Šel jsem cestou nikoliv prašnou, ale blátivou a cestou se mi rozjel zánět močového měchýře. Musím říci, že už jsem zažil příhodnější pracovní podmínky. Dvě skupiny.
Šel jsem cestou nikoliv prašnou, ale blátivou a cestou se mi rozjel zánět močového měchýře. Musím říci, že už jsem zažil příhodnější pracovní podmínky. Dvě skupiny. Ale vydržel jsem, protože mám v jedné skupině tři lékaře, v druhé jednoho a dostal jsem nějaké léky, které dost rychle zabraly. Dokonce jsem se i zdravě vyspal. Ale i tak. Život není vždycky jednoduchý.
Povídali jsme si na skupině o prostituci. Co nutí lidi, kteří evidentně nemají problém se ženami, chodit do bordelu. Probírali jsme to z různých stran, prokousali jsme se racionalizacemi a přišli na skutečnost, že mnozí muži, tohle dělají nikoliv z toho důvodu, že by se styděli, ale vlastně jsou unavení po rozvodu, otrávení a chtějí si jen koupit produkt. Což samozřejmě zní děsivě, ono to i děsivé je. Rezignují na jakékoliv namlouvací rituály a zajímá je jen ten samotný akt.
Už vidím ty rozhořčené reakce o ponižování žen, jenže na obchod tohoto druhu musí být minimálně dva. On a ona. Povídali jsme si právě také o tom strachu třeba z odmítnutí, že mnozí ti muži, už nechtějí riskovat ztrátu času a proto volí jednoduchý způsob. Zaplatí a nejsou odmítnuti. Předtím je odmítly jejich ženy, a oni ačkoliv měli třeba další známost, museli projít opět tím namlouvacím rituálem, tam, kde věděli, že vlastně ta známost je jen náplast na předchozí vztah. Nechtěli vynakládat energii, na něco, co je z jejich hlediska dostupné okamžitě a „bez keců,” jak s e jeden vyjádřil.
Ukazuje se, že praktikování sexu tímto „jednoduchým” způsobem, kdy se mi dostane všeho hned okamžitě, bez námahy, se vlastně ti závislí dost udržují v onom závislostním chování, které mimo jiné spočívá v neustálém uspokojování všech svých tužeb, pokud možno bez námahy, bez odpovědnosti, bez jisté obavy výsledku. Třeba zakrnění sociálních dovedností. Protože namlouvací rituály většinu lidí udržují v pohotovosti. Snaží se zapnout v takovém případě svůj mozek, snaží se ukázat to nejlepší ze sebe. Tím ze své snahy profitují.
Nejen muži, ale i ženy hrají tenhle rituál, ženy ještě mnohem raději, kdy obě strany na jednu stranu touží, na druhou stranu se obávají o výsledek, z toho důvodu se pokoušejí rozvíjet své strategie, učí se komunikovat, mnozí se z toho důvodu vzdělávají, aby v té hře měli co nabídnout. Další a další. Samotný nákup sexu o tohle jak muže, tak ženu ochuzují. Lidé, kteří se vzdávají rituálů, se vzdávají svým způsobem i lidskosti. Rituály jsou tím, co společnost pojí, zároveň ukazují člověku jeho místo, což vůbec nemusí být nutně špatné. Vždy bude existovat určitá hierarchie, žebříček, po kterém se dá stoupat, každá jeho špricl může být motivující.
Ano, jsou asketové, kteří se „vzdali” všeho. Jen té moci upravovat morální pravidla ne. Takže moudré řeči o tom, že se máme vzdát všeho, jsou dost často moudré řeči, někdy ovšem jsou to jen zahalené manipulace. Do bordelu jsme nikdy nešel, nebo s prostitutkou jsem nikdy neměl placený sex. Jen z toho důvodu, že je právě bez těch namlouvacích rituálů, kdy si mohu klidně i dnes načechrávat peříčka, zahrát si tu hru na vtipného, pohotového, dost často také jsem, protože jsem přesvědčený, že tyhle sociální hry trénují mozek, rozvíjí slovní zásobu, učí pohotovosti a každý, kdo se jich vzdá, vzdává se nejen potěšení z nich, ale i potěšení z rozvoje.
Každý člověk má přirozený strach z neúspěchu. Hrozba neúspěchu jej nutí kombinovat, omezuje rizika, vymýšlí postupy, jak už bylo řečeno. Namáhá se. Námahou se trénuje. Posiluje se.To všechno přináší užitek. Druhotný, leč přesto užitek. Vždy mě udivovalo z jakého důvodu se muži věnují prostitutkám, platí za něco, co je v podstatě zdarma, protože sex přináší potěšení oběma stranám. A ta trocha námahy, dosáhnout úspěchu, tu vyvíjí obě strany. Nemám nic proti tomu aby ženy prodávaly své tělo k použití, nemám nic proti komerčnímu sexu. Chce-li někdo se vzdávat svého potěšení, svých výhod, které plynou, ze všech těch rituálů, pak je to jeho věc.
Odkazy na minulost ponižovaných a nucených žen k prostituci mě v diskusi neberou. Dobrovolná prostituce existuje, co je lidstvo lidstvem. Jsou „ctihodní” muži, kteří o ty služby stojí, a jsou ženy, co je zcela dobrovolně poskytují. Za peníze, nebo jiné výhody. Bez nátlaku. Jistě, existuje i nucená prostituce. Je jí rozhodně mnohem a mnohem méně než té dobrovolné.
Tvrdím pouze, že vynechání těch rituálů, zbavuje člověka určité míry lidskosti. „Slabá” žena si vždy vybírá silného muže. Alespoň v naší kultuře. Podrobuje ho jisté míře zátěže, kdy testuje jeho ochotu ji být partnerem. On zase testuje jestli ona nezachází příliš daleko a nemá příliš veliké nároky. Muž riskuje odmínutí, žena riskuje opuštění. Šance jsou v tomto směru vyrovnané. Mnozí muži a ženy tenhle test nepodstoupí.
V té diskusi zazněl názor, že muži, tedy někteří muži jdou do bordelu a zaplatí si něco, co jim doma žena neposkytne. Z terapie a kursů asertivity vím jedno. Lidé většinou, opakuji většinou, nedostanou něco, co si přejí, jen z toho důvodu, že si neřeknou. Pokud si neřeknou a čekají, že tomu druhému to dojde, pak mnohdy čekají celý život, nebo vyhodí hromadu peněz za něco, co mohou mít doma a z lásky a oboustranné radosti z potěšení. Protože mnohdy zjistí, že po prvotním odmítnutí následuje zvědavé přemýšlení, pak souhlas se zkouškou a následnou praxí, která oběma přináší rozkoš.
A tuhle zkušenost mám nejen z doslechu, ale i ze zkušenosti. Znal jsem pár děvčat, co jen čekaly až se jich zeptám, protože ony samy chtěly, jen stud a strach z odmítnutí, z pohoršení jim bránily si říct, když zjistily, že i já mám zájem nadšeně se připojily a ještě vylepšovaly.
Suma sumárum, pokusil jsem se ukázat momenty, kdy se lidé zbavují cíleně svých namlouvacích rituálů, nechtějí třeba čekat až starý vztah odvane, náhradní známosti je unavují, protože myslí na předchozího partnera a nechtějí do náhradního, tedy „náplasti” jak jim říkám investovat čas a námahu a tedy volí komerci. Jsem terapeut, nesoudím tohle chování. Pouze své klienty upozorňuji právě na rizika spojené se závislostí, že takové chování člověka může udržovat v tom nevýhodném chování, kdy se jako při zneužívání drog preferuje krátkodobý zisk a promarňují se dlouhodobé výhody.
Terapie závislosti nespočívá jen v tom odnaučit člověka zneužívat drogy, ale také mimo jiné ho upozornit na způsoby chování, které podporuje užívání drog. Třeba ten přístup ke komerčnímu sexu. Jak je vidět v terapii nejde jen o sex a nejde jen o drogy, ale i o jiné aspekty života, které s tím neodmyslitelně souvisejí.