám. Ono, co je zdravé je předmětem nikdy nekončících
diskusí. Jednou je zdravé tohle, jindy zase tamto, nakonec si říkám, že
když se člověk dožije v poměrně dobré kondici víc jak šedesáti let, tak to
svědčí o tom, že model, který jsem zvolil před léty, občas ho mírně
upravoval, není z nejhorších.
Jistě, jako vše, muže být lepší, ale ti co touží po dokonalosti své a
druhých, nakonec zjistí, že se utopili v té dokonalosti a nic si neužili.
Když mám jíst zdravě, tak mi ta zdravá strava musí chutnat, když mám se
pohybovat ke zdraví, tak mi nesmí ten pohyb škodit. Tohle je moje zásada už
třicet let, co tak trochu denně praktikuji některé jógové techniky,
kombinuji je se slečnami a četbou, plus cestováním po světě po svých. A když
jsem k tomu ještě přidal psaní nejen blogů, ale i knih a divadelních her,
zdá se, že jsem našel, co mnozí pořád hledají a stále si stěžuji, že nemají,
to je sem tam, občas pocit štěstí.
Štěstí je něco, čím se každý zaklíná. Ale jen málokdo, umí si užít toho
co je teď a tady, radosti, kterou má, klid, který prožívá. Všichni ti, co
mají pocit, že neustálým nadáváním na poměry se jim uleví, se mýlí. Lidem,
co se neustále nadává, se jednou přihodí, že si řeknou: „Ať udělám, co
udělám, je stejně špatně, tak co se namáhat?” Nebo se začnou hádat,
argumentovat, ukazovat, že i jiní jsou špatní a vznikne nekonečná diskuse,
která nakonec nikam nevede, než k neustálým reformám, co nic neřeší, jen
situaci zhoršují.
Pokrok musí být, jen se mi zdá, že někdy je toho „pokroku”
tolik, že mi z toho není do kroku. Kdybych to chtěl říci básnicky. Tak
dlouho se musíme k sobě v rámci pokroku chovat hezky, že nakonec říct
grázlovi, že je grázl je nekorektní. Sledoval jsem onehdy tohle povídáníBio
farma A bylo mi líto, že závistivci, kteří v životě nevytvořili ani za
mák nějaké hodnoty, mají takovou moc znepříjemňovat život člověku, který
jako pořádný sedlák, se prostě nezastaví, možná až v zimě. Možná.
Myslím, že v tom bude ten problém. Lehkoživkové se množí, dřou nás bez
nože, předpisy, které nic neřeší, jen jim dávají větší moc, aby mohli žádat
větší platy, tím pádem ti, kteří musí vymýšlet, hledat, pracovat bez ohledu
na čas, mají nakonec pouze chuť všeho nechat. Zrovna si čtu román
„Atlasova vzpoura” od Ayn Randové. Ta ženská ho napsala před
padesáti sedmi lety a mám pocit, že ho mohla klidně napsat dnes a nijak by
se nelišil. Snad jen technické prostředky v něm popisované by byly trochu
jiné.
Jakmile opustíme tu selskou moudrost, která říká, „Sežrat můžeš jen
co vypěstuješ a nic víc,” tak se dostaneme přesně do situace, kdy se
nám rodí víc a víc těch, kteří chtějí větší a větší podíl z toho, co sedlák
vypěstuje, a dokonce jdou na to za pomoci zákona. Daně, kontroly, předpisy.
Pak sedlák zjistí, jak popisuje onen farmář v tom příspěvku, že stačí mít
louku, jednou za rok ji posekat a dostat dotace za udržování životního
prostředí. Neboli kulturní krajiny. Kdo by tohle řekl.
Jako potomek těch sedláků bych řekl, že louka je dobrá na seno a pastvu
pro dobytek, pak má smysl, ale mít ji abych měl kulturní krajinu, na to může
přijít jen absolvent nějaké ekologické školy. Tak to jsou ty reformy, z
nichž mi není občas do skoku. Ale budiž, zatím to nějak funguje, když Pán Bůh dá,
za mého života to snad ještě nějak fungovat bude, a mládež nová, ekologicky a
genderově uvědomělá, si s tím nějak bude muset poradit. Když neporadí,
jejich problém.
Tak nic, za chvíli pojedu s vnukem kupovat knížky, aby se o světě něco
dozvěděl, Předtím si po snídani dám ještě jedno kafe, snídal jsem tučný tvaroh s mletým
lněným semínkem a lněným olejem, doporučuji, chuťově vynikající, avokádo,
banán, trochu pekamových ořechů, ty jsem objevil předevčírem a zjistil jsem
jak jsou chuťově skvělé. Až jsem na FB napsal, jak jsem mohl žít bez
pekamových ořechů. Kdyby někdo namítal, že jsou drahé a nemá na ně, tak ať
si spočítá kolik prokouří a zjistí, že jsou lacinější než krabička cigaret
a rozhodně mu budou prospívat mnohem víc než tabák. A do státní pokladny
díku DPH, přispěje také. Aby měl čisté svědomí, že nenechá hlady umřít
všechny státní úředníky. Co nás buzerují za naše peníze. Jo jo.