Objevil jsem stránky doktora Honzáka a musím říci, že jsem si početl, pobavil a zasmál, dokonce jsem se i k tomu všemu poučil.
Jsou vedeny pod příznačným názvem Akademie pravdy Inu pokud někdo umí psát čtivě a fundovaně, pak je radost číst. Navíc jsem ke své radosti ve svým materiálech, které mám uloženy na svém Macu našel pětidílné dílo o čínské medicíně. Takže jsem si je stáhl do čtečky a začal se vzdělávat.
Nemyslím, že se budu živit jako lékař, ale Čína a její kultura a vzdělání mě zajímá. Přeci jen, pěti tisíciletá kultura vzdělanost má svou hloubku a tak velkou kulturu nelze opomíjet jen proto, že momentálně tam vládne komunistický režim.
Skoro jsem v posledních dnech eliminoval televizi, dívám se málo a jen na vzdělávací pořady, kterých mám k dispozici dost a dost. Nevím sice, kde své vědomosti ve svém věku uplatním, ale baví mne se vzdělávat. Čím jsem starší, tak tím více. Byly doby, kdy jsem četl bez ladu a skladu, vše co mi přišlo pod ruku, ale zhruba od svých čtyřiceti let si vybírám.
Ono to čtení bez ladu a skladu mělo zas výhodu, že jsem přečetl dost braku, tedy teď poznám brak snadno a rychle. A přestanu číst, dokud je čas. Pokud se vrátím k té čínské medicíně, nedá se ono dílko číst jako román. Je dost rozsáhlé a mám na pár let o zábavu postaráno.
Navíc,dostal jsem nápad, že bych napsal knihu o terapii závislosti. Takový osobní pohled na způsob a cíl. Pochopitelně, vykašlu se na odborné práce a budu psát jen ze svého osobního hlediska. Co dělat, čemu se vyhnout, na co dát důraz.
Něco ve smyslu, co si myslím, že je podstatné, funkční a smysluplné. Nakonec, šedesát osm let se díky svému otci pohybuji mezi závislými, sám jsem závislý, abstinuji pět a třicátý rok, dvacet pět let dělám terapii závislých a o alkoholicích, feťácích a gamblerech vím všechno. Co nevím, troufnu si tvrdit, že nestojí za vědění. O spoluzávislých toho vím také dost. A o závislém chování mám docela slušný přehled. Teď už jen nebýt líný a pustit se do práce.
Takže už dávno nesouzním s veršíky Jaroslava Haška, které v mnohém jsou ovšem platné pro mnohé spoluobčany dodnes.
Vzdělanost páni? Hlavní věc je pivo.
Rád chodím tam, kde hlučno je a živo.
Já hojně piji, to je moje politika…
Náš národ, toť chrám, v něm hoří svíce.
Ta svíce nese jméno: Velké Popovice.
Bohužel, zdá se mi, že vždy se najde něco zajímavějšího, než je psaní knihy, která se velmi podobá práci. Zrovna teď mě víc baví psaní blogu, až dopíši, natáhnu se a budu si číst další knihu o taoismu a taoistických cvičeních pro zdraví, sexuální svěžest a dlouhověkost.
O takových věcech se hezky čte, něco se z toho dá i praktikovat, ověřovat, jestli s tou sexuální svěžestí autor nekecá. Ale ono, jak se dá tihle autoři většinou nekecají. Nakonec ta tradice z níž vycházejí, je také těch pět tisíc let dlouhá.
Západní medicína je skvělá, o tom není pochyb, ale i ta východní, čínská, Arjuvéda a další systémy, plus kořenářské praktiky mají svoje místo. Mnohokrát jsem si pomohl různými babsko-kořenářskými praktikami, které zabraly a nemusel jsem vysedávat v čekárně a poslouchat ty hypochondrické kecy, kterými se ti lidé dostávali ještě do větších potíží, než v tu chvíli byli.
Právě doktor Honzák mi dost věcí ukázal už kdysi dávno, když jsem chodil na jeho přednášky na fakultu. S chutí jsem si přečetl jeho knihu o psychosomatice a nejen jeho, ale i třeba od doktora Poněšického a jiných. Tělo a mysl jedno jsou. Ovlivňují se vzájemně.
Asi bych se nepustil do některých spekulací, jako někteří esoterici, které když čtu, nestačím obdivovat fantasii a slovní zásobu pisatelů, ale z praktického hlediska bych se do jejich terapii nesvěřil.
Přeci jen, ty jógové a taoistické techniky mají své ověření. Samotným cvičením člověk nic nezkazí, spíš si jen ověří. A ví co platí a co ne. Ale budiž, má-li kdo čas a chuť spekulovat, nechť spekuluje. Možná někdy něco z toho může vyjít. Ale taky nemusí. Jo jo.