Tak jsem se stal autorem tří dalších knih, aniž bych o to stál.
Tak jsem se stal autorem tří dalších knih, aniž bych o to stál. Paní Valdaufová, se kterou jsem vydal první knihu, proti mé vůli vydala tři další „Chodce” přesto že jsem ji varoval aby to nedělala, protože jsem už víc jak před rokem půl odstoupil jak od úmyslu, vydat další blogy, tak od smlouvy, kterou jsem s ní předtím uzavřel. Smlouvy se uzavírají a smlouvy se vypovídají. Paní Valdaufová ponese důsledky své tvrdohlavosti. Zřejmě se chce přiživit v naději na jakousi moji konjunkturu, kterou bych z jejího hlediska měl prožívat díky televizi.
Takže návrat domů se nesl v duchu údivu nad tím, že jsou lidé, kteří si prosadí svou ať to stojí, co to stojí. Už jsem se spojil se svým právníkem, se kterým jsem před tím časem ono vypovědění smlouvy konzultoval. Nemyslím, že se to bude paní Valdaufové líbit. Ale mě se také nelíbila skutečnost, že někdo chce ukázat, že nikdo na něj nemá. Navíc paní Valdaufová údajně do knihy přidala jakýsi můj životopis. Nemám nic proti tomu, aby někdo napsal můj životopis, ale rozhodně jsem proti tomu, aby jej vydával za autorizovaný mnou.
První kniha, kterou jsem zkompletoval ze svých blogů mě přesvědčila o tom, že když knihu, tak aspoň v kvalitě, jíž měla má druhá a třetí kniha. Mám na mysli grafické provedení, tisk, písmo, obálka. To první kniha rozhodně neměla. Paní Valdaufová mi před mým odchodem na dovolenou poslala texty k autorské korektuře, udělala to mazaně. Jenže pokud nechci vydávat knihu, nedělám ani autorskou korekturu.Tedy jsem texty nepřijal. Navíc i kdybych přistoupil na vydání, pak týden na korekturu tří knih, je sakra málo. Inu jsou lidé, kteří si skutečně dokáží zkomplikovat život. A takovou ženou paní Valdaufová je. Už jen způsob distribuce a vydávání, spolupráce s autorem je skutečně zábavný. I proto jsem předal vydání své druhé a třetí knihy do rukou své manažerky Jany Krupičkové, která na rozdíl od paní Valdaufové se zhostila toho takovým způsobem, že jsem pouze udělal ty korektury a jinak jsem měl havaj.
Ale jinak doma se mi líbí, byly řízky i jiné dobroty, zase sedím u svých milovaných počítačů. Byli jsme ve městě. Sice jsem včera přetahoval spaní, až jsem ho předržel, protože jsem kompletoval doklady pro právníka, abych mohl co nejúčinněji a nejrychleji zasáhnout. Při práci jsem se zklidnil, nakonec jsem si řekl, že reklama zadarmo také není špatná a poučení, které dáma dostane, že krást se nemá, také není k zahození. Sice ona texty uveřejnila pod mým jménem, jenže bez mého souhlasu. Stejné jako když si někdo vezme vaše auto bez souhlasu aby vám přivezl něco, co si myslí, že potřebujete. Opravdu jsem ty texty nechtěl vydávat, nejen pro nekvalitní práci paní Valdaufové, ale z toho důvodu, že jsem se přesvědčil, že blogy je trochu jiná kategorie a jen málokteré splňují knižní rozměr. Vidím tohle na tom, když píši s Ivanou. Televizní scénář má jiné parametry, než knižní příběh a knižní příběh, než blog.
Jo mimochodem, také jsem se uklidnil a dostal včera lepší náladu z toho, že jsem dostal zprávu, že všech pět zatím natočených dílů „Ze závislosti do nezávislosti.” Ta zpráva mi skutečně udělala radost. Tohle je vždy trochu loterie jestli, to natočené, sestříhané také bude schváleno jak to je. Takže bylo. Bohu díky. Nemusí se nic přetáčet, dotáčet. Navíc se komerční televize, že se se mnou chce sejít dramaturgyně. Prý bych jim mohl něco nabídnout.
Zítra se ono setkání uskuteční. Jindy ani jeden nemáme čas. V úterý se sejdu s jednou dámou z jednoho nakladatelství abych si probrali, jestli to co mám připravené jako knihy, by pro jejich nakladatelství bylo zajímavé. Oběma účastněným jsem vyprávěl historku, jak jsem se stal autorem knih proti své vůli a nestačily se divit, že někdo tímhle způsobem riskuje, že si napřed se mnou třeba i soudně nevyřeší otázku platnosti, či neplatnosti smlouvy, od které jsem podle ustanovení veš smlouvě odstoupil a riskuje soudní spor, který ho může přijít na podstatně větší peníze, než vydělá. Pokud paní Valdaufová se svým obchodním talentem skutečně vydělá.
Jinak jsem si oholil vous, který jsem si během cesty nechal narůst. Prvně v životě jsem se neholil měsíc. Markéta si přála abych si je nechal, ale můžete kouknout do mého infa na Seznamu pod nickem chodec, že v nich vypadám divoce. Už takhle se mě mnozí lidé leknou a s vousy mě vidět, spolehlivě slabší povahy omdlejí. Dnes jsem s e prošel pěšky do města. Bylo zajímavé sledovat jak tělo se automaticky staví do jistého napětí, které je potřeba při nesení ruksaku. Asi až po dvou kilometrech jsem měl pocit běžného uvolnění a plynulosti chůze. o Prošel jsem knihkupectví, prodejnu muziky a filmů, Levné knihy, zakoupil něco od Cimmrmanů, Karla Štědrého, a jeli jsme domů. Ještě jeden den a začne zase kolotoč povinností, práce a terapie. Také se budu muset vypravit za vnukem abych viděl jak roste. Byla v republice má nejstarší dcera, ale jen jsme si zavolali, dnes odlétá. Prý přijede koncem srpna. Docela bych ji rád zase viděl. Co se stala tetou, je nějaká v řeči klidnější. Musel jsem ji vyprávět, kde jsem byl a co jsem viděl. Ve zkratce. Tak jsem si dnes prohlédl mapu, kudy jsem šel, uložil fotografie, musím ještě zavolat Martinovi aby mi poslal fotky z onoho koupání ve fontáně v Padově. Vyprávěl jsem Markétě, jak jsme jeli Brennerem a zrovna byla strašná bouřka. Báli jsem se toho aby někde někomu nezkolabovalo auto, protože v provozu těch kamionů by dálnice byla ucpaná nato šup. Jinak cesta domů byla naštěstí bez vzrůša. Večer jasem vyjeli z Benátek a ráno před pátou jsme byli na Barrandově před domem. A to se Martin ještě na hodinu prospal. Umí řídit, umí.
Až na tu story s knížkami proti mé vůli, jsem měl skutečně radost, že jsem doma. Dovolená byla hezká, splnil jsem co jsem slíbil, došel jsem a teď se těším na další možnosti práce, které se rýsují. Vymyslet koncept, napsat, prosadit. Nebude to jednoduché, ale co je v životě jednoduché? Ráno, když jsem se probudil, musel jsem si uvědomit, že už nejsem ve stanu, protože jsem šmátral po zipu abych se podíval, kde je slunce a jestli už mám vstávat a nebo ještě počkat až stan uschne od rosy. Pak jsem si řekl, „seš už doma.” Nebylo to pomyšlení vůbec špatný. No a příští rok se uvidí kam. Svět je velký a všechny světové strany jsou otevřené.