Brazilský kafe a anglický čaj

Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.

Jsem fanda českého fotbalového mužstva, ale až na jeden poločas, ten včerejší, jsem viděl rozdíl, kterému se říká: Nebe a dudy.” Jsem obdivovatelem anglického fotbalu a jsem celoživotní nadšenec z brazilského fotbalu. Jména Bobby Charleton, Gordon Banks, a další ve mně vyvolávání nadšení při vzpomínce na mistrovství světa ve fotbalu v roce 1966, které jsem viděl poprvé v televizi. Ty dvě předchozí, v roce 1958 a 1962, o těch jsem jen slyšel a četl v novinách.

Anglie se stala mistrem světa, měl jsem za to, že zcela oprávněně, fotbal byl přeci doma, můj druhý favorit Brazílie, byl vyřazen už ve skupině i s králem Pelem a zažil jsem obrovské zklamání v tomto směru. Nikdy předtím jsem Brazilce hrát neviděl a porážka od Maďarska a Portugalska po dvou předchozích titulech světových šampionů byla neuvěřitelná.

Leč Brazilci dodnes, i když nejsou mistři světa, jsou opět pro mne, z toho co jsem včera viděl, tím nejfotbalovějším mužstvem, celého světa. Pohyb, technika, rychlost a elegance. Není elegantnějšího fotbalu, než je brazilský. Pouštěl jsem si staré záznamy na YouTube Peleho, Garrinchy, pouštěl jsem si opakovaně tu nevídanou hlavičku Pelého v roce 1970 proti Anglii, kterou Banks chytil. Kličky Garrinchy, nebo „zcela jednoduché” obcházeni obránců Pelého.

Ano, Ronaldo, Messi jsou úžasní hráč. Maradona se Pelemu blížil, ale král světového fotbalu je jen jeden. Pele. Stačí se jen podívat na těch záznamech, co ten člověk s balonem uměl ve vápně. A nejen ve vápně. Kolik dal gólů a kolikrát byl mistrem světa s Brazílií. Maradona s Argentinou jednou, Messi a Ronaldo ani jednou, Pele dvakrát a byl by třikrát, kdyby v roce 1962 nemusel pro zranění mužstvo v Chile opustit. Zcela určitě, kdyby nebyl zraněný, by jim nepřekážel.

Přes tu nadílku v obou zápasech jsem viděl skvělý fotbal. Angličané nás zaslouženě přejeli, vymlouvat se na smůlu, považuji za nedostatek soudnosti. Hrálo naše mužstvo na co mělo. Prostě nemáme hráče, kteří by mohli hrát s těmi giganty rovnocenný fotbal. Na Angličany radost pohledět. Tak má dnešní fotbal vypadat.

Čistá realita. Včera jsme hráli s vypětím všech sil rovnocenný poločas, po přestávce Brazilci lehce přidali a bylo zcela jasno.Vzpomínám také na brazilské mužstvo osmdesátých let minulého století, kdy hráli asi nejkrásnější fotbal v historii, i když se nestali ani jednou šampiony. Brazilský kafe a anglický čaj, mi v obojím podání ochutnalo i dnes.

Možná bych mohl vyjmenovat víc těch hrdinů dávných fotbalových časů. Uvízlo mi jich v paměti dost a dost, Ivo Viktor se zcela určitě Banksovi vyrovnal, Josef Masopust byl neuvěřitelný hráč, který dokázal vést jak Duklu tak národní mužstvo proti brazilským mužstvům do rovnocenných soubojů. Říkali mu: „Generál fotbalových hřišť.” Také dostal po mistrovství světa v roce 1962 právem zlatý míč. Byl první kdo ho dostal a nebyl útočník.

Takové vzpomínky se vynořují, dobře, že je možné si mnohé okamžiky v paměti osvěžit díky tomu, že existuje ta možnost je na YouTube shlédnout. Shlédnout a potěšit se. Ty staré, většinou zrnité záznamy jsou plné té tehdejší fotbalové krásy.

Měl jsem těžký týden, bolela mne hodně pooperační jizva, stala se z ní aktivní jizva, špatně jsem díky tomu spal, ale ten fotbal a ono pátrání v dokumentech mi dělalo dost dobře. No, z bolestí jsem si za pomoci přírodních analgetik poradil, takové dobré, co teď používám se jmenuje „DLPA.” Pochválila mne paní doktorka, že jsem nepoužil ibalgin, nebo jiný podobný sajrajt.

Prý by mi to mohlo způsobit krvácení. Už jsem myslel, že půjdu do práce, ale ještě ne. Až po kontrole příští týden. Pokusím se dospat, pokud to jde deficit z poslední doby, díky té bolavé jizvě, ono to sice nebolí tak nějak strašně, ale přišlo mi to jako být na neustále studeném dešti a nemít se možno někam schovat. Neumírá se na to, ale je to otrava. Jeden neví jak by si lehl, přes den, kdy je nějaká činnost to ještě jde, ale v noci to byl hnus. Chvíli spal, chvíli bděl, vlastně ani nerozeznával jedno od druhého.

Tak a nakonec místo písničky dám nějaký odkaz, který ukáže tu velikost Peleho a předtím, co je to „aktivní jizva.” A může být i viditelně dobře zhojená, jako se zhojila mě. Ale nejen přírodní analgetikum, ale i masáž samotné jizvy pomáhá a má láska mě s nadšením tu jizvu masíruje. Ležím na zádech a vrním si. Jo jo.

http://www.zdraweb.cz/index.php?pg=aktuality&aid=9