Česnek a láska

Četl jsem takové povídání o česneku, a pod ním mne zaujala diskuse. Bylo tam několik zajímavých příspěvků, z nich ten nejzajímavější byl tento:

Kdo jí cibuli, k tomu nechodí lékař, kdo jí česnek, k tomu nechodí nikdo. 

Zajímavý postřeh. Je pravdou, že jsem zvýšil spotřebu česneku na denních tři až čtyři stroužky. Ovšem zásadně je jím, až když odejde návštěva. Má láska mě klidně líbá, ale ona také jí česnek, neb se léčí, pokud je třeba, tímto přírodním antibiotikem. Česnek má mnoho dobrých vlastností, pravda, není pro slabší povahy, kteří nesnáší jeho vůni. Mě tedy česnek voní.

Našel jsem na iRozhlas zajímavý článek Antibiotikum z česnekuKde chemik Ondřej Kašpar popisuje jak by mohl fungovat jako introverní aplikace. Zajímavé čtení pro milovníky česneku.

Kupodivu česnek shodně s alternativními léčiteli uvádí jako prostředek, co dokáže řešit problém s rakovinovým bujením. 

Vědci tak například zjistili, že česnek dokáže bojovat s rakovinovým bujením. „Účinnou látkou česneku je alicin, jednoduchá látka, která obsahuje síru. Díky síře jde o látku velmi těkavou, nestabilní a typicky zapáchající.“

Podstatnou celého článku je také tvrzení, že:bakterie nemají čas na vytvoření rezistence, třeba také proto, že na rozdíl od syntetických antibiotik u nich nedochází k akumulaci v přírodě, ve spodních vodách, v půdě a podobně: 

bakterie nemají čas na vytvoření rezistence, třeba také proto, že na rozdíl od syntetických antibiotik u nich nedochází k akumulaci v přírodě, ve spodních vodách, v půdě a podobně.“

Jo, člověk se občas dozví věcí. Pochopitelně, byly doby, kdy jsem jedl česnek jen tak v bramboračce, česnečce a v karbanátkách. Dnes už asi málokdo ví, co jsou karbanátky. Většina lidí jí hamburgry, který když jsem ho prvně ochutnal, okamžitě jsem věděl, že to nebude to pravé pro mne. Ty tátovy karbanátky, co se tomu hamburgru tvarem a složením podobaly, těm chybělo všechno. Koření, česnek a ta křupavost, co dělala karbanátek, karbanátkem.

Česnek byl u mne v kuchyni v mnohém lahodném jídle. Vždy jsem hlásal: „Lásky a česneku není nikdy dost.” A ta, která neměla ráda česnek, kterých bylo naštěstí minimálně, dlouho se v mém objetí neohřála. Dával jsem ho na na topinky s volským okem. Občas jsem mazal chleba sádlem, s cibulí a vylepšoval jsem ten skvost ještě nakrájeným česnekem. Kdo ale dnes jí chleba se sádlem a cibulí?

Dorazit díte do školy s chlebem se sádlem s česnekem a cibulí, bylo by možná pro ten den vyloučeno z vyučování. I když, tady by biomatky mohly, tedy pokud by se je podařilo přesvědčit o výhodě takové stravy, své prosadit. Biomatky mají docela dost sílu. Bohužel, já teď v rámci prevence smím cibuli, česnek, leč není mi alternativci doporučen chleba a sádlo či vajíčka.

Myslím, že vegetariánská strava po nějakou dobu nemůže škodit. Nakonec, jak jsem tak četl doporučení různých lékařů v případě rakoviny, nebo po operaci nádoru, je dobré změnit tímto směrem stravu. Tak ty další dobroty , až zase časem.

Držím se spíš vegetariánské stravy, abych se vyčistil, detoxikoval, ale cibule a česnek naštěstí je základ. Dávám ho do pohanky, čočky, do tvarohu s bramborami atd. Tak ještě jednou. „Česneku a lásky není nikdy dost.” Obojí pomáhá k uzdravení. Jo jo.