Četl jsem si po ránu v papírových novinách a zjistil jsem, že papírové noviny, světová mědia, prý probírají maléry kolem IPCC, kde se naboural šikovný hacker do mailů zaměstnanců oné agentury, zveřej
Četl jsem si po ránu v papírových novinách a zjistil jsem, že papírové noviny, světová mědia, prý probírají maléry kolem IPCC, kde se naboural šikovný hacker do mailů zaměstnanců oné agentury, zveřejnil je a tím lehce zpochybnil celé ono globální oteplování. Tedy ony je probírají po dvou měsících, kdy už na internetu dávno běží debata na tohle téma. Z toho plyne skutečná praktická užitečnost novin. Vypadá to na to, že starost jaký trenky má Paroubek a jakou halenku Topolánková je pro čtenáře důležitější. Zřejmě jsem třiceti korunami, co jsem letos utratil za noviny, podpořil klimatické agitátory. Nerad. Velká světová media se tím po dvouměsíční diskusi na internetu blogery začala zabývat, tak tedy i Lidovky. Hnus.
A aby toho nebylo málo, pan programový ředitel hnutí Duha Kotecký nám vysvětluje v těch „informovaných” Lidových novinách, že ten oxid uhličitý prostě zaviňuje globální oteplování a kdo si myslí, něco jiného je v podstatě pitomec. Nechci se pouštět do diskuse v tématu, kde nejsem kovaný, ale jestliže někdo lže v základních věcech, jestliže se zatajují data, pak možná globální oteplování se děje, ale zřejmě z jiných důvodů a ti hoši jsou vedle jak ta jedle. Tedy ta diskuse mezi klimatology se prý vede o míře přesnosti, nikoliv o příčinách. Zřejmě asi neumím číst, když se dočtu od některých klimatologů, že oni se domnívají, že se jedná o sluneční aktivitu, nikoliv o oxid uhličitý, co je na vině oteplováním. Tedy číst umím, ale asi nečtu správně, co mám číst. Chlapci a dívky z těchto organizací, mají tendenci povídat tomu, čemu věří, nikoliv co říkají zatím známá fakta.
Napadla mě taková kacířská myšlenka, ještě v návaznosti na včerejší blog. Myšlenka jak vyřešit problémy Afriky a některých jiných podobně rozvinutých států. Pár stovek milionu Evropanů, přestěhovat na pár století do Afriky. Udělat takový transfer, který by zajistil, že by obyvatelstvo Afriky převzalo Evroppu, nechali bychom jim několik milionů obyvatel jako technickou obsluhu a pak je vyřešeno. Za pár století, až by bílí zase dali Afriku dohromady, mohly by se vrátit a zkusit ty ruiny, co by z Evropské civilizace zbyly odstranit a postavit Evropu znovu.
Tedy pokud by to nedopadlo v Evropě potom jako dnes v Zimbabwe. Zimbabwe se tedy plně osvobodili od bílých farmářů, a ze země vyvážející potraviny, se stala země, kde jsou potraviny na příděl. No a JAR na tom začíná být podobně. Prý si už dávají v JAR inzeráty na návrat bílých obyvatel, které z valné části vyhnali.
Nějak se až lekám, co na tohle řeknou „humanisti” a politicky korektní. Jestli to nebudou vnímat jako výsměch. Nebo rasismus. Že je to polticky nekorektní je jasný i mě a nevyvážený. Ale nepodepsal jsem s nikým smlouvu, že bud hlásat vyvážené názory.
I když. Vezmu-li „pozitivní diskriminaci” v USA, tak to by taky tak mohlo vypadat. Tam černoši žijí přes dvě stě let, pravda je, že otroci nejsou necelých sto čtyřicet let, pokud se nemýlím a vlastně pořád ještě se plně neasimilovali a mají pocit, že jim ti bílí nedávají, co si zaslouží. Mnozí bílí ovšem zase mají pocit, podobný jako já, že když to samé co bílá komunita zvládne latinská komunita, asijská, že to samé by mohla zvládnout i černošská. Příležitostí dostali dost.
Pokud tomu tak není, pak se zdá, že přeci jen onen civilizační vývoj trvá trochu déle, než si někteří nadšenci myslí a není ten vývoj rychlý jak si představují a plynoucí z přesvědčení, že lze naroubovat,že se z nahých divochů nestali jen oblečení divoši. Oblečení a s kalašnikovy. To ano, tohle zatím svedou. Podobné jako šejchové s pouště. Mají peníze, nevědí co s nimi tak si hrají. Dojde ropa, a možná ty všechny mrakodrapy budou připomínat Babylonskou věž.
Zřícenou, rozpadlou, opuštěnou.
A kočovníci bloudící se svými, velbloudy po neúrodné poušti, budou hledět a nadávat na křesťanské daury, kteří vytěžili ropu a jim zas nechali ty velbloudy a písek. Plus ty nepotřebné mrakodrapy, místo odsolovacích zařízení schopných zavlažit půdu na které se dá něco pěstovat. Takhle se chovají Židé. Málo vody, ale docela dost úrodná poušť. Takže zavlažují co mohou a obdělávají co obdělávat jde. I v poušti. Jenže to je jiná civilzace, jiná kultura. Kultura lidí se zvyklých o sebe postarat. Zvládají tuhle dovednost v nepřatelském prostředí jak lidí tak povětrnostních podmínek.
Arabská civilizace je stará, jenže jaksi zůstala duchem u těch osedlaných velbloudů a šlechtěných koní. V tom je ten malinký háček. Arabové, Afričané, ti všichni chtějí americko/evropský blahobyt, jen jim nikdo neřekl, že cesta k takovému blahobytu trvá staletí. Plus učení a kultivace kritického myšlení
Nějak ve mě pořád dříme ono přesvědčení, že pokud lidé chtějí setrvat na svých kulturních pozicích, pak mají na to právo, ale zároveň si musí ujasnit, že prostě budou na úrovni, která bude v oblasti materiální poměrně nižší než těch bílých hlupáků, co ráno v sedm vstanou, nasnídají se a jedou do práce, kde hodiny vykonávají většinou poměrně jednotvárné činnosti. Ale ono se nejedná jen o ty národy, co preferují pomalý způsob života, ale i lidé jak je jeden můj klient.
Není ani barevný, dokonce není ani líný, pouze jen chce dělat věci co ho baví a chce je dělat jen malý okamžik z celého dne. Což je krásné. Ale… Onehdy si stěžoval, že zaměstnavatel ho zaměstnává jako obchodníka a on přece je tedy obchodník a nezná technické parametry toho co prodává a když ho náhodou zaměstnavatel pověří činností za kolegu, co má na starosti servisa je na dovolené je celý špatný, protože se musí učit ty technické parametry a v práci na to nemá čas. Podivil jsem se,co je na tom divného? Může se učit po večerech. To se mu nezdálo, prý za to ho neplatí. Oponoval jsem. Mě také nikdo neplatí za to že po večerech se učím nové věci. Protože já osobně také jsem nikdy neprodával scénáře, neumím je moc psát a musím tuhle dovednost pracně získávat učením ve volném čase, učením se od Ivany, která má se mnou v tomhle směru trápení.
Prostě Ivana v mém volném čase přijde a začneme psát scénář. Píšeme v naději, že nám televize až se pořad natočí, zaplatí. Po nocích trénuji dovednost psaní textů, studuji literaturu, vytahuji z paměti co mohu, protože nechci nikde opisovat a nevím jestli mi za moje znalosti jednou někdy někdo zaplatí. Jsem „obchodník s informacemi a dovednostmi” a pracuji a učím se protože chci obstát na tom malém trhu, který v této oblasti existuje. Zatím. Třeba se časem s digitálními televizemi rozšíří. Jenže nikdy nebudu mít monopol a konkurence mě nutí abych ne bojoval, ale učil se, trénoval, hledal, předpokládal a prodával. Tvůrce, učitel, žák, trenér, stopař, věštec, prodavač, vše v jednom.
Nikdy neuvěřím tomu, že ti druzí jsou méně schopní než já. Na to bych nesměl být sedmnáctým rokem terapeutem závislých. Ti „neschopní” čti líní, ti „bezradní,” čti vyčuraní se prostě, pokud se jim v hlavě rozsvítí, svedou postarat o sebe natolik, že ti schopní, kolem nich jen čumí. Jen občas se musí zatnout zuby, a hledat možnost jak nedělat věci jen osvědčeným způsobem: Dědeček sedlal velblouda takhle, tak tak budu nakládat i zboží na auto.
Občas to zkusit i jinak. Můj dědeček z máminy strany byl koňský handlíř. Jako koňský handlíř i když mu to bolševici na stará kolena zatrhli, se vždy zajímal do nejvyššího věku, jak prodat koně komukoliv. Umět prodat dobrého koně říkal: „Žádný zázrak,” ale prodat průměrného, či mizerného koně jako dobrého koně. To už je: Kouzlo. To se učíš celý život. Uměl koně prodávat, uměl koně léčit, koním rozuměl a výřečnost trénoval celoživotně.
Dnes by asi prodal i Karlštejn kdyby na to přišlo. A vsadím se, že by přesvědčil Amíky, že je to moderní mrakodrap. Já koně neprodávám, ale snažím se aby se za mě dědeček v nebi nemusel stydět. Beztak tam teď někde prodává nějakou chromou herku a tvrdí, že je to kobyla co na ni sv.archanděl, Michael vůdce vojska nebeského vyrazil proti silám pekelným. Prodává a jedním očkem hlídá obecenstvo a kouká po mě.