Napřed se mi včera nechtělo, ale nakonec mi nedalo a vyrazil jsem do vsi. Podívat se jen tak, co nového, když nikam nechvátám a nic nemusím.
Napřed se mi včera nechtělo, ale nakonec mi nedalo a vyrazil jsem do vsi. Podívat se jen tak, co nového, když nikam nechvátám a nic nemusím. Zašel jsem do knihovny, tam docela klid, pak do knihkupectví Karlovy University v Celetné a procházkou zpátky přes Karlův Most. Nechtělo se mi sedět doma, koukat do monitoru. Markéta musela zase na den do nemocnice s tím, že když ji bude dobře přijede, když ne, přijede za týden. Přemýšlel jsem tak o uplynulých týdnech, o všem co se odehrálo. Jako by ta smrt onoho feťáka byla takovým logickým vyústěním toho všeho. Nakonec ještě večer mi volala jedna partnerka mého klienta, že se stalo to čeho se bála. Napil se. Poslouchal jsem ji, slyšel jsem smutek, hněv, lítost v jejím hlase. Není nic jednoduššího než ji říci. „Zabal to.” jenže zase vím jak jsou lidé na sebe vázaní, jak sebemenší naděje, která nabízí možnost nic neměnit je dobrá. Jediné co jsem ji pro tu chvíli doporučil, aby zatím s ním nic neřešila, nechala všechno na ráno. Vypadá to, že mě poslechla. Dnes ráno mi milý hoch zavolal a zatím jsme domluvili co a jak. Uvidíme.
Nejhorší je, když jedna strana propadne panice, začne jančit a druhá má třeba trochu chuť pokračovat v té abstinenci, potom je trochu těžší domluva se všemi. Takže zřejmě mě poslechla, nevyvolala válku, ale dala mu jasně najevo, že už o jeho pití vím. Tahle informace má mnohdy docela očišťující charakter. Dost často mi chlapci sami zavolají, jako dnes a domluví s e mnou něco rozumného. Jestli tu dohodu vždy splní je věc jiná, ale mnohdy ano. Zde ona dáma napodobila příklad jiné dámy ze skupiny, která mi v takovém případě zavolala, já jsem byl v dosahu jejího manžela, takže svým vlídným způsobem, který používám na recidivisty, (vlídné je bez uvozovek) a domluvil s ním postup. Dodnes ten postup funguje. On ho dodržuje, já jen tak občas kouknu zda nešvindluje, zatím nešvindluje a má klientka má poměrně spokojené manželství. Podle jejího názoru, lepší takové manželství, než žádné manželství.
Já s tím docela souhlasím. Tedy za předpokladu, že ten chlap, ženská nechlastají, nefetují nebo nehrají. Někdy skutečně může recidiva včas zastavená a řádně zpracovaná otevřít oči jak závislému, tak jeho okolí. On si uvědomí, že hranice mezi abstinencí a recidivou není nijak zvlášť široká, že je potřeba se pořád o sebe starat. Oni, že léčbou nic nekončí, všechno začíná a že je dobré třeba chodit do skupiny pro spoluzávislé protože pak jsou více připraveni na tuhle situaci, zbytečně nepanikaří a jsou schopni zachránit sebe a děti, nebo sourozence atd. Naučí se rozumět sobě samým, přijdou mnohdy i na to, z jakého důvodu si vybírají rizikové partnery, z jakého důvodu s nimi setrvávají a někdy pokud ten partner/ka pokračují ve svém způsobu života a už jej pro tu chvíli nehodlají zanechat, seberou odvahu takového partnera opustit, ponechat ho jeho pití, fetování, či hazardu a zařídí si život po svém a protože už vědí, z jakých důvodů si vybírají své rizikové partnery, dokonce se jim dokáží i vyhnout.
Vyhnout se rizikovému partneru je náramně složitá věc, to vím z vlastní zkušenosti. Ono je lákavé, mít to co už znám. Většinou tak jednáme na základě skrytých motivů. Vždy se objeví něco, co je důvěrné známé. My se tomu divíme, sami sebe přesvědčujeme, že tenhle, tahle to je něco jiného, než ten předchozí, aby nám nakonec vyšlo skoro to samé jako předtím. U mě to bývá tak, že vždy, když jsem se seznámil po čtyřicítce s mladou ženou, vždy tam byl nějaký vztahový problém, nebo pijící rodič. Ona sama vždy očekávala z mé strany nehynoucí lásku. Jenže nehynoucí láska, to je docela problém, tohle člověk zažije jednou, maximálně dvakrát za život. To ostatní je příjemné setkání s člověkem, který mi vyhovuje, mám ho rád, ale když mě opustí, řeknu si. No, mohlo to dopadnout hůř. Takhle já občas rozumím i těm spoluzávislým vztahům. Vždy je tam něco navíc, něco co toho člověka drží u toho druhého až někdy do sebezničení.
Možná se mýlím, konečně moc mě ty psychoanalytické teorie neberou, lásku nepovažuji za patologii, spíše někdy za neštěstí toho muže či ženy, protože ta chemie jim zabrání udělat ty nejrozumnější věci, které všichni kolem nich vidí, radí, doporučují. Někdy se jedná o obyčejný strach být sám. U některých lidí musí dojít skutečně k hrozným věcem aby se odklonili od objektu své lásky. Ovšem pokud láska vyprchá, pak už to jde samo. V tomhle směru mám docela štěstí. Ta největší láska, jakou jsem zažil už vyprchala a ty ostatní vždy poměrně rychle přešly a vzpamatoval jsem se z nich bez zvláštních následků. Jak jsem řekl nedávno Justýně. „Ano, měl jsem tě rád, bolelo mě, když jsi ten vztah skončila, ale dnes jsi jen jednou z mnoha v dlouhé řadě odešlých.” Asi se ji to dobře neposlouchalo, jenže nějak jsem nebyl v náladě ji ujišťovat, že ona byla ta jediná a nezapomenutelná.
Nakonec pro svůj odchod důvod měla, byl to dobrý důvod, stejně jako našly důvod ty předešlé a není už co probírat a vysvětlovat. Líbilo se mi jak mi připomněla, že jsem kdysi napsal, že nejsem pro manželství. Napsal jsem tuhle větu a myslím, že platí. Také jsem se za 18 let po rozvodu neoženil. Předtím během deseti let třikrát a pak nic. Jsem přesvědčen, že jsem udělal dobře. Žádné další děti, žádné další dohady, žádné další soudy. Vztah jaký mám teď mi vyhovuje. Jen kdyby Markéta byla víc zdravá a nezažívala tolik trápení. Bohužel od toho ji nepomohu. Snad jen s ní mohu být. Docela chybí, když tu nesedí v křesle a nevyšívá.
Budu teď dvě středy za sebou natáčet. První bude „Rodina a já.” Druhou, už začneme točit první díl „Ze závislosti, do nezávislosti.” V Bohnicích. V posledních letech se spousta filmů točí v Bohnicích. Ale jo, myslím, že tamější park a vůbec celé uspořádání léčebny je vhodné. „Ze závislosti do nezávislosti” se prý bude vysílat až na podzim. Třináct dílů. Dáli tomu jméno podle mé knihy. Což mě potěšilo. dalších osm dílů si rozdělí mezi sebe jiní. Stejně, stále jsem v úžasu, kam se všude pár mých textíků protlačilo.
Budu mít náročné jaro. Jenže jsem si vymínil v televizi, že v žádném případě nedopustím prodlužování natáčení, protože mám závazky, které chci plnit. Dosud dohody se plní, takže pokud ji televize bude ze své strany i nadále plnit, pak by neměl nastat zádrhel. Byl jsem mnohými varován, že v televizi jsou zvyklí že lidé chtějí pracovat pro televizi, chtějí vystupovat a tak musejí se přizpůsobit. já sice mám zájem ten seriál natočit, mám zájem vystupovat i nadále v televizi, lhal bych kdybych se tvářil, že ne, ale ne za každou cenu. Zase se mi potvrdila stará pravda. pokud je si člověk vědom své ceny, umí ji dát najevo při vyjednávání, pak se domluví na podmínkách, které jsou výhodné pro všechny. jsem rád, že mám i pro ČT takovou cenu, že jsou ochotni přistoupit na určitý harmonogram, který možná je pro ně obtížnější, ale z mého hlediska nutný. Konečně televize mě v budoucnu a si živit nebude a jednoho dne skončím a zase se budu už jen věnovat teraoii závislostí. Konečně baví mě ta práce a hlavně. Živí mě.