Usadil jsem se ke stolu na sidlišti v Lublinieci, kousek od Čenstochové kam jsem si samozřejmě zašel, nebot jsem se nepodíval řádně na mapu a pochopitelně jsem si cestu mírně asi o deset kilometrů pro
Usadil jsem se ke stolu na sidlišti v Lublinieci, kousek od Čenstochové kam jsem si samozřejmě zašel, nebot jsem se nepodíval řádně na mapu a pochopitelně jsem si cestu mírně asi o deset kilometrů prodloužil. No o nic nejde. Deset kilometrǔ sem, deset tam. Nic mě zatím nehoní. Dovolená mi konči příští neděli 31.7.
Jak jsem se usadil, přikvačila hlídka místni domobrany. Dáma impozantních parametrů a začla klást kvalifikované dotazy, kam že mám namířeno, odkud jdu. Poskytl jsem ji všechny informace vyjmul vařič, ešus, kafe. Udělal lítostivý ksicht, že jako nemám vodu. Dáma povolala sousedku, předala ji butylku, se slovy: „Dones vodu.“ Ta bez váhání odkvačila s lahví, donesla studenou vodu, napil jsem se, pochválil dobrou vodu. Uvařil kafe a sleduji místní cvrkot.
Docela se divím domorodcům, že se ke mě odváží přiblížit. Přeci jen. Vypadám zpustle, asi moc nevoním. Ale jak už jsem si stačil všimnout, hlavně na venkově specielně muži, tak těm hygiena nevládne. Ale zřejmě je to místní zvyklost. Pamatuji, jak v mojich pracovnich začátcich muži, hlavn dělnická povolání, chodili do fabrik klidně v monterkách. To zde jak jsem si všiml je také ještě zvykem. No jiný čas byl před těmi pět a čtyřceti lety, pah hlavně v sedmdesátých leyech, kdy se postupně do domácnosti začali zavádět takové „vymoženosti, jako koupelny, všechno takzvaně pod uzavřením. Dělníci se převlikali většinou už v práci a domu chodili jako civilizovaní lidé.
Jak tak cestuji po světě, tak vidím že se tak děje i na venkově. Mám na mysli u nás. Už si ani nevzpomínam, kdy jsem předloni, jak jsem šel pěšky do Padovy viděl někoho na vsi v monterkách, nebo třeba v krámě, případně v hospodě. Jo svět se mění nenápadně.
Jsem už pamětník a rozhodně netruchlím po časech, kdy bylo oblečení na neděli a jinak jak už jsem řekl, chlap přišel z práce, ze špinavých montérek se svlékl u umyvadla se umyl a vzal na sebe čisté montérky, ve kterých šel do hospody. V neděli vzal na sebe svátecní kvádro a šel do hospody v obleku. Nebylo to tak všude, ale často. Co já si vytrpěl za frajeřinu od táty, který se až mnohem později naučil nwchodit v montérkách a ve vaťakách v zimě. Jo jsou některé věci těžko představitelné.
A také jak si tak všímám po krámech, lidé hodně zde počítají. Přeci jen nejsou tak bohatí. Jo o něco tu je nizší živorní úroveň. Hlavně venkov je chudší. Evidentně.
Tak podle navigace a podle místních to mám s těmi oklikami do Čenstochové 26 km. Je poledne, kousek popojdu a zůstanu někde u vody abych se trochu zkulturnil, odsmradil a zítra vejdu do města. Trochu jsem si zašel. Zpozdil se o jeden den, ale to nijak nevadí. Dopoledne v kostele, prohlídku města udělám cestou tam a cestou zpátky. Cesta zpátky povede na jih. Jinudy, abych poznal i jinou část Polska. A z Opavy už rovnou autobusem nebo vlakem domu. Jo jo.