Našel jsem si novou zábavu. Konfigurovat OpenBSD. To je jeden z nejzatvrzelejších operačních systém, co znám.Jenže, on je zatvrzelý, já jsem zatvrzelý, takže co s tím.
Našel jsem si novou zábavu. Konfigurovat OpenBSD. To je jeden z nejzatvrzelejších operačních systém, co znám.Jenže, on je zatvrzelý, já jsem zatvrzelý, takže co s tím. Asi se bude muset podvolit ten systém. Pomalu, ale jistě se mu začínám přibližovat. Už je skoro zcela k použití.
Dají se v něm už psát i blogy. Takže, když je jeden dostatečně otrlý i na OpenBSD si zvykne. Člověk si zvykne skoro na všechno. Povídalo se v dobách mého mládí, když se ještě za hrdelní zločiny věšelo, že prý i na šibenici, ale to prý trvá krátce. Inu humanismus věšení v Evropě zatrhl, takže třeba vrahové svých žen dostanou za vraždu deset let. Protože se bere v úvahu, že jednal v pominutí smyslů, jak se kdysi říkalo, dobře se chová a za pět let jde domů, vyzvedne děti z dětského domova a vychová je jako řádný občan. Nebo může je tak vychovávat.
Nakonec v kauze dcery Ondřeje Neffa, kterou její muž zavraždil, co si tak vzpomínám se toho někdo bál. Že si tatínek odsedí šest let a vezme si dceru do výchovy. Tohle mi přijde trochu chucpe. Nemyslím, že by ho zrovna museli pověsit, ale rozhodně by se takový člověk, co v žádném případě nejednal v pominutí mysli rozhodně neměl dostat na svobodu dřív jak za 25 let. Aby třeba už neměl ani šanci se k těm dětem jako dětem přiblížit. Jistě, může litovat, ale o samotě vězeňské kobky. Humanismus vyznávají většinou buď málo myslící lidé, nebo příliš myslící lidé. Těm se také občas říká „blázni.” Tedy já jim tak říkám, protože vymýšlejí věci proti zdravému rozumu v rámci humanity. Nebo je nedomýšlejí. Příliš málo, nebo příliš hodně, z toho nikdy nic dobrého nekouká.
No, děje vůbec v rámci humanity věcí proti rozumu. Rozum říká, že děti potřebují pevný řád, dobré systematické vedení, nakonec vidím ten efekt toho, co zmiňuji v blázinci, když praktikuji ten řád a pevné vedení a menší míru „humanismu,” ale větší míru požadavků na kázeň, jak ti hoši prosperují. Nejen potom v blázinci, ale i v životě. Řád, kázeň a mravnost, poskytují jistotu a kupodivu i šanci na šťastný život. Většina těch šťastných lidí v životě těmito vlastnostmi oplývají. Děti, které mají povinnosti, jsou nakonec schopni mnohem efektivněji využít i práva. V souladu se zdravým rozumem, nikoliv proti němu. O tomhle jsem naprosto přesvědčen.
Všichni, kdo prošli podobnou výchovou, se nakonec s těmi dětskými „traumaty” pokud je prožili dokázali vyrovnat. Takový ten pokus odstranit ze světa stres a utrpení za každou cenu, vede přesně k výsledkům, které obdržíte, pokud si něco pořizujete za každou cenu. To je jen život na dluh. A kam vede život na dluh vidíme zcela jasně v blížícím se úpadku západní civilizace, která prostě žije na dluh. Jakmile neprožijete utrpení a stres z odříkání, nikdy nepochopíte skutečnou hodnotu toho co máte. Ani hodnotu života, ani hodnotu věcí, které si naštěstí ještě pořád někteří pořizují v potu tváře.
Jakmile se k něčemu příliš často dostanete zlehka a bez vydání energie, potom máte náběh k domněnce a dojmu, že takhle to bude fungovat věčně. Jenže, nic netrvá v světě věčně, jak se zpívalo v jedné písni ani láska k jedné slečně, jak ona píseň pokračovala, ale ke svému údivu zjišťujete, že vám život říka „halt” hochu, dá vlak nejede a musíš po svých. Tohle bývá pro mnohé nepříjemné, leč velmi zdravé překvápko.
Nakonec, chůze v přiměřeně stupňovaných a velkých dávkách bývá zdravá, prý nejzdravější způsob života. Říkají někteří. Připojuji se k nim. Takže jednoho krásného rána se tahle civilizace probere, tedy doufám a zjistí smutnou pravdu, včetně humanistů, že nic není zadarmo, žádný stát ani rodina nemá peníze jen tak, všechny děti zjistí, že slovo učit se, občas biflovat a drilem nadřít, protože to jinak do palice neleze.
Stejně jako mě neleze do řepy, sám od sebe ten OpenBSD. Ale zase. Stačí si chvíli zkusit jen tak hrát, zítra zase kousek a ono to fakt půjde. Teď jsem zjistil, že má lehce k dostání Libreoffice, což je kancelářský balík, odnož Openoffice. Parta, co dělala Openoffice, nebo někteří členové té party byla nespokojená s podmínkami, za nichž pracovali pro jistou firmu, takže si udělali svoje a lepší, obecně se má za to že Libreoffice je lepší a pomohli si. V potu tváře a nejen sobě, ale i jiným a rozhodně netrpí díky tomu hlady.
Jako programátoři získali z nějaké nadace příspěvek a pracují za peníze a druzí z toho také mají zisk. Firma, firmy, které je podporují z toho také mají zisk, proto to dělají. Všimněte si. Všichni nakonec nějak vydělají. Jedni dvakrát, dělají, co je baví, dělají za peníze a ještě mají pocit prospěšnosti. Druzí peníze dávají a vydělávají na práci těch programátorů, do kasy se jim hrnou peníze, kterými platí ty lidi, co zaměstnávají. Ti mají práci, nejsou na dávkách, jsou sebevědomí, protože se poctivě živí, což jim dodává lidské důstojnosti.
To jen zmanipulovaní jedinci, zmanipulovaní přihlouplými, nebo vyčůranými humanisty, se dají přesvědčit o tom, že podnikat=okrádat. Že ti co podnikají, podnikají jen ve svůj prospěch a jen oni z toho těží. A ti, co jsou zaměstnáni, jsou jimi vykořisťováni. Což je skutečně nehorázná humanisticko-bolševická lež a projev manipulace. Protože pokud se nenajdou jedinci, ochotni riskovat své peníze, svůj kapitál, svůj čas, nevložit do podnikáni svou námahu, pak ti „vykořisťovaní” vykořisťováni nejsou. Nemá je kdo vykořisťovat. Není práce.
Jo jo, já vím, banky, tunely, práce bez smlouvy, atd. Tohle všechno vím a přesto si myslím, že tohle je právě na to celospolečenské vyjednávání podmínek, zákonů, které stát drží na nohou. I op tohle se občané musí starat, nenechat krást tz druhé, nebýt zbytečně humánní. Přílišná laskavost nikam nevede, jen ke zbytečné přecitlivělosti. Stejná práva, stejné možnosti, ovšem, nikoliv stejné příjmy Bohužel. Ona nestejnost je sice zdrojem závisti, těch méně schopných, méně odvážných, ale ona nestejnost je jednoduše nutná.
Jestli mě vždy a všude něco rozčilovalo, než jsem začal pracovat na sebe, tak skutečnost, že jsem pracoval víc než druzí a měl jsem stejné peníze jako oni. Moje mnohé kolegyně v blázinci se vzdělávaly, staraly se o své děti, chyběly velmi často v práci a braly stejné peníze za podstatně méně práce než jsem vykonával já. A mnohé měly za to, že je to nějaká moje povinnost za ně pracovat, když se ony vzdělávají a mají například přípravu na atestaci.
Časem jsem se proti takovému vyžadování a poskytování laskavosti ohradil a tím jsem získal. Bylo to nepříjemné, pro ně i pro mne, ale ziskové. A když jsem se rozhodl, že si část svých peněz budu vydělávat většinou samostatně, bez instituce, tak jsem se napřed necítil nijak dobře. Bez záštity té instituce se tohle zdálo mnohým nemožné. Nakonec se z nemožného stalo možné. S nikým nemusím soupeřit, s nikým být ve sporu, co ano, co ne? Klidně se starám o sebe, aniž bych někoho poškozoval. Naopak, dokonce si myslím, že jsem prospěšný lidem kolem sebe. Jo jo.