Kulturní odpoledne a noc

Navštívil jsem krásné představení divadelní hry Harolda Pintera: „Zrada,” které mě okouzlilo svou jednoduchostí, vtipem a obsahem.

Navštívil jsem krásné představení divadelní hry Harolda Pintera: „Zrada,” které mě okouzlilo svou jednoduchostí, vtipem a obsahem. Asi všem účinkujícím v Dopisech z minulosti navrhnu, aby se na tohle představení šli podívat. Jak se hraje, jak herci dělají pauzy, jak mají pohybovat atd. Mě přitom představení napadly některé technické věci. Zřejmě je dobré se občas kouknout, jak to dělá profesionální konkurence a literární machři.

Ono vůbec, než jsem dorazil do divadla v Celetné, stavil jsem se v knihkupectví v Perlově ulici, kde jsem měl objednanou knihu, abych se ještě stavil v Celetné v knihkupectví Karlovy University. Všude hromady lidí, cizinců i zdejších, dětí, Mikuláše bylo. Říkal jsem si, že je dobře, že lidé jsou ve městě, baví se, nedělají si jen starosti se závislostí, nebo uprchlíky. V Celetné v knihkupectví jsem neodolal a udělal si Vánoce.

Tyhle knížky by mi asi nikdo nekoupil. Mihaly Csikszentmihalyi „Flow.” a Amos Oz a Fania Oz-Salzbergová „Židé a slova.” Druhou jmenovanou jsem začal číst a zjistil, že jsem neprohloupil. Sice si budu připadat jako intoš z „pražské kavárny,” ale budiž. Zjistil jsem, že je ta knížka napínavější než detektivka.

Zjišťuji v posledních letech, že mě skutečně ten židovský pohled na svět a jeho fungování náramně zajímá. Skutečně jejich vzdělanost, která je dána tím, že po tisíciletí jsou zvyklí číst, jsou k tomu vedeni od dětství, že mezi Židy takřka neexistovala negramotnost, protože děti, hlavně muži museli studovat Toru, tak ta vzdělanost je vlastně vynesla tam, kde jsou.

V druhé knize jsem hned při prvním otevření narazil na větu: „ Zeptejte se sami sebe jestli jste šťastni a v tom okamžiku přestanete být šťastni.” Ano, tohle znám, neptám se jestli jsem šťastný, ale co ode mne život žádá, abych šťastným byl. Jaké činnost k tomu vede, jaká cesta. Důležitý není cíl, ale cesta a činy na cestě samotné. V tom se s autorem shodneme, on k tomu vymyslel vědecký aparát, který popisuje v té knize. Tak uvidíme. Tak trochu mi jeho způsob uvažování připomíná Karman Jógu a úryvek z Bhagavadgity:

Máš právo pouze na činy
nikdy však na jejich plody
avšak, neulpívej ani na nečinnosti.

Až ji přečtu, budu vědět víc, co má autor na mysli. Má to být z ranku pozitivní psychologie. O autorovi se zmiňoval Jonathan Haidt v knize „Hypotéza štěstí.” Csikszentmihalyi má být zakladatelem pozitivní psychologie. Četl jsem pak o něco dál a zjistil, že skutečně píše o činnostech, které navozují ono odtažení mysli a radost. Ono většinou nic nového pod sluncem. Tak uvidíme. Tedy Vánoce mám za sebou v tomto směru. Jak známo, nejhezčí dárky si dává člověk sám. Podobně prý přemýšlejí i někteří autoři, když si chtějí něco dobrého přečíst, tak si to napíší sami. Něco na tom bude.

Tyhle věci mě baví číst. Sice mě asi ke štěstí nepřivedou, život dává občas zabrat a na hledání štěstí tedy nemám čas, ale když čas mám neuškodí si něco v tomhle směru přečíst. Aspoň si myslím. Pravdou je, že když mám co na práci, chci ji udělat dobře, nemám čas se zabývat tím, jestli jsem šťastný, nebo nešťastný. Dojde k tomu, co Csikszentmihalyi nazývá „Flow,” a Radža Jóga „Prathajárou.” Neboli odtažením mysli. Jak je vidět v různých kulturách, staletích, tisíciletích se objevují podobné postoje a objevy.

Ale protože podle výše uvedených autoru Amose Oz a Fania Oz , čtu, co mi přijde pod ruku, (tedy teď už si přeci jen vybírám,) tak se mohl přiblížit k tomu rabínovi, který neustále četl cokoliv, takže byl nakonec považován za studnici moudrosti. Jmenoval se Rabi ben Zakaj. Něco na tom bude. Většinu školního vzdělání jsem nepotřeboval, ale přečtené knihy a osobní životní zkušenost mi mnohokrát v životě pomohly.

Ti, co nečtou, ochuzují se tím, že hledají štěstí jinde. A nenacházejí. Málokdy zažijí tu zmiňovanou prathajáru, kdy ten stav odtažení mysli, třeba na knihou, dovolí člověku snít, vytvářet obrazy ve vlastní mysli. Ty obrazy nad libovolnou knihou mi většinou naskakuj samy. Prožívám a jsem tím, co prožívám. A je lhostejné, jestli jsem starý, mladý, nebo chudý či bohatý.

Jistě od všedních starostí mne četba neuchrání, ale mnohdy pomůže ty všední starosti zvládnout, najít řešení, které by mě nenapadlo. Fantazie je mocná věc. Ale tak si tak píši, je noc, půjdu číst, vydrhnu si nohy. Oslovila mne jedna mladá dáma v divadle, že ji je zima jen z pohledu na mé bosé nohy. Odvětil jsem ji, že já se rozpaluji při pohledu na ní. Zapýřila se, usmála, jenže zrovna přišla má láska, tak konverzace skončila. Ale je hezké, když staříka osloví mladá pohledná dáma. Potěší to. Jo jo.

4 komentáře

  • Jan napsal:

    Vy jste také za svoji práci
    Vy jste také za svoji práci placen, i když výsledek (vyléčený závislák) se nemusí dostavit vždy…

    Ne všichni, co chtějí být terapeuty, se jako terapeuti uživí, stejně jako herci.

  • Anonymní napsal:

    Vy jste také za svoji práci
    Vy jste také za svoji práci placen, i když výsledek (vyléčený závislák) se nemusí dostavit vždy…

  • Jan napsal:

    To snad na nich nikdo nechce,
    To snad na nich nikdo nechce, ale bohužel ne všichni seuživí jako profesionálové. Bohužel, nebo bohudík. Protože mít povinnost živit, všechny, co mají umělecké sklony a pocit „povolání“ jaksi nejde. Takže jen pro vyvolené, nebo ochotné nemít tak vysokou životní úroveň, jak by si přáli a mysleli, že si zaslouží.

  • Anonymní napsal:

    Nedovedu si představit, že by
    Nedovedu si představit, že by se umělci živili „normální“ prací a každý kolikátý den by odváděli profesionální výkon v divadle. To není to reálné… Bohužel pro většinu národa pojem umění splývá s lidovou zábavou a soutěžemi typu Jarda Jágr hledá Talent.