Spánek sladký, starého i mladého potěší a posílí. Usnul jsem včera včas a včas se dnes vzbudil. Časně z rána v půl jedenácté. Sice jsem listoval v předvolebních nabídkách, ale spánek je spánek.
Myslím, že v pátek večer se zabývat politikou a speciálně volbami, spánek opravdu podpoří. Navíc jsem objevil další web, kde se dají stahovat staré filmy, které jsem kdysi viděl, některé, co jsem neviděl mi také vylepšil náladu. Tedy, ne že by mi ty volební nabídky nějak tu náladu zlepšily, ale když jsem si přečetl vyjádření některých exotů, opravdu se mi ulevilo, že ještě pořád si mohu vybrat a nemusím volit kandidáty národní fronty, jako za totáče.
Jsou sice mezi námi tací, co kňučí, že nemají koho volit, nevědí koho volit, tedy nepůjdou volit, ale myslím, že jsou jen líní. Líná myslet, líní uvažovat a líní věřit, že ne všichni kandidáti jsou svině.
Shlédl jsem nedávno film „Shogun Assanin” z feudálního Japonska, z období šogunátu a říkal si, že je fajn, že nejsem vazalem Šoguná, nebo jiného šlechtice té doby. Podobně jsem rád, že nežiji ve feudální Evropě. Žádné volby. Pěkně: „Hubu drž a dále služ.” V němčině to zní velmi pěkně. „Maul halten, und weiter dienen.” Občas se vynoří pár jedinců, co by rádi ten slovník používali, ale pořád ještě jim to máme možnost ve volbách dost zatrhnout.
Pro mnohé asi budu nadměrný optimista, ale pořád je volič ten, který rozhodne, komu to hodí. A to ti hoši z plakátu dobře vědí. Z toho důvodu ty plakáty lepí. Protože vědí, že pokud nedostanou ten jeden hlas, tak v případě toho nedostatku „jednoho” hlasu to balí a jdou za prací jinam. Nějakou jistě dostanou, je konjunktura. Ale je to jako se ženskýma. Když mne odkopne ta pravá, zbytek je jen cena útěchy.
Na druhou stranu, může se ukázat, že tou pravou je ta zcela jiná. Časem jeden zjistí, že na světě není jen jedna, stejně jako není jen jedna strana, co slíbí, slibem nezarmoutí. Se ženskými a s politiky je to podobné. Na začátku samá vůně z růží, časem přijdou vůně jiné, ne vždy libé, ale nelibé jsou také jen občas.
Dívá-li se člověk na svět realisticky, není nadměrný optimista, není ani nadměrný pesimista, s něčím se smíří, protože měnit něco je ztráta času a něco málo změní, protože malá změna, vedoucí k úlevě, je malá změna, co uleví. A o to jde. Jakmile, nemáme pocit, že musíme vše překopat od základu, zjistíme, že se na světě dá pohodlně žít. Občas něco malého zlepšit a najednou je na světě pohodlně. I všemohoucí Pán Bůh si dal celý týden na stvoření světa a pak si dáchnul.
To je, co se mi na té knize Berešit líbí. Tedy jinak se ji říká Genesis, ale já si myslím, že má právo být nazývaná podle národa, co obdržel Toru. Tedy jak se říká v našich kruzích: „Starý Zákon.” Pán Bůh tvořil celý týden, když něco udělal, zaradoval se, protože zjistil, že co udělal bylo dobré. A tak to má být. Radujme se z toho, co jsme udělali. Z toho, co se nám vede.
Hlad nemáme, zima nám není, slunce svítí, tedy aspoň v Praze. Na smutek a rozčílení je času dost a dost. Chudej a ještě k tomu smutnej, to ani Pán Bůh nežádá. Ovšem, co je vlastně chudoba? Chudoba od majetků, nebo chudoba od ducha? Jak se tak už po tom světě vezdejším potuluji dlouhá léta, vždy se mi ukázalo, že chudoba ducha je tou horší variantou.
Že jsem nesnídal kaviár a nepil šampáňo k tomu? No nesnídal. Jen dva banány, černej chleba s tvarohovou pomazánkou s česnekem, v lednici mám kus hovězího, budu ho na mírném ohni vařit, asi tak čtyři hodiny. Vařím ho v celku. Pak se krásně rozpadá a s hořčicí a tím černým žitným chlebem, paráda. K tomu hroznové víno.
A o to mi celý život šlo. Být svobodný, mít možnost chodit kam chci, protože chodec je nejsvobodnější člověk na světě. Chodí kam chce a nikoho se neptá. A k tomu nepotřebuji ani ty „šťastné bolševické zítřky“, co mi socani všech barev slibují. A mít možnost si na ten chleba, maso a banány vydělat. Nemuset krást a žebrat. S tímhle jsem se spokojil.
Čtu, co chci, chodím kam chci, myslím si co chci a hodlám volit ty, co mi tohle na zbytek života zajistí. Celý život jsem se staral o sebe. Když Pán Bůh dá. Bude tomu i nadále. Pokud nepřijdu o toho ducha a rozum. Když člověk nemá ducha a rozum, nemá nic. Co pak na tom světě má dělat? Pokud má, postará se. Někdy k tomu potřebuje ty druhé, ale myslím, že mnohem méně, než se dnes předpokládá. Jo jo.
PS: Na konci včerejší terapeutické skupiny jsme deklamovali: Polevím z vysokejch otáček, pohoda, klídek, čajíček. Ten čajíček je úlitba, abychom v blázinci nepropagovali život s návýkovou drogou. Vzal jsem si ten upravený text k srdci. Polevil jsem z vysokých otáček a dal doma dobrý anglický čaj. S medem. Dlouhý spánek. A dnes si pustil ten originál.
…tak já jdu dál už zvolna splývá, s modrou nocí můj dlouhej stín, tak já jdu dál, tak už to bývá, neptej se kam, sám to nevím…