Klidně a beze chvatu

Hezky jsem se včera prošel. Jen tak z hůlkami, jsem vyrazil do Drahanského údolí, po týdenním flákání.

Hezky jsem se včera prošel. Jen tak z hůlkami, jsem vyrazil do Drahanského údolí, po týdenním flákání. Mimo pondělí, kdy jsem šel pěšky z Luk do Řeporyjí, jsem nechal tělo odpočívat.Jak stárnu, ta fyzická únava se prodlužuje. V padesáti jsem byl doma dva dny a bylo všechno v pořádku. Pouze se musel vždycky učit chodit několik dní bez ruksaku. Dnes mi trvá o něco déle, než přestanu cítit únavu, zatuhlé nohy, které jsou několik minut méně vláčné než je zvykem. Když déle sedím, nebo ležím, musím je jakoby víc rozlamovat. Jo stáří se hlásí. Pořád jsem si myslel, že jsem nestárnoucí a on je to můj malý omyl.

Změnil jsem okamžitě při návratu stravu, abych nepřibíral, nejen způsob, ale i množství. Už se mi nechce pracně dopínat kalhoty. A věčně aby se mi rozepínaly košile. Vyhovuje mi tahle váha, protože to je vlastně váha posledních dvaceti let, až na roční výjimku, kdy jsem měl o dvacet kilo víc než mám dnes.. Stalo se. Tedy nestaral jsem se. Už mluvím jak pacienti na oddělení.

Byly doby, kdy jsem míval kolem sedmdesáti kilo a přišlo mi, že je to hodně, pak jsem dostoupal na osmdesát a dlouho se mi ta váha nezdála,t dobrá, ale dnes kdy mám kolem těch sedmdesát osm kilogramů, říkám si, že jsem docela štíhlý. Inu jak se mění pohled na některé věci. Stejně tak, jak jsem dnes „upaloval” s těmi klapajícími hůlkami, říkal jsem si, že jsem vážně hodně pomalý. Už se ta rychlost nezlepší. Nikdy. Ale kupodivu, jsem nadšený z toho, že ještě pořád mohu upalovat. Aspoň takhle.

Prohlížel jsem si na internetu ostrovy Kréta a Kypr, Jsem na vážkách, na který se příští rok vydám. Oba jsou krásné, oba mají několika tisíciletou historii. A podobné podnebí. Po obou se dá zřejmě krásně pěšky cestovat a pravděpodobně mi tam nehrozí deštivé počasí. Chci vyhřát kosti. Letošní dovolená byla skutečně mokrá. Trochu mi to bylo líto, protože nejen, že mi komplikovalo počasí samotnou chůzi,ale mohl jsem vidět víc, než jsem viděl, protože často jsem dvě tři hodiny trčel na místě, tím pádem jsem se nemohl zas tolik stavit. Ve Slezsku mě skutečně zaujaly zachované dřevěné kostely, které byly skutečně hodně staré. Taky patřičně udržované. Pár jsem si jich vyfotil. Stejně ze dřeva co se dá všechno krásně a na staletí udělat. Naši předci uměli.

Ovšem zase vedro a suché hory mě čekají na obou ostrovech. Přemýšlím, že asi vezmu vozík a opatřím si skutečně kanystr na vodu, protože v takovém počasí je dvanáct litrů vody denně akorát. Tohle mám vyzkoušeno. Tam skutečně piji nikoliv abych dodržel pitný režim, ale protože mám žízeň a jsem vskutku vyprahlý. Na vozíku se kanystr vozí dobře. V Kanadě jsem vozil kyblík ze šroubovacím víkem, kde jsem měl zásoby potravin. Ten jsem měl kvůli medvědům. Takže vím, že je možné něco takového. Vozík, nahoru na ruksak připevnit. Nebudu tahat tolik jídla, v tom vedru se jí méně, ale víc vody. . Možná si opatřím tažnou sílu. Mladou, silnou a krásnou. Aby nejen tahala, ale bylo i na co koukat. Budeme tahat bok po boku a může mi ještě něco poutavého cestou vyprávět.

V Izraeli a Řecku i Španělsku byla žízeň velká. A sehnat vodu v těch suchých horách, když je třeba patnáct km do vesnice, není zas až tak snadné. Občas jsem narazil v Řecku na pramen, jenže o něm člověk musí vědět. V Izraeli ne, jen veřejné fontánky, kde si člověk mohl nabrat vodu. Tohle měli i ve Španělsku. V Řecku jsem vodu dostal, kde jsem si řekl, občas jsem si ji koupil. Před deseti lety. Jo to byly bezstarostné časy. V jednom dni převýšení 1800 metrů a ještě jsem sešel kus dolu. Nahoře v horách vesnice a za kostelem úžasné prameny. Odtamtud jsem pokračoval do Sparty. Potom zpátky na sever k Athénám. Řecko je úžasná země. Vlastně v celém Středomoří je báječně. Ani se nedivím, že se tam lidi usazovali a vznikali tam ty nádherné vyspělé civilizace. Skvělé místo pro život.

Uvidím, když budu ve formě, tak bych ten výlet mohl podniknout. Nechce se mi chodit podle pláží, docela rád bych se pustil do hor. Budu muset se začít starat o nějakou přípravu. Jednoduše se ukazuje, že heslo: „Čím je člověk starší, tím víc potřebuje cvičit„ má prostě platnost a váhu. Slyšel jsem ho před skoro třiceti lety a tehdy jsem ho bral jako jedno z těch mouder, které člověk zaslechne, a pustí z hlavy. A ono se najednou připomíná samo od sebe. Vymyslím si nějaký tréninkový plán, a rehabilitační kúru. Zatím jsem vždy za pomoci jógových technik všechny ty potíže pohybového aparátu zvládl. Nakonec i ty bolavý kolena jsem připravil na cestu a došel bez nějakých potíží. Konečně i pacienti ke mě rádi v blázinci chodí na jógu. Pokud je bolí záda, vždy jsou překvapeni zlepšení, kterého za tu hodinu dosáhnou.

Učím se pořád. Sem tam si něco přečtu, pak vyzkouším a většinou ty techniky náramně fungují. Hodně jsem se naučil právě při práci s invalidy. Tam je nutné hlídat nejen tělo, ale i duši. Většinou bývají z pochopitelných důvodů přecitlivělí a zároveň i o něco víc soutěživí. Chtějí se vyrovnat zdravým. Musel jsem je místy držet zkrátka. Hlavně, když se dařilo. Což se dařilo. Většinou. Aby se víc nepoškodili, než si prospěli.

Takže jak se vždy vrátím z pěší cesty, začínám rehabilitovat. Kolena, kotníky a páteř. Cestou cvičím každý večer, abych neztuhnul zcela, protože ta jednotvárná námaha vede právě k tuhnutí určitých svalových skupin a pohybového aparátu. Kolena, kotníky, páteř. Stejně, na to co jsem ze sebou v tomhle směru celoživotně vyváděl, sport, dlouhé túry, manuální práce, tak jsem ještě dost díky těm technikám neopotřebovaný. Ony jsou skutečně, když se dělají podle pravidel, velmi účinné. Chce to opatrně, pomalu a nesnažit se nic uspěchat. Základní pravidlo zní: „Čím pomalejší nácvik, čím pomalejší pohyb, tím rychlejší účinky cvičení.”

Nehledám v tom žádnou mystiku, žádné duchovno, pouze se díky těmhle technikám starám o své tělo. A pokud bývá tělo v pořádku, bývá v pořádku většinou i duše. A opačně. Venku leje, probudil sem se dnes o něco dřív, takže jsem asi hodinu cvičil, v noci jsem také nějaký čas cvičil a zřejmě se půjdu natáhnout. Mám rozečteno: „Padesát největších mýtů populární psychologie.” Moc zajímavá knížka, která vyvrací například tvrzení, že protipóly se přitahují. Spíše se přitahují lidé sobě podobní. Podle pravidla. „Vrána k vráně sedá.” …Podobnost osobnostních vlastností není jen dobrým ukazatelem míry počáteční přitažlivosti. Rovněž dobře předpovídá stabilitu a štěstí v manželství…

Tolik malý úryvek z knihy. Doporučuji. Je skutečně zajímavě a vtipně napsaná. V angličtině vyšla pod názvem „50 Greats Myths of Popular Psychology.” Kolektiv autorů: Scott O.Lilienfeld, Steven Jay Lynn, John Ruscio, Barry L.Beyerstein. Těch tři sta korun jsem nevyhodil zbytečně. Jo jo.