Krabice sáčků do vysavače

Zjistil jsem, že se budu muset dožít aspoň 95 let. Neb, psala mi dnes služka, že mám koupit sáčky do vysavače. Věděl jsem, že jsem sáčky kupoval. Jen jsem nevěděl kde jsou.

Pak padl můj zrak na krabici ve skříni. Neotevřenou. Dlouho. Byl jsem zvědavý, co jsem si vlastně koupil. Ano ano, byly to sáčky do mého vysavače. Celá krabice. Jestli služka spotřebuje dva za rok, tak je mám opravdu na dlouhou dobu. Jo jo, to jsou mi věci.

Chodím občas po bytě a nacházím věci, o kterých vím, že jsem si je nekoupil, prostě je mám, někdo mi něco daruje, já poděkuji, kouknu, zjistím, že je to třeba sprchový gel.Či deodorant. Ani jedno nepoužívám. Mýdlem se myji málo, škodí to pokožce a zdraví. Chodidla si myji mýdlem. Tedy rejžákem na který nanesu mýdlo, stačí zcela obyčejné. Nohy vydrhnu, přeci jen, když člověk chodí celý den bos, nohy rejžák snesou.

Gel, či mýdlo na tělo je zbytečný luxus. Díky tomu nejsem na nic alergický. Netrpím přehnanou čistotou. A všechny ženy mi říkají, že voním. Tak proč na sebe pajcovat nějaké sajrajty? Dnes se lidé vůbec zbytečně moc myjí. Pak jsou nemocní, neb jsou jen napůl zdraví. „Čistota, půl zdraví.” Nám říkali ve škole. Něco na tom bude. Opravdu jen půl zdraví.

Jednou týdně vyluxovat, já neluxuji, pouze nádobí tedy myji denně, hned po použití. Pod tekoucí vodou. Jar zcela minimálně. Nechci znečisťovat životní prostředí. Ještě by měla být někde poblíž prodejna, kde bych si mohl nakoupit bez obalů. V očích metrosexuálů asi nebudu ten nejlepší, jenže metrosexuálové nejsou mým životním vzorem. Inu, neříkám, že jsem vzorný občan, co miluje svou vlast, národ a zeměkouli, ale myslím, že je na světě spousta věcí po krámech, kolem kterých chodím a vůbec netuším k čemu jsou. A protože netuším k čemu jsou, nekoupím si je.

Vždy jsem přemýšlel, k čemu je dobré si stavět obrovské zámky, vily,s kolika pokoji, když tam nakonec ti lidé bydlí ve dvou, neb děti vemou čápa a postaví si další podobnou vilu, ve kterých budou jednou zase bydlet sami. Jsem majitel dva plus K a jsem s tím zcela spokojen. Soukromí, zavřu dveře a vymalováno. No jo, asi už lepší nebudu a zlatý zámek žádné nenabídnu. Takhle služka jednou týdně přijde, uklidí, já mám pak radost, jak je v bytě útulno.

Pohodlná postel pro dva, malý sporáček s dvě plotýnky, akorát na pánev, či hrnec. Plus remoska a varná konvice. Jediné, co mě mrzí, že nemám na příležitostné zatopení kamna, nebo ohniště, či krb. Zírat do ohně, občas naštípat dříví, ne zas moc, ústřední topení má své výhody, ale topit jen občas. Chalupu na venkově bych ale nechtěl. Moc práce. Na chalupu bych potřeboval víc pracovních sil.

Sáček u vysavače a co všechno mne díky tomu napadne. Asi to bude tím, že mi naspal jeden čtenář mých knih, chválil mne, tak si píšu jen tak bez ladu a skladu. Nic poučného. Jen pořád opakované poznání, že čím méně člověk po čemkoliv touží, tím ve větším klidu žije. Neříkám šťastněji, protože každý má svou představu štěstí, ale ten klid se fakt dostaví. Jo jo.