Náročný den, náročná práce, ale zase jsem dostal od Judity zajímavou nabídku, kterou promyslím.
Náročný den, náročná práce, ale zase jsem dostal od Judity zajímavou nabídku, kterou promyslím. Zítra mě přijde navštívit má nejstarší dcera, jsem rád, že přistoupila na to, že přijede sem ke mě domů. Necítil jsem skutečně potřebu jet po skupině k mladší dceři, kde je na návštěvě. Budu v práci od rána až do večera. Zrovna povídám s Nikolou o tom jak jsem měl náročný den. Ten mám každý den dost náročný, pouze rozdíl je v tom, že po dovolené lépe snáším onu náročnost.
Teď ještě navíc jak připravuji knížku a seriál, tak jsem trochu rozpolcený, protože u obojího si přeji aby bylo k něčemu, hezké a něco lidem říkalo. Na jedné skupině jsme spřádali taktiku, jak vycházet s generálním ředitelem. Padla tam zajímavá úvaha, kterou jsme rozpracovali, že když pan ředitel má pocit, že rozumí nejlépe práci své podřízené, pak není od věci, pokud zadá úkol požádat ho o konzultaci při zpracování onoho úkolu. Potěší ona žádost jeho ješitnost a pokud konzultaci poskytne, tedy zjistí i podřízená, co opravdu chce, kolik toho pan ředitel skutečně umí a pak si ho může třeba i vážit.
Sám za sebe si myslím, že pokud podřízený zjistí, že jeho šéf má skutečně za ušima, jak se říká, docela hodně to uvolní atmosféru. Pokud jsem u plavby jezdil u velitele plavidla, který uměl, pak byly na lodi vztahy vždy dobré. Pokud to byl mluvka, pak nikdy nebylo dobře. Myslím si že i v tomhle případě by to mohlo jít. Jestli umí, prokáže to třeba skutečně tím, že poskytne konzultaci, zároveň jasně ukáže co skutečně umí, odkope se a bude jasno, jestli je k něčemu, nebo je to jen dosazený člověk, který má za zády někoho, kdo mu drží lano.
Kolikrát si uvědomuji, jak se na skupině dozvím věci, které když si potom doma do blogu zpracuji, jak jsou logické, přehledné a efektivní. Nakonec mými klienti jsou většinou lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání, pracují v manažerských funkcích případně jsou majitelé firem. Ti totiž mají největší motivaci se udržet fit, střízliví a prosperující. Myslím, že mnohým praktickým věcem jsem se od nich pouhým poslechem naučil. Nebo se mi spojilo, jak mám dobrou šéfovou, která má natolik důvěru ve své podřízené, že je skutečně nechá vyrůst a nechá je dělat svoji práci, necpe jim svoje představy. Dá se s ní diskutovat.
Tohle všechno je velmi výhodné. Samozřejmě nejsem tam proto, abych se učil od svých pacientů jak mám dělat terapii, ale spoustu životních moudrostí jsem opravdu u nich objevil. Učíme se jako lidé jeden od druhého. Právě ten dnešek, nebyl můj nápad, ale jednoho klienta, já jsem ho pomohl jen rozpracovat a trochu komunikačně vyladit. Tohle je právě na skupinové terapii pěkné. Pro terapeuta, je prospěšný, dostane zaplaceno a ještě občas něco odkouká pro sebe.
Není tomu na každé skupině. Na té předchozí, tam jsem se dost natrápil s jednou klientkou, která prožívá hodně smutný příběh s matkou, které se vrátil nádor. Dobře jí řekla Judita. „Ještě ji nepohřbívejte, ještě je na živu.“ Já ji řekl. „Každá nemoc se může zastavit. Děje se to, dost často o tom čteme v novinách slyšíme v televizi. Lidé popisují jak věřili, bojovali a uzdravili se. Nakonec má bývalá přítelkyně Markéta, také měla blbou prognózu, aby se nakonec pro tuhle chvíli uzdravila.“ Nakonec se uklidnila, ale byla to šichta. Jo jo, dnes to nechám krátké, nemusím se pořád rozepisovat.