Myšlenky do větru

Trošku jsem si povídal s paní co spolu připravujeme další díly pro televizi. Jeden máme natočený, druhý připravený a budeme ho točit a na další dva se sejdeme a připravíme. Podzim asi bude hektický.

Trošku jsem si povídal s paní co spolu připravujeme další díly pro televizi. Jeden máme natočený, druhý připravený a budeme ho točit a na další dva se sejdeme a připravíme. Podzim asi bude hektický. Protidrogová prevence, kursy, televize. Ale lepší dělat, než sedět doma a hořekovat nad nedostatkem peněz a zábavy. Volala mi manželka jednoho klienta. Umírá na rakovinu slinivky. Nic příjemného. Volala v pátek, když jsem zrovna seděl na křesle u zubaře.

Naštěstí už byl konec a Václav mi vysvětloval co a jak. Tedy jsem se podíval kdo volá a zvedl. Tušil jsem že to nebude nic hezkého. A nebylo. Prý je to otázka dní. V neděli volala znovu. Zaujala mě její věta, že ta nemoc byla dobrá, že se zklidnil a přestal pít. Bylo mi líto, že to udělal až po tlaku takové okolnosti. Fakt je, že se dlouhá léta snažil. Snažil, ale nebyl ochotný něco příliš změnit.

Napřed mě ona dáma nepochopila. Myslela, že ho soudím. Nesoudím. Na mou hříšnou duši, že ne. Jen ta lítost tam byla. Trvala ta terapie dlouho. On docházel, ale úsilí o změnu moc nevložil. Občas se s chutí napil, a když jeho pití překročilo pro dámu únosnou míru, žalovala mi. Jinak ho kryla. Neměla ráda moje požadavky na takové ty prosté praktické věci. Doufala, že to psychoanalýza spraví. Nespravila. Mnozí Lidé se mylně se domnívají, že se v terapii musí vynaložit nějaké obrovské úsilí o analýzu, ale ukazuje se, že spíš jde o postupné praktické kroky, které něco zdánlivě málo změní.

Dnes jsem zrovna vysvětloval jednomu pacientovi, že: „Se změnou chování, dochází i ke změně kvality našich vztahů z druhými lidmi.” Napřed tomu moc nevěřil, ale myslím že mu moje tvrzení časem dojde. Pokud změní třeba své chování ke své partnerce. Samo sebou pro šťouraly je nutné říci, že tohle tvrzení má obousměrnou platnost. Změn chování k lepšímu, a tvé vztahy se zlepší, změň chování k horšímu a totéž ale v opačném gardu.

Tohle své tvrzení jsem si ověřil mnohokrát. Oběma směry. Pravdou je, že občas je mi jedno u některých lidí, že s nimi mám špatné vztahy. Oni se mnou chtějí komunikovat a já s nimi ani nepromluvím. Nemám potřebu je přesvědčovat, ujišťovat nebo investovat jinak svou energii do jejich změny či chápání. Nebere mě jejich vztah ke mě. Mohou mít vysoce negativní, vysmívat se a přesto nemám potřebu změnit jejich smýšlení. To je myslím dopaluje ze všeho nejvíc.

Ale pak jsou lidé a k těm rád měním své chování. Třeba modrooké brunety do třiceti let. Onehdy jsem po jedné v metru koukal. Bylo jí tak dvacet, dlouhé tmavě hnědé vlasy (zřejmě vlastní barva) do pasu, dlouhé nohy. Inu bezostyšně jsem si ji prohlížel. Nevypadal, že by jí mé koukání na zázrak dělalo nějak zle. Hezky se narovnala, aby vynikly křivky. Mělo co vynikat.

Solaris stále šlape a stále poskytuje zdroj zábavy. Markéta o víkendu navařila na několik dní, takže domu chodím z hlavou vztyčenou a nešmejdím po krámech shánějíce obživu. Mám více času na sebevzdělávání v IT. V neděli jsme trajdali po Tescu na Smíchově. Koupili jsme povlečení a ještě jsem toužil po nové tašce. Tašek měli dost, jenže ne takovou jakou jsem si přál. Jsem se nějak rozmazlil. Byly časy, že jsem nosil takovou jaká zrovna byla a najednou už potřebuji extra.

Ale je fakt, že ta co jsem koupil loni mi náramně vyhovuje a pokud bych sehnal alespoň přibližně stejný střih i materiál, koupil bych. Tahle už má za sebou Portugalsko a Kanadu a je na ni vidět ona zátěž. Koupím-li novou, pak ji uložím a do kanadských pralesů bude jako dělaná. Bylo fajn vidět Markétu, jak se na chvíli uvolnila a zapomněla na trápení.

Jo trápení sice je tavící jímka z níž vytéká ryzí kov, ale všeho moc škodí.Takže občas je bezva i bez stálého přísunu zlata. Stačí katastrofické zprávy co čtu v novinách. Renomovaní odborníci na ekonomiku házejí katastrofickými zprávami. Možná že nekecají. Stejně je to divné, za ty platy by měli umět odhadnout rizika a v případě krachu bych navrhoval aby ty platy vrátili. Berou je přeci proto, že umějí dobře spravovat cizí peníze. Tak si je z mého hlediska v tomhle případě nezasloužili. Vrátit peníze je lepší než je dát zavřít. Aby si trochu užili toho co sami kážou.

Tam jim najíst dají, pokud mají kliku, milence nebo milenku si taky najdou, erotický život jim pak jen kvete a venku lidé, které okradli, protože jinak nevím jak bych to nazval mají starosti, na rozdíl od nich, jak uhájit někdy holý život. No jistota ale není nikde a v ničem. Naštěstí jsem nikdy nebyl natolik bohatý abych si zas musel dělat tolik starostí s bankou. No budu třeba zase chudý. To už konečně umím.

Jen to zřejmě bude teď nějaký čas trošku obtížnější pro mnoho lidí. Někteří si opravdu zvykli na luxus a budou ho nějaký čas mít o něco méně. Ale, někteří už jen to že budou mít o něco méně, budou vnímat jako nehoráznou křivdu. Třeba nebudou mít na pejskovy nový šatičky a psisko bude muset chodit ve starých, jíst co dostane a nebude moc ohrnovat rypák nad šunkou. Jak jsem onehdy vyslechl rozhovor dvou majitelek čoklů, co nechtějí, ti čoklové, jíst ani šunku, jen speciální rybičky , myslím něco jako losos jedna povídala.

Jsem přemýšlel, jestli by oba panička i čokl, byly tak vybíraví, kdyby tři dni nedostali nažrat. Schválně, jak by to dopadlo? Jestli by skutečně oba dva, čoklík i panička se toho žrádla ani nedotkly. Jak jedna neopomněla podotknout. Aby ukázala jak na to má, a její pejsek si může díky ní něco dovolit. Škoda, že je nemůžu vyzkoušet. Možná by se ukázálo, že s tou odolností proti lahůdkám to není zas až tak horké. Lidský jméno a losos pro čokla. Kam ten svět spěje? Jo jo, to za mých mladých let nebývalo. 🙂 Čoklové i paničky žraly co bylo a byl klid.

Ale jsou tací milovníci čoklíků a určitě pokud z nich některý tohle čte, nebude mě mít rád. Nešť, může se odstěhovat do Patagonie a nemusí mi to ani oznamovat.