Do zimy i deště

Koupil jsem si plášť. Úplně nový a úplně dlouhý. Až na paty. U Bushmana. Takový jaký nosí drsní muži, pokud ženou stáda bušem. Do deště i zimy. Chtěl jsem dlouhý plášť. Mám jej.

Koupil jsem si plášť. Úplně nový a úplně dlouhý. Až na paty. U Bushmana. Takový jaký nosí drsní muži, pokud ženou stáda bušem. Do deště i zimy. Chtěl jsem dlouhý plášť. Mám jej. Samozřejmě jsem ho hned zrána navlékl na sebe abych se pochlubil. Pouze se v něm musím učit chodit. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem na něj v metru šlápl. Ale nevadí. Chtěl jsem dlouhý až na paty. Takže, jak jsem čítával v ruských knihách. „Trp kozáče. Budeš atamanem.” Kozáci také nosili dlouhé pláště na koně. Vůbec je to dobrá móda a měli to jezdci na koni vymyšlené dobře. Do dlouhého pláště se krásně zabalí aby nepršelo a nefoukalo na nohy. Stejně tak, jako kdysi nosili vojáci vysoké boty a dlouhé pláště. Boty do bláta pláště aby měli kryté nohy a nezablátili si uniformu. Samozřejmě mám vyzkoušené, že dlouhý kabát skutečně hřeje víc. Má větší plochu, pod kterou se udržuje více tepla. Aspoň se mi vždy zdálo.

Ráno, když jsem dorazil k Plusu v Odře v Bohnicích, zíral jsem. Jak za totáče jsem si připadal. Zavřený vchod a před vchodem plno. Občané penzijního věku tam čekali až otevřou. Plus má občas slevové akce, pro které se mnohým vyplatí jet hodinu do Odry a hodinu zpět. Mají čas a nemají peníze. Tedy mají, ale zřejmě ne tolik, aby se jim nevyplatilo cestovat hromadnou dopravou. Za ty léta, co se ráno stavuji v Plusu, mnohé znám od vidění. Tvoří družné kroužky. Tedy starší ženy a probírají ten světa běh. Starší muži-důchodci většinou kolem nich procházejí s opovržením a leckterý si pod fousy mumlá něco o babách drbavých. Dámy a především ty starší, díky větší potřebě sociálního kontaktu mají větší potřebu než muži, hovořit o věcech obecných. Údajně je to tím, že když muži chodili na lov, kde museli být zticha, (ti muži,) aby něco ulovili, tak ženy sbíraly kořínky, ovoce, lupeny a u této činnost se mlčet nemusí. Děti jim dávaly zabrat a musely si vyměňovat zkušenosti, co kde a jak. Chlapi se večer, sešli u ohně a probírali toho mamuta, co jim zdrhnul a nebo taky nezdrhnul.

Zcela určitě si říkali mezi sebou, jací sou pašáci. Když si chlapi vyprávějí jací jsou pašáci, ženský k tomu většinou nepotřebují. Beztak by jim kazily řeči svými pochybovačnými poznámkami. Kdepak, když si mužský chtějí povyprávět o svých dovednostech, ženský by se u toho jen pletly. Tahle diferenciace je nutná. Prostě mužští mají svoje řeči a ženský také mají svoje řeči. A nemělo by se to míchat. Protože potom vznikají jen zbytečné hádky. Společné jsou mejdany a tancovačky. Ale i tam, jak jsem si všiml, vznikají separátní skupiny. Žen i mužů. Jen ti, co se chtějí seznámit se vehementně věnují druhému pohlaví. Někdy ovšem stejnému. A tokají. Tohle tokání vyvolává v mnoha ženách přesvědčení, že takhle by to mělo být celý život. Vzbuzuje to v nich novou naději s každým tokajícím mužem. Ženy jsou v tomhle směru většinou nepoučitelné. Stále doufají, že muži opustí své zvyky z dávných dob, kdy na lovu medvěda měli svatý klid a ticho od ženských řečí. Muži tlachají jen v hospodě a nebo u ohně, ale většinou je to stejně praktické tlachání, kdy se dohadují jaký oštěp na soba, nebo utilitu na pc pro výrobu fotek. To je ta pravá mužská řeč.

Musím říci, že rád mluvím, ale pokud mluví ženy, docela klidně a bez problému se omezím na komentující krátké poznámky. Zažil jsem to mnohokrát v životě. Ženy mi něco nadšeně vypráví, já pozorně poslouchám, posléze něco dodám. Stačí dvě věty a už mám na malér zaděláno. Mám malér v tom smyslu, že se většina těch žen domnívá, že takhle to bude pořád. Budu jím podle jejich představ věnovat neustálou pozornost, starat se o jejich štěstí, zábavu a blaho. Mezitím jen tak mimochodem budu chytat medvědy zaživa a nosit je domu na zádech. Vnímají mou ochotu naslouchat jako věčnou a neměnnou. Ano je dobré a někdy nutné ženám naslouchat, mluvit, dávat najevo o ně zájem. Bohužel nejde to stále. Ženy tím, že jsou jinak nastavené, nedokáží vůbec pochopit, že muži se věnují většinu času řešení konkrétních problémů. V tom spočívá jejich cena mezi muži a na umění řešit konkrétní věci i jejich sociální postavení mezi muži. Najít řešení, splnit úkol. Většinou nepotřebují tlachy, jen proto aby slyšeli. Muž, jež potřebuje plky o ničem, většinou nebývá příliš vážený mezi ostatními muži. Konečně ani mezi ženami. Muž jež umí vyprávět příběhy, které vedou k cíli, ukazují cestu a řešení. Takový muž je vážený pro svou dovednost. Muži i ženami. V tom je smysl jeho řeči. Žena udržuje řečí sociální sít, muž řečí mimo jiné buduje svět. Každý z nich má svůj způsob a cíl a úkol. Rozdílnost, jež se doplňuje.

Bláhové ženy, které stále hledají muže, jež bude podle jejich představ. Vždy znovu a znovu ty úporné hledačky zjistí, že pokud najdou opravdového muže dopadne vše hodně podobně. On se bude chovat jako muž, a bude dělat vše jako muž, nezmění se i přes sebevětší ženský nátlak. Nikdy nevystoupí ze své přirozenosti. Pokud vystoupí, neobstojí v ničích očích. Poznal jsem mnoho žen, které stále doufaly, že muži je budou permanentně bavit. Věnovat se jim, budou pozorní, každé ráno jim koupí kytku a řeknou jim jak jsou krásné, chytré a pilné. Nedočkaly se. Zkoušejí znovu a znovu a hledají. Mnohé mé bývalé vdané, svým manželům, nevěrné favoritky, které měly celkem slušné muže, hledaly a hledají u mne to co doma „nenacházely.” Nevšimly si, že mají docela spolehlivé muže. Nakonec, to samé, co měly doma, objevily i u mne a navíc ještě nemohly pochopit, že pokud jsou jen milenky, tak jednoduše na některé věci jako milenky nemají nárok. Jen jako manželky. Zklamané se některé vrátily se ke svému muži. Aby pochopily, že: „Všude chleba o dvou kůrkách.”Ty méně šťastné a méně chytré dál zase hledají silného, opravdového muže. Až najdou, zevšední jim, pak budou hledat dalšího. Je jich hodně, co neví že radost musí mít i protipól. Starost.

Z toho důvodu jsou feministky tak často mimo. Chytrá žena ví, že muž je schopen ji naslouchat v případě zcela konkretních potíží. Pak najít cestu z problému, nabídnout řešení. Chytrá žena ví, že muž mlčící, přemýšlející je mužem, jež cestuje ve své fantazii, vymýšlí stroje, jež ji ulehčí život. Muž si sní si a své sny realizuje. Ženy sní o lásce, muži sní o životě. Obojí je nutné, a tak doplňují se. Pokud by všichni dělali všechno, to by podle toho vypadalo. Tedy jak feministky touží, tak nakonec, když (nedej dobrý Bože) dosáhnou svého, bude to podle toho na světě vypadat. Vše bude v nesmírném chaosu. Samozřejmě jsou jedinci, kteří v onom chaosu si chrochtají. Ale většina lidí nakonec zjistí, že všechny ty kecy o rovnoprávnosti jsou jen kecy o politických cílech určité skupiny. Rozhodně jim nejde o blaho žen a lidí vůbec. Jen se prostě neumějí s něčím srovnat.