Vyrazil jsem dnes do Děčína. Nikoliv za zábavou, ale na pohřeb Láďovi. V úterý umřel. Byla to rychlá a asi i milosrdná smrt. Sestra z to ho byla celá pryč. Nakonec, byli spolu dvacet let.
Vyrazil jsem dnes do Děčína. Nikoliv za zábavou, ale na pohřeb Láďovi. V úterý umřel. Byla to rychlá a asi i milosrdná smrt. Sestra z to ho byla celá pryč. Nakonec, byli spolu dvacet let. A i když jako všude měli spolu rozmíšky, snášeli se. Což je asi nejdůležitější. Bylo dobré, že přišli, a to jsem hodně ocenil, nejen jeho děti, ale i jeho ex-manželka. Tak to má myslím být. V hodině smrti, končí všechny rozmíšky a už není třeba vyvolávat staré spory. Měl to Láďa dobrý, umřel a byli s ním jak jeho dcera, tak moje sestra, nebyl sám.
Lidé se dnes bojí smrti, bojí se umírajících a ti většinou umírají někde za plentou, sami bez loučení. Tady tomu bylo jinak a je dobře, že tomu bylo jinak. Na pohřby chodím. Zažil jsem jich hodně a vždy si prožiji ten smutný okamžik loučení a zároveň i úlevy, že mezi mnou a zemřelým už není žádný spor. Pokud nějaký byl. Na závěrečnou „veselici” jsem nešel.Měl jsem se sejít s Markétou, to nakonec nevyšlo, byla zaneprázdněná a naskytla se mi příležitost jet domu s Václavem, se kterým sem jel ráno, protože chtěl se mnou mluvit.
Nabídl mi, že když mu věnuji čas, že mě odveze, vyřídíme, co potřebuje, pak vyřídí nějaké záležitosti, které v okolí Děčína stejně musí zařídit. Takže jsme spojili příjemné s užitečným. On se mnou probral co potřeboval a já se pohodlně dostal do Děčína a protože mi odpoledne volal, jak jsem na tom, jestli chci vzít zpátky, že už má vyřízeno, co potřeboval, tak jsem byl odpoledne doma.
Viděl jsem na pozůstalých, že si chtějí užít po svém a neměl jsem potřebu, jak pravila má sestra, zase všechny sekýrovat dokud tam budu s tím aby do sebe nelili v mé přítomnosti kořalku. Vím, jak pohřební hostiny probíhají. Nenechám si zbytečně dělat chutě a jsem v tomhle celkem neoblomný. Na hřbitov se jde se smutkem, ze hřbitova maršem. Napřed slzy, pak úleva a smích. Tak to má při dobrém pohřbu být.
Zavzpomínat, zazpívat, říci pár historek. Ale jak říkám, nechtěl jsem jim kazit náladu. Nakonec při posledním rodinném setkání, kdy jsem tam byl s dcerami s Katkou a Babetou, se Láďa těšil, až odjedu, že nebude muset pít pivo za rohem. Je fakt, že vždy i když s reptáním, ale mírným, moje přání respektoval a jinak jsme spolu jako švagři vycházeli.
Takže jsem se rozloučil, trval jsme na tom, že teď jsou na řadě oni aby mě už navštívili, nakonec, když přijede sestra, neteř, její muž, pra-synovci, a přišly by moje dcery s vnuky, tak by to byla skoro sešlost jako kdysi. Inu setkáním Jílkových, co dopočtu by se to nevyrovnalo, ale přeci jen by to mohlo naznačit dobré možnosti. Pořád jsem kluk z velké rodiny.
Děčínem jsem sice jen projel, ale zase i místy, kde jsem opravdu dlouho nebyl, a líbilo se mi to město, jak prokouklo během těch dvacet let. Nezaměstnanost je tam velká, spousta fabrik se zavřela, protože za socialismu vyráběly pro výrobu, nikoliv na odbyt a mnoho lidí ztratilo práci. Doufám, že se najdou podnikaví lidé, kteří tam něco rozjedou. Rozjedou a nebudou na nic a nikoho čekat. Hlavně ne na vládu. Ta nikoho v tomhle směru nespasí. Lidé si budou muset pomoc sami.
Sice se tohle mnohým nelíbí, ale bohužel. Tohle je ta nejdůležitější zkušenost, kterou jsem v životě udělal. „Starej se abys měl čisté svědomí, že děláš, co můžeš, když se tak budeš chovat, pomoc přijde ze zcela nečekané strany. Pokud není chleba na jednom místě, je na jiném, jen tam dojít.” Sestra se mě ptala, kdy se do Děčína vrátím? Vrátil bych se rád, ale obávám se že Děčín je moc malý, abych se uživil jako terapeut, a pokud ano, tak by to bylo asi dost na hraně. A nejsem už tak mladý, abych třeba šel zpátky na loď. Inu, nikdo se nevyhne stárnutí a nikdo neunikne konci.
Takže nakonec jsem měl nečekaně volný pátek, podíval jsem se domů, i když to bylo smutné, ale zase jsem viděl své lidi a bylo mi dobře. Zítra si udělám malý výlet po okolí, pokud bude počasí, něco hezkého si přečtu, mám toho v poslední době celkem dost ke čtení. Čtečka je výhoda. Je spousta zajímavého textu třeba v pdf, dobře se stahuje a ještě lépe než v počítači se čte ve čtečce.
Tak, co jsem potřeboval říci jsem řekl, je to sice o něco kratší, ale myslím, že stačí. Jdu si trochu hrát, abych se přeladil a uvolnil. Bylo toho tenhle týden dost a dost. Tušil jsem v minulou sobotu, když mi sestra volala, abych zatím nejezdil, že nebudou následující dny lehké, nebyly, ale život jde dál. Zatím. Jo jo.