Občas zvednu vlnu vášní mezi lidmi. Nakonec, kdysi jsem natočil v České televizi pořad pod názvem: „Vyvolávač emocí.” Měl to být seriál, zůstalo jen u pilotního dílu.
Jestli něco umím, tak vyvolat emoce. V terapii i mimo terapii. Bez vyvolaných a projevených emocí se z mého hlediska nedá dělat dobrá terapie, a pokud člověk neprožívá řádně své emoce, vlastně ani dobře nežije. Mají svůj význam pro každého člověka a poskytují ochranu, pokud je člověk nechá vystoupat na povrch a umí je pojmenovat, rozumět jim a tím je ovládnout.
Měl jsem diskusi s paní Vlkovou, ve kterém mne ona žádala abych ji vysvětlil, cituji:
Pod článkem paní Palkové o muži který se choval jako pitomec jste z jeho chování v podstatě obvinil jeho ženu – neřekla mu že se chová jako pitomec….
A já se vás jako terapeuta ptám – proč by měla? Proč by od dospělého muže neměla očekávat dospělé chování a když se chová jako pitomec prostě sbalit kufry a jít dál?
Proč je to opět její vina a to že ho opustila je dobré pro něj…?
Paní Vlková tím reagovala na mé shrnutí pod blogem s názvem: „Chytrá holka.”
Takže si to shrneme. Jedna, která si našla bohatého, neměla ani tolik rozumu aby pochopila, že se nemá chovat k muži jak se chová, protože by mohla být vyměněna. Druhá si vzala muže údajně z lásky a nikdy neřekla, pokud se ke mě takhle chováš, odejdu od tebe. Navíc, jakou chytrost, může projevit žena, která si vezme neschopného muže?
Další věc. Ano, mnoho žen za sebou spálí mosty, vezmou si kufr a jdou za hlasem srdce. K bohatému. Prodá byt a dá najevo, že už má vystaráno jednou provždy. Pokud byl byt její a ve vlastnictví, tak zbavovat se nemovitého majetku mi rozhodně příliš chytré nepřijde. Ale budiž. Takto se chovají lidé, kteří příliš nepřemýšlí. A nemyslí na budoucnost a vsadí všechno na jednu kartu.
Tedy pokud je ten příběh pravdivý, tak jediný, kdo tam měl trochu rozumu, byl ten bohatý pán, co udělal tu výměnu manželek, či milenek. . Zřejmě podle hesla: „ženy odcházejí, ženy přicházejí.“ Ty dvě se potrestaly buď špatným výběrem, špatným chováním a špatnými rozhodnutími. Jak se zdá, ta stěhující, byt prodávající, se příliš nepoučila. Jo jo, život je někdy těžky a jeden, nemusí být ani terapeut, nestačí zírat. A ten, co byl vypakovaný, ten má šanci se poučit, mnozí moji klienti se poučili a začali se chovat jinak. A začali jinak myslet.
Jak už tu bylo řečeno. Nestojí ten příběh ani do červené knihovny. Ale budiž, aspoň je čemu se zasmát a pobavit se naivitou, některých komentujících čtenářek. Možná se jim zdálo obdivuhodné, ono chování té ženy, přály tomu chlapovi, tu odvetu, ovšem, neuvědomily si jednu věc. Ta co si „vzala z lásky“ mu prokázala skutečnou laskavost, tím že ho opustila. Neb žena, která se neumí ohradit, neumí říci, tohle nedělej, tohle mi vadí, bude zažívat v každém dalším vztahu podobnou situaci. A nebude se ji to líbit. Lidé, kteří neumí jít do potřebného konfliktu, jsou nakonec na neustálém útěku.
Jediné na co dámy reagovaly, především paní Vlková, byla věta v jednom mém blogu:
Ano, většina mužů, má-li příležitost mít pevné tkáně, jak tomu říká jeden klient, využije té příležitosti. Podobně jako jsou ženy, co nahánějí koloušky a pak sedí u mne v křesle a diví se, že o dvacet let mladší koloušek vzal roha. Už ji nechce vidět. Chce prostě krásnou, mladou, co může mít děti. Ta zaměřená na koloušky už je většinou mít nemůže a nechce. Takhle to evoluce zařídila. Zdroj: https://janjilek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684986
Na tom odstavci není co měnit. To je jen holý fakt. Stejně jako je holý fakt, pokud se lidé nedomluví, většinou nedostanou, co chtějí. A pokud očekávají, že někdo pochopí, co oni potřebují, bez dotazu,bez žádosti, pak si koledují o to být emoční oběti. Tvrzení typu: „ Nemá smysl jí/jemu něco říkat, on to stejně nepochopí, maximálně mi řekne magore/hysterko, žárlíš,” Jsou jen tvrzení. Obvykle se klientky/klienta zeptám: „ A zeptal jste se, pokud ano, co řekl, udělal?” A on/ona odpoví. „To stejně nemá smysl, on/ona si bude dělat co chce.”
Takže, pokud někdo neřekne, co chce i s rizikem, že bude odmítnut, nosí v sobě svá nevyřčená přání, která vyvolávají nepříznivý emoční stav. Nevyřčená slova a přání bolí na duši i na těle. Jestliže umím říct „pitomcovi,” jak svého bývalého partnera nazývá paní Vlková, co mi vadí, jak mi je, co potřebuji a co udělám, pokud nepřestane se chovat ten muž ta žena jak se chová, ulevím sobě samému. Dokonce prospěji i tomu „pitomcovi.” Pojmenováním emocí, vyslovením emocí snižuji emoční hladinu,
Pokud nevyslovím, uteču, pak opakuji v každém dalším vztahu stejné chování se stejným výsledkem. Nebo ze strachu nemám žádný další vztah, abych nebyl zraněný. Přijde-li ke mě pár co má problémy ve vztahu, nenechám je spolu mluvit, ale mluví přese mne, říkají mi, co je trápí a ten druhý má za povinnost poslouchat.
Až na konci je vyzvu aby jeden druhému řekli, co chtějí, co nechtějí a co udělají. Dokonce se jich na začátku zeptám zda je ten kontrakt, co spolu uzavřeme, je na záchranu vztahu, nebo zda se chtějí slušne rozejít. Aby z toho rozchodu neměli větší trauma, než je nutné.
Pokud se ti lidé naučí spolu mluvit, pak většinou si začnou rozumět a nahlédnou na nějaký svůj vadný způsob komunikace. Umění mluvit s lidmi je základ. A některé představy některých blogerek, jsou skutečně naivní a promítají se do komických blogů s komickými komentáři pod nimi, které kdyby nebyly naivní, byly by vlastně strašně smutné svým obsahem, který vypovídá o těch blogerkách víc než by si přály aby bylo řečeno. Ale já tu nedělám terapii, jen si tak povídám. 🙂 Jo jo
PS: a na závěr dám odkaz na jeden díl seriálu Ze závislosti do nezávislosti, kde jsem spoluautorem a protagonistou, funguji tam jako terapeut. Hraji sám sebe. Těch dílu je patnáct, v jedenácti jsem vidět v hlavní roli a jsem ještě jako odborný poradce. Na několika místech ukazuji, jak se dá pracovat s klientkou, manželkou agresivního alkoholika.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10214732147-ze-zavislosti-do-nezavislosti/209572231060008-vsichni-jsou-v-debaklu