Někdy mám takový stav mysli i těla, že jsem neskutečně líný. Přiznám
Někdy mám takový stav mysli i těla, že jsem neskutečně líný. Přiznám
se že v takových chvílích nijak s tou leností nebojuji, jen si tak
sedím, občas usínám, pozoruji svou lenost, dokonce se s ní kochám. Dnes
odpoledne mě zachvátila právě taková lenost, kdy jsem dal do remosky
maso, sedl na kancelářskou židli u svých počítačů, dal nohy na stůl, jen
tak nechal plavat myšlenky a sem tam se zvednu, jdu podlít to maso,
těším se na něj, protože se mi nic nechce, jen se těšit, až se dopeče.
Vím, že tohle neodpovídá ideálu moderní doby, která nám velí být
pořád v akci, jako třeba Petr. Ten dělá každou hodinu kliky a dřepy,
tedy on dělá jen ty kliky myslím, aby byl silný a krásný. Což mu
nezazlívám, jen si říkám, že být silný tímhle způsobem, není nic pro
mne. Já sem tam udělám pár kliků a pár dřepů, jen abych se protáhnul,
dnes jsem neudělal žádný, jen sem vyšel schody, když jsem se vracel z
krámu, kde jsem si byl nakoupit.
,Včera jsem ušel hodně, dnes málo, Někdy udělám 150 dřepů denně k tomu
30 kliků, někdy nedělám nic. Jen ty jógové techniky cvičím denně. Prostě
nejsem ten správný vzor. Už ze mne nic pořádného nebude. Nebudu ten
vyrýsovaný silný chlapec, budu něco jako Petr Spálený, co zpívá:
…já se k tobě dívko nehodím, dlouho spím a do diskoték nechodím a
těch pár kil navíc nikdy neshodím, já vím… Jak říkám, někdy se jen
tak válet, čumět do neznáma, můj nebožtík tatík by řekl „do
blba.” Tenhle životní postoj mi vyhovuje.
V tomhle postoji mě udržují moudré knihy, které říkají něco v tom
smyslu, že člověk nemá zas tolik brát tu snahu o dokonalost vážně.
Protože usilovat o dokonalost má pouze jeden jediný výsledek, člověk se
stane neurotickým z toho neúspěchu. Nebo je tak udřený, že ho vlastně
život nebaví. Zastávám názor, že je potřeba se trochu udržovat, dobře
jíst, dobře se bavit, pochopitelně bavit se podle svých představ,
nikoliv podle představ jiných.
Naštěstí jsem období dokonalosti měl poměrně krátkou dobu svého
života. To bylo v těch dobách, kdy jsem četl, takové ty duchovní knihy,
kde bylo popisováno, jak se má člověk chovat, jak myslet, na co myslet,
nemyslet. Pak mě tohle usilování přešlo. Nestal jsem se dokonalým, ale
jak se tak ohlédnu, tak se mi zdá, že jsem si docela užil života. I jako
docela nedokonalý. Nevypadal jsem jako Apolón, nebyl jsem chytrý jako
Einstein i, ale na druhou stranu, nebylo si na co stěžovat.
Lidé, co usilují o dokonalost, píší rozhořčené blogy, ve kterých se
hněvají na svět kolem sebe, že není dokonalý. Vadí jim na tom světě
jejich vlastní nedokonalost. Tohle je ta stará terapeutická pravda, že
nejvíc naše klienty bolí cizí chyby. Ale ony bolí nejen klienty, ale i
ty, co se mají za spravedlivé a skoro dokonalé. Ti křičí nejvíc, nejvíc
jim je poskytováno sluchu, protože tepat neřády to lahodí těm, co jsou
nespokojení a mají za to, že někdo druhý jim má za povinnost zlepšit
život.
Ale bohužel, když je plná miska, skoro bez námahy, pak se ona plná
miska pro mnohé stává samozřejmostí, potom se snadno kritizuje, když
dostanu vše bez námahy a mám za to, že se věci dějí jen tak samy od
sebe. Jo tohle všechno hrozí v tom úsilí o dokonalost. Nejlepší je, když
se tomu podřídí zcela vše. nakonec je ten jedinec dokonalý a většinou
sám. Tím nechci říct, že se nemáme pokoušet se zlepšovat. jak sebe a
svět kolem sebe. Ale asi jen tak přiměřeně, abychom tomu nevěnovali
veškerý čas.
Tak než se maso dopeklo, napsal jsem blog o své milované, občasné
lenosti, mezitím jsem ho rozkrájel aby se propeklo, dopeče se, sním ho
jen s hořčicí a okurkou. Abych zbytečně netlostl. Holt paleo dieta má
něco do sebe. K tomu si asi dám pár vajíček, aby tuky ubývaly. Když už
se flákám a venku se stmívá, mrzne, čas na ležení v posteli a čtení. Jo
jo.