Pokračuji ve čtení té „nekonečné ságy” názvem: „Meč pravdy.” Nedá se říci, že by byla nezajímavá, nebo nudná. Ale je fakt dlouhá.
Jak s oblibou tvrdím i v těch nijak zvlášť hluboce filozofických knížkách, jako je fantasy, jsou občas myšlenkové perly. jednu z těch perel, dost podobnou, mým návrhům klientům si nemohu nechat pro sebe. Zní: „Nezabývej se problémem, ale řešením.” Něco na tom bude. Když spadnu do jámy, nemá smysl se zabývat tím, tedy aspoň příliš, kde jsem, ale jak na tom jsem a jak se co nejrychleji z té jámy dostat. Moje rčení zní: „Když už jsi v debaklu, koukej se z něj, co nejrychleji a nejkratší cestou dostat. Mudrovat můžeš potom.”
Vůbec jsem měl štěstí na perly. Další taková, kterou jsem zachytil v jinak celkem nezajímavém článku jednoho psychologa, jméno jsem zapomněl a jsem líný ho hledat, bylo tvrzení kardinála Špidlíka: „…odpovědí Boha na lidské modlitby je buď vyplnění přání modlícího, anebo dar, který je lepší než původní přání.” Tahle myšlenka mne skutečně zaujala. Nakonec s modlitbou mám svoje zkušenosti a dalo by se říci, že na tvrzení otce kardinála je hodně a hodně pravdivého. Asi se patřičně a s vírou modlil.
A poslední, tedy pro dnešek je skoro terapeutické tvrzení, které by bylo docela snadné přičíst nějakému slavnému terapeutovi, ale sv.Tomáš ve svém apokryfním evangeliu ho přičítá Kristu.
„Když nevynesete ven, to co máte v sobě, to co máte v sobě vás zničí.”
Ano, jestliže jsem sám a sám se svými tajemstvími, hříchy a pochybeními, pochybnostmi a žalem, pak mne pomalu a jistě tohle vše spolyká zaživa. Už jsem pár takových skoro spolykaných lidí viděl. Pamatuji se na jednu celkem movitou dámu, která při představě, že by měla někam jít a někomu platit, za to, že ji poslouchá, tvrdila, že dostává kopřivku. A za ty peníze, co zaplatí si raději koupí něco užitečného. Navrhoval jsem jí tohle uskutečnit, když si mi jednoho rána, kdy štkala nad svým osudem, doporučoval.
Trpěla různými chorobami, dá se říci psychosomatickými, pak ale narazila na doktora, který ji byl občas ochoten poslouchat, moudrý to muž, přesvědčil ji, že by měla sem tam navštívit terapeuta a její potíže docela slušně bez nějaké extra medikace, vyšuměly. Jo, když trpí duše, trpí tělo. I když jak se ukazuje, a není to žádný nový objev, duše a tělo jedno jsou. Emoce se projevují na tělesné úrovni a tělesné potíže na té duševní.
Jasně, ateisti vykřikují se smíchem až se za břicho popadají, že modlitba, co mi tak asi dá, taková pověra. Jenže chvála, stížnost, prosba tomu neviditelnému Pánubohu má svou sílu a význam. Vypovídat se důvěryhodnému člověku nemlich to samé. Mám s tímhle vším dobrou zkušenost. Modlitba, meditace, dokonce i ta křesťanská, o níž ví už dnes jen málokdo, vypovídání, změna stravy, to vše mě uzdravil z opravdu skutečných potíží. Bez medikace.
Doktor je dobrý, mám k doktorům důvěru, ale doktor je až poslední štace. Pokud to jde, jsem pro prevenci. Prevence za pomoci těch výše uvedených prostředků. Ano, je mým přáním, aby s naplnilo ono proroctví mých bývalých kolegů, kteří když jsem cvičil, meditoval, přestal s alkoholem a kouření, mi prorokovali: „Umřeš zdravej!” Nebylo by to zas až tak špatné.
Jo jo, jsem každý rok více opotřebovaný, už zřejmě neomládnu, nebudu křepčit s mladýma holkama na díze a pak do rána provozovat milostné hrátky, jako kdysi. Ale i tak by bylo v tuhle chvíli zbloudilé si stěžovat. I když jsem stařec a má láska slova o starci nerada poslouchá. Co bude nevím, ale budoucnost si jeden každý buduje v přítomnosti. Jo jo.