Udělal jsem v poslední době takovou malou exkursi do říše katastrofických scénářů, jež produkují zcela běžní lidé, lidé, kteří nemají psychiatrickou diagnosu Dále jsem si udělal, takový soukromý náhle
Udělal jsem v poslední době takovou malou exkursi do říše katastrofických scénářů, jež produkují zcela běžní lidé, lidé, kteří nemají psychiatrickou diagnosu Dále jsem si udělal, takový soukromý náhled na účinnost médii na lidi kolem, na jejich schopnost manipulovat a jaké výsledky ona manipulace má. To vše díky tomu, co čtu v novinách, sleduji diskuse na internetu a jedné své terapeutické skupině, na které jsem ty scénáře asi půl hodiny poslouchal.
Poslouchal jsem stesky členů skupiny na politickou situaci, na mravy a morálku národa, chování politiků, krise která se světem trmácí a nelze dohlédnout jejího konce. Nakonec ty stesky jsem neukončil já, ale jedna členka skupiny, která prohlásila, že že ty kecy nemůže poslouchat a divila se mě, z jakého důvodu je nezarazím, když tohle je přeci skupina závislých, co se má zabývat závislostí a jejím zvládáním.
Rozvinula se debata, kdy se oni okřiknutí členové skupiny na onu členku obořili, že mají přece právo na skupině, hovořit o všem co je trápí a je trápí momentálně situace ve společnosti. Ani v té chvíli jsem nevystoupil jako soudce, jen jsem milou skupinu upozornil, že teď přesně podléhají manipulaci sdělovacích prostředků, kdy vlastně papouškují zesílené hrozby, které dnes a denně z médií přicházejí, media je šíří, protože čím větší katastrofa, tím víc prodaných výtisků, vyslechnutých komentářů, prodané reklamy v televizi, rozhlasu a na internetu.
Podle médií je hrozná katastrofa, kdeco. Už jsem se v nedávném blogu zmiňoval, že mi docela lezou na nervy a to už dost dlouho, ekologové, klimatologové, genderisti, feministky, všichni ti ochránci nejrůznějších práv zvířat a lidí. Jednoduše všichni ti, co šíří nejrůznější poplašné katastrofické zvěsti a propagují vždy a všude revoluční řešení, protože ta dosavadní podle nich už nevyhovují. Nakonec se ale ukáže, že vyhovují, a ti věrozvěsti jen a jen bohapustě kecají. Dále přestávám číst noviny, a sledovat pořady které píšou, nebo točí pitomci, co nemají děti ale vědí všechno nejlíp.
Třeba jak oblékat dítě ke křtu. Co je křest přesně nevědí, ale vědí jaká je to nehoráznost, když dítě má něco jiného, než ostatní děti. Jak nemám rád Paroubka a moc nemusím ani jeho mladou ženu, především její názory na svět a Jiříka samotného, tak mě doslova nasírá hysterie, kterou produkovaly média nejrůznějšího druhu kolem oblečení malého dítěte při křtu, kterému koupila kmotra oblečení. Kmotra a tím jsem si jist, koupila oblečení pro dítě asi z těchto důvodů.
Chtěla aby kmotřenka, kterou bude držet na rukou, stejně jako ona sama vypadala co nejlíp. U ženský mi tohle chování přijde přirozený a kdyby se chovala jinak, zpozorněl bych. Druhý důvod. Nechtěla zcela určitě mimo jiné vypadat jako škrt.
Většina lidí při takových příležitostech chce udělat radost a chce vypadat jako štědrý člověk. Stejně přirozené mi přijde, že máma Paroubková nechtěla aby její dítě při křtu vypadalo jako nalezené cikáně u popelnice a na jeho oblečení při křtu se složili domovnice a opilec od vedle, co ho postihl záchvat dobročinnosti. A oblékla ho co nejlépe a neváhala investovat hodně peněz do dítěte. I to mi přijde přirozené, nota bene, když na to mám.
Nakrmená hysterka antikoncepcí až po krk, nebo pitomec, co do dnes ještě bydlí u maminky, protože se bojí vzít na sebe odpovědnost nejen za výchovu dítěte, ale i za vlastní život a je radši u maminky, která o něj pečuje do šedesáti let, tedy jeho šedesáti, jen aby nemusel se starati,ti oba budou vykládat, co je vkusné a nevkusné. Opravdu to jsou ti praví. Jediné co svedou pořádně že umí, za peníze jiných hrát na nejnižší závistivé pudy. I taková událost, která se vždy v evropské společnosti považovala za projev solidnosti a úcty k tradici poslouží k vyvolávání vášní a manipulaci.
Jakékoliv jiné vysvětlení, než to co jsem poskytl výše, bych jako terapeut považoval za nehoráznou manipulaci, která slouží ve prospěch někoho jiného. Kdyby si ti dementi dali práci a seznámili se s tradicí,tak by věděli, že křest dítěte se vždy v křesťanské rodině považoval za obrovskou událost. A pokud někdo byl požádán aby šel za kmotra, považoval kmotr, nebo kmotra za svoji povinnost dát dar ve zlatě. To dávali i chudí. Ty dary ve zlatě nebyly malé ceny. Tím darem se projevovala úcta k tomu aktu samému.
Místo toho aby si tihle nedoukové, zjistili, jak takový křest probíhá, co to vůbec znamená v životě věřícího, popsali ten krásný rituál, kdy se na jeho konci celá Církev za křtěného zaručuje svojí vírou. Tak místo toho se zabývají botičkami a hystericky se diví jak to, že je dítě tak draze oblečeno? A kdy jindy by mělo být to dítě tak oblečeno? Vždyť je to událost, velká událost.
Sice mě pobavilo, že socan, který má ateismus v popisu práce, leze doslova a do písmene ke křížku. Pobavilo, protože zakladatelé sociální demokracie za Rakouska-Uherska manifestačně vystupovali z Církve, dávali na odiv svou nevěru a bezbožnost a hle, zde hlavní soudruh, stojí s dítětem a žádá Církev o jeho křest. Jejich následovníci, komunisté, co se z nich odštěpili, protože jim soudruzi ze soc.demokracie byli málo revoluční, tihle rudí potomci socanů Církev systematicky rozbíjeli. Ladislav Zápotocký, otec druhého komunistického presidenta Antonína Zápotockého, zakladatel soc .demokracie by se v hrobě musel obracet.
Škoda, že jsem v tom kostele nebyl, bylo by krásné sledovat, jak ten pyšný chlap, socan kleká před Bohem a křižuje se. Nebo aspoň stojí, mlčí a ani nedutá. Co by taky říkal? V kostele na ty jeho kecy nikdo není zvědavej. Takže moji milí členové skupin a nejen oni, právě podléhají té náladě, kterou média šíří ve společnosti. Podle novin, by člověk nemohl vyjít ani na ulici, aby ho nepotkala tragédie. Ne že by se neděly, ty tragédie, dějí se, ovšem svět není tragický podle novin.
Hysterie, kterou některá média vytvářejí neprospívá ničemu a nikomu, rozhodně ne ani demokracii. Protože v demokracii se jednoduše neplete dohromady opravdový malér politika s banálními záležitostmi a uměle se neskandalizuje se oblečení jejich dítěte při třeba křtu nebo například promoci. To skutečná demokracie nedovolí. Kdybych já z něčeho byl skutečně zhnusen, tak jedině z toho, kdyby dítě bylo zanedbané, mizerně oblečené k takové příležitosti a ti rodiče, kdyby tomu nedali to co taková událost vyžaduje. Buranismus, který nám odkázal komunismus, nám velí nedbat na tradice, rituály.
Zbohatlíci a levicoví intelektuálové, jsou zaplaveni tím buranismem, který ti zbohatlíci dávají najevo z neznalosti a ti levicoví intelektuálově programově aby dokázali, že oni jsou nadřazeni všemu, co by mohlo se zdát, že je přerůstá. Obé je projev pýchy. Takže novináři, kteří se zabývají tématy „oblečení Margarity Paroubkové při křtu” v takzvaně seriozních novinách si nezaslouží nic jiného, než ignoraci pro svůj buranismus, neznalost věci, neznalost rituálů, neznalost tradice. Zaslouží si jen bojkot jak jejich novin, tak jich samých.
Bohudík, ale při zachování si rozumného odstupu od médii a jejich mínění, můžeme vidět na jak podléháme, manipulaci medii, manipulaci reklamních agentur, které zcela klidně převzaly názvy církevních rituálů, znetvořily je, daly jim zcela jiný smysl, dávají zcela jiný smysl životu a vytvářejí dvě polohy. Obě extremistické. Buď vše je v chaosu a bez řádu, nebo vše je v pohodě a nic zlého na světě není. Ani jedno není ani tím odrazem skutečnosti.
Takže tak. Z těchto důvodů jsem interpretoval chování některých členů skupiny a upozornil je právě na to, jak snadno podléhají těm katastrofický a nebo pohodovým scénářů, zapomínají používat vlastní mozek, vlastní zkušenost, jak vlastně ono spoléhání na tu masovou kulturu novin, televize, internetu, pokud nediferencují, nevybírají si, nepřemýšlejí a neptají se jim může škodit v tom, že třeba i tohle je jeden z důvodů jak pokračovat v nevýhodném způsobu chování a myšlení. Jak se nechat manipulovat a zbavovat vlastního názoru.
I k tomuhle může vést terapie. Poskytne člověku jiný úhel pohledu a zabrzdí třeba rozvíjející se hysterický pohled na skutečnost.