Život je občas náročný. Rád si říkám, že: „Žádné zprávy, dobré zprávy.” tenhle týden se sešlo několik zpráv a žádná nebyla dobrá.
Vždy, když se mi lidé pokusí vykládat jak jsou zralí a schopní, začnu sledovat, jak zvládají zátěžové situace. Ty jasně ukáží, kdo je jak na tom. Takže tento týden mě život prověřuje.
Zatím zvládám. Sešlo z mých plánů, co se umění týče, sestra v nemocnici s nijak banálním úrazem a klient, který dostal velmi smutnou zprávu. Byl jsem vlastně tím, co mu tu smutnou zprávu zprostředkoval. Přiznám se, že mě potom červené trenky neberou. Myslím si, že na světě jsou důležitější věci.
Cítím, že tu dovolenou už potřebuji. Jako každý rok, červen je pro mne nejzátěžovější měsíc. Končí mi pracovní rok, a čeká mne dovolená. Většinou jsem kousek před hranou. Takže když mi někdo na pracovní schůzce vykládá místo pracovních záležitostí víc jak dvě hodiny os svých potížích, znejistím.
Znejistím, protože vlastně dohodnuté věci neplatí a místo toho se dozvídám jen, že vlastně něco nejde. Pak klidně sdělím, že co mi ten člověk říká, je pro mne nedůvěryhodné a vlastně celá ta záležitost ztrácí pro mne smysl. Nerad se angažuji v něčem, co nemá smysl. Ano, důvěryhodné jsou jejich potíže, ale nedůvěryhodné jejich sliby a ujišťování.
Lidé si mnohdy pletou pracovní schůzky, přátelská setkání s poradnou, nebo ordinací. Nedivím se mnohým lékařům, psychologům, hlavně staršího věku, že nechodí rádi na setkání spolužáků ze střední, nebo základní školy. Protože místo přátelského popovídání jsou tlačeni do vyslechnutí potíží lidí, kteří si takové setkání pletou s tou výše zmíněnou poradnou, nebo ordinací.
Ale na druhou stranu, jsem rád, že mám spoustu těch technik, které mne stále drží nad vodou a stranou od té propasti. Nemusím užívat medikaci, nemusím, hledat pomoc jinde, než na konci své ruky. Jak říká jedna moudrost. Nosím si vše sebou. „Lehká pochodová výstroj,” jak kdysi tenhle slogan použil ve své jedné knize použil Erich Maria Remarque. Myslím, že to bylo v knize „Tři kamarádi.” Byl to v mládí můj oblíbený autor.
Chytrý, čtivý, světa znalý. Úplně jsem to výmarské Německo viděl. Ten pán skutečně uměl psát. A když jsem pak několikrát přes jižní Německo pěšky putoval, mnohé mi jeho knihy připomněly. Je s podivem, že tak vzdělaný, kulturně vyspělý národ, se nechal strhnout do něčeho takového, jako byl nacismus.
Inu, vzdělání nic nezaručuje, pokud za ním není určité vědomí závazku, závazku podobnému tomu šlechtickému: „Noblese oblige.” Neboli: „Vznešenost zavazuje,” V Německu, podobně jako v Rusku se chopili moci burani, kteří měli vzdělání, leč neměli onu povinnost a vědomí, že jsou jen služebníky. Byli to moci chtiví vzdělanci, co neměli morálku a svědomí.
Bolševik a nácek, podobně jako dnes ti dobroserové, sociální inženýři byli a jsou zaslepeni pýchou. Pýchou na své vědomosti, které většinou neumí používat jinak než destruktivním způsobem. Destruktivním pro své okolí.
Sami sebe přesvědčí o své pravdě, z toho důvodu zlikvidují opozici, ta je jejich prvním cílem, aby nebyl nikdo, kdo jim řekne. „To, co navrhujete, je ničivé a destruktivní a neslouží to k ničemu jinému, než k vaší neomezené moci.” Pokud se jim podaří umlčet opozici, tak mají hubu plnou slibů o šťastné budoucnosti. Dnes, jako kdysi.
Z toho důvodu, si člověk jako já, musí pěstovat svou „lehkou pochodovou výstroj,” abych mohl samostatně myslet a vidět souvislosti a rozpory, mezi sliby a skutečností, jak u sebe, tak druhých. On člověk v tichu a klidu navozené těmi prostředky, jako je modlitba, relaxace, mentální trénink, vidí a slyší, co ho jinak v tom shonu a záplavě informací neosloví.
Ne nadarmo bolševik a nácek a dnes neomarxisté všeho druhu, jako jsou genderoví aktivisté, feministky, polo vzdělanci nejrůznějšího typu, neradi vidí samostatně myslícího člověka, který sleduje, co oni blábolí a neřídí se jejich bláboly, ale svým rozumem a pocitem. Oni vyžadují souhlas a poslušnost. Poslušnost a obdiv bez výhrad.
Takže, pokud někomu řeknu, že je pro mne nedůvěryhodný a nevidím dál smysl s ním diskutovat, či se o něj zajímat, říkám mu’jinými slovy: „Pane/paní, vidím rozdíl mezi vašimi slovy, skutky a rozdíl mezi deklarovaným výsledky a skutečnými výsledky. A v tuhle chvíli nechci investovat svůj čas a energii, do vaší změny.” A chápu, že se zlobí. Občas se také rozzlobím, že jsem se nechal chytit do pasti slibů, ale díky svým technikám, se z oněch pocitů dost rychle dostanu. A život jde dál. Jo jo.