Sleduji instalaci Mac OS X macOS Sierra, (jde to poměrně pomalu, asi dřív dopíši blog, než doinstaluji.) Přemýšlím si o „ranách egyptských”, které mne postihly tento týden.
Sleduji instalaci Mac OS X macOS Sierra, (jde to poměrně pomalu, asi dřív dopíši blog, než doinstaluji.) Přemýšlím si o „ranách egyptských”, které mne postihly tento týden.
Ztratil jsem brýle na čtení, zřejmě se mi rozbil termostat u ledničky, sledoval jsem debatu šesti předsedů politických stran. Za tu lednici a brýle asi tak moc nemohu. Újmu kterou jsem si způsobil tím pořadem, tu jsem si opravdu zavinil já sám. No, koukat na předvolební kecy, slibovačů blaha a štěstí. Normálně to nedělám, ale zřejmě jsem měl nějakou slabší chvilku.
K volbám naštěstí nemusím, u nás se nevolí. Až za rok. Takže v tom nejedu. Mám svých starostí dost. Politiku sice sleduji, ale nijak aktivisticky se nezapojuji. Já jsem konservativní a mám tendenci, pokud věci aspoň trochu fungují, je nijak extra nevylepšovat, na náměstí nevykřikovat, ani nijak psát extra pobouřené blogy o všech špatnostech světa.
Přijde mi ta činnost většinou zbytečná. Angažovat v demokracii, se má člověk u voleb. Ono se toho volbami moc nezmění, protože je to jako v domácnosti. Něco zlepšit jde hned, něco časem a něco nevylepšíš a nevylepšíš, i kdyby se člověk rozkrájel. Chápu, že většina lidí, chce změnu hned, včera bylo pozdě, ale chtít mohou. Mají aspoň naději. Ta umírá, jak praví Písmo svaté, až poslední.
Socani nám naslibovali, z peněz daňových poplatníků rozhodili mezi dav pár dárečků, parta kolem Andreje se přidala a už máme, zase „nebe na zemi.” Hlavně aby jim to nadšení vydrželo. Prachy se se utratí snadno, nadšení vykutat, není jen tak.
Ale, mohlo by být ještě hůř. Praví jedni, že prý bude. Což o to, katastrofy se prorokují poměrně snadno, rozhodně se o nich v novinách víc píše. Tak svět vypadá jako jedna katastrofa. Ale cestou domů z blázince se mi to tak katastrofické nezdálo. Možná jsem jel špatnou trasou.
Mladí fotbalisté mi udělali radost, postoupili na ME, a po pěkné hře. S Německem to bude asi taky pěkný fotbal. Bohužel spíš ze strany soupeře. Nejsem velký optimista. A to nemám německý fotbal ani trochu rád. Bohužel musím konstatovat, že dlouhodobě jsou fakt úspěšnější.
Shlédl jsem polovinu filmu Sedm statečných z roku 2016 a nedokoukal jsem. Prostě jsem necítil žádné napětí, neměl jsem pocit, že o něco jde. Ne ne. Ty rádoby uvozující scény do problému, byly víc než nudné. Pan režisér má právo natočit jak chce, co chce, pokud mu investor do toho nemluví, ale myslím, že tenhle remake, do srdcí diváka nezapadne. Dal jsem tomu filmu šanci, víc asi nejsem schopný tomu dát.
Nemám rád remaky. Pokud někdo není schopný vymyslet vlastní věc, mít svou ideu, pak ať třeba češe jablka. Bude také na čerstvém vzduchu a může při česání klábosit ze žebříku z holkami. Podobně, jako nemám rád remaky, nečtu upravovaná literární díla. Mám-li zájem, přečtu si je jak jsou. Autor měl nějaký důvod napsat v té délce, pak mne zajímá, co chtěl říct, nebo se do toho nepouštím.
O psaní do časopisu ani nemluvím. Pochopitelně editor „vždy ví, co je důležitější,” a vyhazuje a přepisuje i tam, kde ví zcela houby, co opravdu je důležité. Ani se nezeptá, co na to autor a proč to autor takhle napsal. Pýcha některých jedinců je v tomto směru do nebe volající.
Dostal jsem další nabídku abych přispíval do internetového časopisu. Tak jsem zvědavý, prý až se pan šéfredaktor vrátí z Německa, dá mi vědět, co chce. Jo, to zas bude radosti.
Abych nezapomněl Řekl mi jeden aktivista, co miluje Novou Evropu, Evropu multikulturní, že jsem starý bílý muž, co nepochopil, že svět už nebude jako byl.
Mýlí se, já pochopil, ale jen je mi líto, že ti hoši a dívky chtějí ve své pýše změnit všechno. Až to všechno změní, jako kdysi bolševici a náckové, jimž jsou ve svém snažení podobni, nebudou se stačit divit. Jo jo.