Jel jsem z Bohnic, vystoupil u Anděla a zamířil rovnou do pizzerie. Už od oběda, kdy jsem snědl ovesnou kaši a banány jsem věděl, že sice najedený jsem, ale chuť mám na úplně něco jiného.
Jel jsem z Bohnic, vystoupil u Anděla a zamířil rovnou do pizzerie. Už od oběda, kdy jsem snědl ovesnou kaši a banány jsem věděl, že sice najedený jsem, ale chuť mám na úplně něco jiného. Usedl jsem za stůl, vlídná servírka mi donesla jídelní lístek, vybral jsem jak jinak, pizzu, díval se z okna a zároveň sledoval dvě dámy u vedlejšího stolu co jedly. Ukrojily sousto, vložily do úst, rozžvýkaly, a povídaly. Mezitím než dojedly, jsem dostal svoji porci, vypil dvě koly, zaplatil a ony ještě jedly. Tomu se říká umění jíst. Tedy, jak jsem tak letmo poslouchal, stihly probrat polovinu světové populace. Zřejmě nadání pro zpravodajskou službu. Na každého věděly něco. Mě neprobíraly. Asi se ke mě ještě nestačily dostat.
Měl jsem docela náročný týden. Markéta na operaci. Zdá se že dobře dopadla. Psaní televizního umění s Ivanou. To je vždy dobrodružství. Do toho volby. Zaplatil jsem další splátku na byt. Už jsem dlužnou částku snížil na docela dost. jde to pomalu, i když rychleji, než jsem čekal. Onehdy jak jsem četl blog soudruha Křečka o vajíčkách a sociální politice, tak jsem jen zíral jak hovoří člověk, který neví co je skutečně platit splátky na byt, protože žije v bytě s regulovaným nájmem a má jen 60 000 základního platu plus všechny možné další požitky plynoucí z postu poslance parlamentu ČR. Tenhle vyžírka si dovolí kázat o sociální politice pro chudé. A stěžuje si že po něm házejí vajíčky. Tihle hoši opravdu neví co mluví. Může být rád, že to jsou vážně jen vajíčka. Regulovaný nájem bych bral pro ty sociálně slabé. Ale poslanec , to už je trochu jiná káva. To je proč považuji celou tu socanskou politiku za ujetou. Komu chtějí namluvit, že někoho hájí? Leda sami sebe. Sociální politika je podle mne mimo jiné také v tom, že lidé, kteří mají dostatečné příjmy nevyužívají výhody, které jsou skutečně určeny pro ty potřebné. Ale nebudu se rozčilovat těmi Paroubky a Křečky atd.
Zítra pojedu do Plzně. Navštívit Markétu. Musím k volbám, koupit kytku, dopoledne jsem ještě přistoupil na žádost, že vezmu jednoho klienta. Konečně, cestou do Plzně se vytrhnu ze stereotypu. Povídal jsem si na chatu s jednou svou známou, která dělá psychoterapeutický výcvik a byla na nějakém děsně chytrém kolokviu. Vrátila se z něj celá pesimistická. I když, jak říkala, bylo to dobré kolokvium. Rozuměl jsem ji. Také jsem to tak prožíval. Samé chytré řeči, do detailu promyšlené, spousta cizích slov, spousta mouder s všeobecnou platností. Po odchodu jsem měl vždy chuť nechat terapie a jít se živit něčím méně vznešeným. Naštěstí jsem si vždy uvědomil, že mě nejvíc otrávili někteří diskutující, kteří ze zcela banální záležitosti dokázali udělat věc zásadního významu a nakonec se ukázalo, že mají potíže především za sebou. Diskutují jen proto, aby se zbavili své úzkosti a hledají v kapce vody smysl světa. Naštěstí, nejsem natolik verbálně vybavený a především ani ochotný hloubat nad věcmi, které jsou založeny na naprosté nedokazatelnosti. a Tihle jedinci produkují teorie,jež mají ukázat intelektuální vybavenost diskutujícího.
Mám rád teoretické fyziky, kteří jsou schopni vymýšlet teorie, pokusit se je dokázat experimentem a spočítat je za pomoci matematického aparátu. Ovšem ošálované intelektuálky, nebo souchotinářské myslitele, co se tváří, že oni snad ani nesouloží, nejedí a všechno co je materiální je pod jejich úroveň. Ty skutečně mít doma na poličce nemusím. Tihle mudrci vytvářející imaginární obraz světa, mě skutečně neberou. Velmi jsem se bavil tím, jak tito zcela výkladu světa oddaní jedinci na jedné či druhé straně, vrhali lačné pohledy po vnadách opačného pohlaví a prokazovali takovou míru emocí v tomto směru až to bylo komické. Ale jinak vodopády slov, které měly, ty slova prokázat a ukázat, jak jim jejich teorie o lidech a jejich chováních a motivech zapadají. Jednou se jedna intelektuálka, ale docela pěkně prořekla, když mě zničeho nic obvinila, že jsem hroznej chlap, protože se chovám tak, že ona musí myslet na to co s ní všechno dělám. K její smůle mě nepřitahovala, takže jsme neměli možnost vyzkoušet jestli její představy odpovídají skutečnosti. Pouze jsem ji zlehka poškádlil, že vlastně je docela lidská. A vzdálil jsem se. Potom jsem ji už nikdy nepotkal.
Psali jsme s Ivanou také téma na podzimní Rodina a já. Bude o seznamování. Trochu odlišné téma od závislostí, ale musím říci, že jsme se u toho oba skutečně bavili. Seznamování je oblíbené téma pacientů, známých a vůbec je to krásně lidské téma, kdy se ukazuje, jak jsme jako lidé obecně v některých věcech křehcí a zároveň jak se i někteří zdánlivě velcí nešikové, se stejně seznámí, ožení, vdají se mají děti. Tohle vše se jim stane a přesto sami sebe udržují v představě, že nějaké seznamování, nevěra, pro ně není. Přesto si nevšimnou, nebo nechtějí všimnout, že jejich seznámení nebyla žádná náhoda, ale promyšlený čin. promyšlený minimálně minimálně jednou stranou. Někomu za seznámení stáli a vůbec nedokážou z toho vyvodit, že se tohle může kdykoliv opakovat. Ona dáma o které jsem psal v předchozím odstavci byla vdaná, vychovaná, plná mravních zásad, znala mě tři hodiny a přesto si dokázala zařídit, že jsem se dozvěděl že by měla zájem. Pod rouškou obvinění, že vlastně v ní záměrně svým chováním vyvolávám erotické představy.
Jo vyvolával jsem, ale pokus směřoval úplně k někomu jinému. Ta mě přehlídla jak Bulhar kukuřici. Ta, co jsem ji nechtěl, ovšem nepřehlídla, že jsem out a v klidu využila situace. Tohle je občas bezva sledovat jak i ty intelektuálky, „plně zaujaté oborem„ dokáží s naprostým klidem mezi sebou vést skrytý boj o pozice u mužských. Ony jsou na sebe vlídné, že neinformovaný divák, mužského rodu by uvěřil, jak se mají rády, jak jsou proti těm mužským zaujaté, jak budou držet koalici. Ovšem vše je jinak.
Jak se kdysi v jídelně v Bohnicích vyjádřila jedna mladá kolegyně, když jsme tam probírali s dalšími staršími i mladšími kolegyněmi, krádeže mužů mezi ženami, které tuhle skutečnost přede mnou pochopitelně popíraly, tvářily se jakoby žádná z nich své „kamarádce chlapa nikdy nepřebrala, tak ona mladá kolegyně klidně řekla. „Ano přebrala jsem své kamarádce chlapa, protože jsem měla dojem, že je ho pro ní škoda. Nakonec, on se rád přebrat dal, takže jsem měla pravdu.” A bylo. Dámy ztichly a zřejmě si v duchu probíraly svoje krádeže. Nedělám z toho žádné obecné závěry, ženy stejně jako muži umí udělat koalici, ale také ji umí v klidu zrušit a zcela „nečestně vypovědět alianci,” když zjistí, že ona aliance je nevýhodná. Proto je tolik mravních příkazů. Ty jsou vždy, když se některý jev ve společnosti hojně vyskytuje.
Já osobně trochu rozlišuji mezi pravidly a mravními příkazy. Docela chápu, že lidé po sobě touží, vyvolávají jeden v druhém emoce, někdy svoji touhu naplní. To samozřejmě někdy mravní příkazy nedovolují, leč i přes to že to nedovolují, se překračují. Lidé, lžou, podvádějí a to i ti nejmravnější, protože život založený na naprosté upřímnosti a pravdivosti by nebyl možný. Ať někdo zkusí říci někomu zcela po pravdě jak se mu líbí jeho zjev, když je pro něj ten druhý zcela nepřitažlivý. To bude mazec. Tedy neříkáme vždy pravdu, mlžíme, tajíme, někdy přímo lžeme a přitom sami sebe máme tendenci považovat za ctnostné. Ovšem pravidla nám umožňují existovat ve společenství, stejně jako překračování mravních příkazů. Nevěrné ženy často dodržují rodinná pravidla, stejně jako nevěrní muži. Pokud je přestanou dodržovat, pak se vše hroutí. Což se ne vždy děje, jestliže se překračují jen mravní zásady. Tomuhle chování se říká pokrytectví. Ale s pokrytectvím stojí a padá společnost. No tak jsem si zafilozofoval a jdu cvičit a spát.