Když Pán Bůh dá, bude možný se na to i koukat…

Tak jsem sice dostal nápad, že bych mohl natočit amatérsky film, dokonce jsem si říkal, že bych mohl zfilmovat „Týpek a Jolana.” ale asi to nebude tak jednoduché.

Tak jsem sice dostal nápad, že bych mohl natočit amatérsky film, dokonce jsem si říkal, že bych mohl zfilmovat „Týpek a Jolana.” ale asi to nebude tak jednoduché. No uvidíme, co se dá udělat za málo peněz. Oscara asi nedostanu, ale mohlo by to sloužit jako mírně instruktážní video pro lidi, které zajímá, jak a s čím se vyrovnávají lidé, kteří jsou závislí, žijí v abstinenci a co vlastně potřebují a co nepotřebují.

Promyslím to, poptám se, pár lidí mám známých, kteří něco málo o tom vědí. Zřejmě si koupím video-kameru a zkusím si to i natočit sám, pak se naučím stříhat, což bude asi docela legrace. Ale myslím, že naučili se to jiní, naučím se to i já. Třeba najdu nějaký kurs, kde se něco málo z toho, co potřebuji. Takže ze mne bude scénárista, kameraman a střihač.

Dnes se prý točí všechno na video, klasický film už se nepoužívá, nebo jen výjimečně. Objevil jsem zajímavý ripovací program na DVD, jmenuje se Handbrake. Na Linuxu funguje bezvadně. Stáhnu si do PC některé filmy, které nechci ničit v CDromu. Aby mi vydržely. Takže si hraji. Hrát si člověk musí.

Dnes přišel klient, pobavil mě. Na začátku začal hledat peníze. Prý asi ztratil peněženku. Předvedl docela slušný herecký výkon. Inu, někteří lidé mají smůlu. Podobně jako na nádraží, kde člověk potká tak deset lidí za hodinu, co ztratili peníze, jedou daleko a nemají se jak dostat domu. Našinec by zaplakal.

Vyslechl jsem ho, neb mi ho poslala jedna má známá. Myslím, že kdyby přišel a peníze mi přinesl, jak sliboval, tak se asi budu divit. Chápu, je student, ale kdyby rovnou řekl, že nemá peníze, pozval bych ho do Bohnic a tam bych si s ním promluvil. Akorát, že bych mu nevěnoval zadarmo čas mého volna.

Prostě někdy ty „dobrý skutky” musím udělat. Dal jsem mu pár informací, co potřeboval, sestru asi nepředělá a nezachrání. Jo, lidé mají pocit, že musí něco udělat a ono je občas nedělat v takovém případě nic. Nebo velmi málo. Prostě počkat, až se ten člověk začne bát o sebe a své zdraví. A pokud má sebevražedné sklony, tak ho láska celé rodiny nezachrání, jen sanitka, léčebna a doktor, který s ním promluví a zařídí léčbu.

No jo, lidé někdy chtějí být slušní a neubližovat a vlastně ze samé dobré vůle nadělají spoustu chyb. Už jsem pár takových zažil. Vlastně, zažil jsem jich víc než dost. „Přeci ho nezavřu do blázince…” Tak do blázince ho nezavřeli, ale pohřbili. A netrvalo to zas až tak dlouho.

Myslím, že ten chlapec, co dnes přišel, asi nic v tomhle směru nepodnikne, stejně jako jeho matka. Prý, když sestra byla na dovolené s maminkou, tak celých čtrnáct dní nepila. Tedy z toho plyne, že stejně ví nejlépe, co a jak. A to jsou tam ještě jiné problémy. Inu, někdy může člověk mluvit horem, dolem a nic. Tak počkáme, jak to dopadne.

Jo, budu si muset napsat zcela nový scénář k Týpkovi a Jolaně. Ten divadelní asi stačit nebude. On vlastně nebude stačit vůbec. Celé to překopám, dám tam i věci, které jsem z časových důvodů musel vynechat. Pokud z toho udělám něco jako seriál, pak mohu mít mnohem větší prostor.

Divadlo má také svoje náklady, takže tady, co ušetřím na různých pronájmech, investuji do filmu. Zavolal jsem Richardovi, který nám točil jak „Fagot a Yesterday,” tak i „Týpek a Jolana.” Tahal jsem z něj rozumy, co se kamery a nějakého školení týče, a on se kupodivu chce přidat. I když práce zadarmo. Ale tohle ho zaujalo. Bude zajímavé srovnání rozdílu práce na divadle a filmu.

Obojí amatérské, ale myslím, že pro mnohé lidi, kteří stále přemýšlejí, jak abstinovat, jestli se z té abstinence nezblázní, (ano i tací jsou, co se bojí toho nechat, aby se nepoškodili.) By ten film mohl být inspirativní a jistým způsobem i návod k použití.

Pro mne osobně má tahle práce smysl. A pokud má něco smysl, tak se překážky nezdají být tak hrozné. Nakonec, něco málo zkušeností mám z televize, dost věcí si vybavuji. Koukal jsem v těch dvaceti osmi pořadech, co jsem natočil, co a jak, tak třeba se dá potom na to s přimhouřením oka, koukat. Jo jo.