Občas se den vyvede a člověk vyslechne. Ledacos.
Občas se den vyvede a člověk vyslechne. Ledacos. Pak si říkám, že si docela pamatuji, když jsem žil podobným způsobem, jako moji dnešní klienti, měl jsem i podobné potíže, problémy a vše se zdálo v nedohlednu a neřešitelné.
Nakonec se ukázalo, že je jen málo neřešitelných věcí, když jsem se zklidnil, zastavil pití a fetování a udělal jsem si dost velký odstup od minulosti. Nejhorší, co může pro sebe jednotlivec udělat, je, nenechat si odstup, pořád se hrabat v bordelu, který nadělal. Ten se dá odklidit, ale hledat v něm nějakou cennost a poučení, je ztráta času.
Většinou je lepší si opatřit nové cennosti a udělat si místo pro nový život. Stejné jako nebydlet ve zřícenině, ale pokusit se ji opravit, či zbourat a udělat novou střechu nad hlavou. Případně, pokud barák stojí, sesbírat síly, a než je člověk sesbírá, tak si v něm uklidit, aby tam bylo místo pro život.
Často říkám klientům, „Nic teď neřešte, dejte si oddych, jestli máte, co jíst, kde bydlet a není vám zima, zůstaňte, kde jste, počkejte až to nejhorší přejde, pak bude dost času na změnu.” Hlavně tohle říkám lidem, kteří se chtějí mermomocí rozvést, ačkoliv se dá ta situace řešit zcela jinak, mnohem pohodlnějí, pochopitelně i pomaleji, než je okamžitý rozvod, rozchod, kterým se chtějí zbavit potíží.
Což se jim pochopitelně nepovede, city a pocity jim vydrží dlouho přes rozvod. Hlavně ty nepříjemné. Láska se nedá vymazat jen tak, jako špatná čárka napsaná tužkou. Na lásku žádná guma není. Lidé se rozejdou a city zůstanou. Mylně se domnívali, že co nejrychlejším rozvodem si pomohou. Jo pomohou, ale většinou leda k depresi. K velké depresi.
Manželství, partnerství končí, láska, i když většinou pečlivě skrývaná vydrží a dost často zůstane jen hořká pachuť, ze selhání a z unáhlenosti. Lidé si pak často říkají. „Kdybych počkal, nemusel jsem se dívat, vztekat se, být smutný/á, jak je s ním/ní někdo jiný/ná. Tak rychle to chtějí mít za sebou, až se jim tu samotu podaří uskutečnit, tu samotu, které se tak báli.
Celé dopoledne jsem pilně pracoval, takže mám nárok na odpočinek. Konečně jsem našel film, který jsem nedávno viděl, jehož název jsem si nemohl vybavit, až mě napadla tři slova. „Muž, dreddy, sekera.” A našel jsem název, který jsem komolil a díky tomu komolení nemohl najít. Jde o film „Bunraku.” Moc se mi ten film líbil. Měl všechno, nápad, fantazii, tajemství, krásný scénář a nádherné barvy.
A zítra je derby a jsem zvědavý jestli se Sparta zvedne a těm sešíváným napráská. Už to sešívaní potřebují. Tak uvidíme. Slunce svítí a jdu péct králičí stehna. Má láska je za uměním na cestách, tak se nemusím dělit. Zbudou na mě obě. Upeču je se zelím. Jo jo.