Je po volbách, množí se povolební komentáře, proč ten a nikoliv tamten. Což mě už nebaví. Snažím se psát o všem možném jiném, aniž bych měl pocit, že jsem zmeškal se vyslovit k něčemu důležitému, co se děje ve státě.
Mohu si přemýšlet o mravném a nemravném. O třeba nemravném zákoně o exekucích. Ten považuji za systémově nemravný, zcela nepochybně legální, leč podporující zlodějnu za bílého dne. A ten milion lidí, co jsou ohroženi tímto zákonem, tedy způsobem jeho prosazování, považuji za právem namíchnuté.
Politická reprezentace všech stran, tento zákon prosadila a chápu nadšení exekutorů, advokátu z něj, ale obchod s cizím neštěstím mne opravdu nenaplňuje nadšením. Většina čtenářů zná ze svého okolí někoho, na koho ten zákon dopadl plnou vahou a udělal z něj a z jeho rodiny lidi druhé kategorie. Lidi, kteří nemají šanci se vymanit z dopadů takto aplikovaného zákona. Je tedy zbytečné vypisovat další a další nehorázné případy. V mediích se jich probíroalo víc než dost.
Dluhy se musí platit, ale jsou způsoby a způsoby placení dluhů. Chápu odpor, všech parazitujících na tomto zákoně, mají opravdu oprávněný pocit ohrožení jejich zisků při případné změně, ale myslím, že zatím se o své zisky bát nemusí. na rozdíl od věřitelů, kteří se ke svým penězům většinou dostanou až jako poslední.
Napřed se uspokojují pohledávky exekutora, advokáta, který napsal žalobu podal k soudu a až nakonec těch věřitelů. Konečně, na svých skupinách tohle si ověřuji neustále. Mými klienty jsou velmi často dlužníci, kteří si svým způsobem života nadělali problémy. Problémy velmi existenčního rázu. Udělali chybu, ale ta chyba je stála víc než se sluší.
Ti namíchnutí hledají viníky, kde se dá. Jen by si ale měli uvědomit, že parlament, který takové zákony schvaluje, je sestaven z lidí z celé republiky, nikoliv jen z Pražáků a obyvatelů vesnic z okolí Prahy. Zloději jsou prostě všude. Bohužel v Praze se krade lehčeji, takže se lotři do Prahy stahují. Odevšad.
Tím jsem si ulevil, protože ještě od včerejška mám vztek na tenhle zákon a lidi, kteří ho uplatňují. Ačkoliv se mne momentálně netýká. Nejsem socialista, nejsem levicový, ale myslím, že v rámci křesťanství se dá najít podpora pro důvod, jak omezit nelidskost tohoto zákona. Nebo spíše vykladačů a provozovatelů zákona o exekuci. Jak říkám, obchod s lidským neštěstím a omezeností se mi hnusí.
Ano jsou lidé, kteří jsou svým způsobem omezeni, zaslepeni, nakonec s takovými už čtvrt století pracuji. Lidé, kteří když si jakž takž konsolidují své životy,tak přes veškeré varování a znalosti dopadů na jejich životy, například recidivy, zopakují tu chybu. Přitom nejsou ani hloupí, ani omezení, jsou jen závislí. A pak začínám s nimi znovu a od začátku.
Paradoxně od nich si dost často vyslechnu pohrdání k těm hlupákům, co se ocitli v pasti dluhů, které si nadělali neuváženými půjčkami a rozhodnutími, které je dostanou do té dluhové pasti. Dokonce opakovaně. Jen netuší většinou, že pohrdají jen sobě podobnými.
Ano, lidé dělají chyby, dokonce opakovaně. Lidé mají svá slepá místa a nevidí si na ně. Občas je potřeba upozornění okolí, aby si uvědomili že díky těmto slepým místům se dostávají do potíží. Upozorňovat na slepá místa, je práce náročná a jen málokdy se setká s okamžitým vděkem, spíše než vděkem, tak se setká upozorňující s agresí. Ale to paří k věci. S agresí se umím vyrovnat.
Takže. Dluhy se platit mají a musí! Jde jen o způsob jakým se vymáhají. Pokud je vymáhání nutné. Otázkou je, zda je moudré z toho udělat obchod s lidským neštěstí. Moudré pro společnost, moudre pro jedince samé. Myslím, že to není otázka pravicového, levicového smýšlení, ale lidská, nebo pro ty křesťany, křesťanská. Myslí, že na prvním místě by mělo jít jen o peníze, nikoliv o zničení dlužníka, a většinou celé jeho rodiny. Jak se dnes někdy děje.
…kdo nesil, ten sklízel, dál chřadnul a scházel… ze snů sebou házel…tak jsem radši zmizel…