Občas si hned po ránu pustím, nějaký bigbít. Jen tak, abych nevyšel ze cviku. Trochu rachotu. Bigbít se nedá poslouchat potichu.
Je to stejně legrace, před padesáti a více lety náš za bigbít a dlouhé vlasy pronásledovali, dnes některé tehdejší idoly mají pleš, pokud jsou naživu a už neřádí na pódiu, spořádaně žijí, drží se doma, většinou, neb, co jim také zbývá? Zdraví už jim nedá, aby se odvázali a pustili to naplno.
Ale jo, asi to tak má být. Jsou jiné hvězdy, jiné idoly, jiná muzika. Muzika se změnila, fotbal se hraje jinak, je to fofr, jak jsem se včera díval na Liverpool versus PSG. Byl to skutečně fofr. Krásný fotbal. Nejsem podporovatel profesionálního sportu z peněz daňových poplatníků, ale na druhou stranu, když někdo chce svoje peníze investovat do poměrně rizikového byznysu zvaný „Fotbal,” klidně si koupím i tu vysílání soukromé televize, která mi tu zábavu nabídne.
Sport, umění jsou záležitosti, které jsou z mého hlediska čistě soukromou. Kdo chce dělat umění, musí se připravit na to, že občas bude mýt nádobí, mít ještě další aktivity, protože samotné čisté umění je jen pro několik málo vyvolených. Stejně tak, když chce někdo dělat dobročinnost, pak ať do té činnosti dá svou energii, sežene peníze, ale ne od státu. Nechci aby stát platil z cizích peněz, které vezme těm nejchudším, na „pomoc” dalším chudým.
Chce-li kdo do nebe, pak ať se zaslouží o své nebe. Šel jsem včera z Billy, cestou, kterou chodím domu a ejhle, obcházel jsem důchodce popíjející pivo a k tomu chleba a guláš. Inu, tak se dělá kampaň. Zcela v duchu tradice. Tohle jsou neselhávající triky. Dám ti bůra z „laskavosti” a vyberu pak od tebe dvacku. A z té dvacky minimálně dalších deset korun jde do mé kapsy. A důchodci se radují, jak jim někdo něco dal.
Naštěstí, nejsem na tom tak, že bych musel obrážet takové akce a ládovat do sebe guláš v papírovém talíři a pivo v plastovým kelímku. Ať to dělá libovolná partaj. Bohužel, většina těch co obrážejí tyhle akce, netuší, že si je dávno zaplatili. Takže slibem nezarmoutíš a nula od nuly pojde. Zatím jsem o takových akcích jen slyšel, tedy letos. Včera i viděl. Optimismem a vírou v moudrost mé generaci, jsem tedy naplněn nebyl.
Zřejmě se to nezlepší. Bohužel má generace byla vychována ve víře, že někdo jiný přijde, zachrání svět svým pořádkem. Smířil jsem se s tím, a nikoho veřejně nepřesvědčuji. Guláš zadarmo, pivo zadarmo, důchodce si řekne: „Hloupej kdo dává, hloupější kdo nebere.” Jenže nespočítá si, že už dávno tuhle legraci zaplatil ze svého.
Jak kluk, když jsem chtěl vidět fotbal, pokud nebyl v televizi, musel jsem si pořídit lístek, nebo jsem musel aspoň říct pořadatelům u brány: „Jdu za tátou.” Většinou ta hláška fungovala. V televizi jsme ho platili zase všichni. Nikdo nic neměl, a stát platil všechno, protože všem všechno vzal. Co občanovi nechal, byla libovůle, nikoliv zákonný nárok. A jak se zdá, brzy budeme všichni zaměstnanci, protože důchodci dostali pivo a guláš.
Už ani nevím, kde jsem četl hlášku: „Když už se mám dát koupit, tak aspoň ne lacino.” Jak se zdá, bolševik nachytal na čisté sliby naše rodiče, ti mu je spolkli, i když ne všichni, ale valná část a další exbolševik opět chytá na sliby. ten umí zacházet se svým majetkem, ale s cizím, jako s cizím. Jo, slibem nezarmoutíš. A musím říct, že bolševici a socani za těch 140 co existují mají stejně drzost. Prohospodařili svůj i cizí majetek,(konečně krize v socialistickém Československu byla jen jedna, jak pravila ČT, ale trvala čtyřicet let,) jsou dlužní kam se podíváš a slibují všem všechno, ale za jejich peníze. Oni opravdu mají naději, že jim zase mnozí naletí i přesto, že se neumí postarat, ti socani, o své peníze, o svůj majetek.
Svěřit peníze lidem, kteří zbankrotovali je zhůvěřilost. Podobné tomu, když manželka hazardního hráče, co prohraje každou korunu, dá na jeho ujišťování, svěří mu kartu, aby koupil, co je potřeba a pak zjistí, že prohrál i peníze pro děti na obědy. Voliči socanů mi přijdou v tomhle směru stejně „chytří a poučitelní” jako ona výše zmíněná manželka.
Svěřit peníze lidem, kteří neumí hospodařit se svými penězi, tomu říkám tedy mejdan. A socani ještě vykřikují, že neuměli prodat své úspěchy, o které je okradl někdo jiný. Jestli se nechali okrást, tak neprojevili nijak extra velkou chytrost a jinak jsou podobni chlapovi, co má ruce dozadu, najde schopnou, leč důvěřivou ženu, co hodně vydělává a on za její peníze, celému světu ukazuje jak je pozorný, laskavý, i kytku a jiný dárek ji koupí.
Takovému hochovi se pak žije. Ona ho miluje, pečuje o něj, dělá si starosti a on jak zpívají Chinasky: Polevím z vysokých otáček, pohoda klidek, tabáček. Jo, socani to mají zařízený. Každý, kdo volí tyhle slibotechny, ať se to týká ANO, to jsou z mého hlediska také ti chytří hoši, co za cizí peníze kupují ty dárky pro všechny, bude mít jen co si zaslouží. Jo jo.