Zastavil jsem pod břízou, ušel jsem na tu bídu 22 km. Ani sem nedoufal odpoledne že tolik. Vařim kafe, zírám k západu, jestli se jasní. Zdá se že jasní. Což je dobře.
Zastavil jsem pod břízou, ušel jsem na tu bídu 22 km. Ani sem nedoufal odpoledne že tolik. Vařim kafe, zírám k západu, jestli se jasní. Zdá se že jasní. Což je dobře. Jeden deštivý den se snese, dva také, ale vic je otrava.
Jenže i při tom mizerném počasi cítím jak pookřivám na těle a duchu. Kdepak nějaké debilní moře. Tedy moře je good, ale tak podle něj cestovat, nebo se po něm plavit, ale válet se u něj? No jestli se dožjiu osmdesáti, tak bych to moh na starý kolena zkusit. Konečne malou zkušenost mám z Izraele, kde jsem dva dny tábořil u pláže. Jestli se to počítá. Ale klasicky česky, hezky do Chorvatska, Turecka či Egyta nebo kam se to ještě jezdí ne. Tak hluboko jsem zatím neklesl.
No, zacvičím a zalezu. Ráno je taky den, jak praví klasik…. dlouhá je cesta má, marné volání… 🙂