Měl jsem dnes skutečně hezký a příjemný den. Klid, žádný kalup nikam, prošel jsem se na skupinu, bylo příjemné počasí, krásně jsem jsi poklábosil na chatu. Jak s Marií, tak s Helenou i Nikolou.
Měl jsem dnes skutečně hezký a příjemný den. Klid, žádný kalup nikam, prošel jsem se na skupinu, bylo příjemné počasí, krásně jsem jsi poklábosil na chatu. Jak s Marií, tak s Helenou i Nikolou. Většinou samé milé povídání. Všechny ty ženy znám osobně, tedy nemohu dojít nijakého zklamání při zjištění mezi chatovou představou a realitou. Navíc jsem si zase trochu pohrál s Linuxem i FreeBSD, což je vždy příjemně strávená doba.
Včera dávali třetí letošní díl „Ze závislosti do nezávislosti.” Byl jsem zvědavý jak na tenhle díl zareagují někteří lidé a byl jsem příjemně překvapený reakcí jak Judity, tak dalšími lidmi. Lidmi, kteří té práci rozumí. Takže i to přispělo k pohodě uplynulého dne.
Měl jsem sice tři individuální konzultace, ale ty nějak plynuly samy od sebe. Dvě skupiny, a zase. Byly takové samo-jdoucí, víc jsem přihlížel a jen občas komentoval. Moc se mi líbila ta večerní, jeden klient vytáhl starý evergreen, on a jeho žena, která ho opustila, když se vrátil z léčebny, dnes mu vytýká, že ji nechává živořit v podnájmu. V podnájmu do kterého se odebrala sama, podobně jako ona Babeta ve včerejším příběhu. Jo některé historky se jednoduše opakují jako přes kopírák. Jsou si ty vztahové i spoluzávislostní záležitosti velmi podobné.
Chápu, že toho ta žena měla dost, chápu, že toužila po klidu, chápu, že chce majetek, který dostane, ale dostane jen zlomek, protože muž je chytrý, chce zajistit děti, ovšem už ne manželku, která ho opustila. Ona má pocit, že má na něj páku skrz děti a vůbec netuší, že pokud tu páku použije, ten trest dopadne především na ty děti, které mají možnost mít dobrého tátu, čemuž ona když ne zcela, tak z velké části zabrání.
On se bude snažit o děti starat, ona se chce vrátit, jenže chová se tak, aby on její návrat nepřivítal. A nestál o něj. V tom právě spočívá ten problém, těch spoluzávislých, kteří nechtějí chodit do terapie, nechtějí za pomoci terapie zhojit ty rány, nejen dostat informace jak dál, ale i nechat si ošetřit ty bolesti, co prožily za tu dobu společného života se závislým. Potom se chovají jako ta žena ve včerejší ukázce ze skupiny. Stejně jako ta Babeta, která jen vyčítá, jen se vrací do minulosti, vyvolává pocit viny, nakonec odejde, aby později zjistila, že je sama a to jen proto, že udělala všechno aby sama byla.
Nezralá, našla nezralého, který si s ní jen pohrál a pak ji chtěl vrátit jako hračku. Jenže nebylo komu. Tenhle příběh je skutečný. I když nakonec měl trochu jiný, více optimistický průběh. Ta žena se časem vrátila. Vrátila se díky tomu, že terapie jejího muže byla vedena k tomu, aby ji uměl odpustit, aby si uvědomil svůj vztah ke své ženě, nenalhával si, že je to jinak.
V době, kdy jsme ten příběh točili, bylo ale všechno jak jsme ukázali. Malinko jsme změnili dialogy. Ale podstata byla velmi podobná. Ten příběh z dnešní skupiny je tomu příběhu také hodně podobný. Jaký bude mít konec nikdo neví. Ale, pokud se bude ta žena chovat jak se chová doposud, jako žena, která je na útěku, kope kolem sebe, přitom očekává, že ji bude její muž prosit, pak zřejmě nebude ten happy end, jaký by si přála. Nelze vést terapii k tomu, aby muž do sebe dával neustále kopat. Z mého hlediska by takhle vedená terapie nebyla dobře vedená terapie.
Jestli ovšem mám z něčeho dobrý pocit, tak že se jeden rozvod podařilo za pomoci skupiny zvládnout. Zvládnout bez recidivy až do následného odstěhování, kde sice vznikl malý zádrhel při loučení s dětmi, ale jinak ten člověk ustál opakovanou nevěru své ex-manželky, rozvod, změnu bydliště i zaměstnání. Během tří let. Tak s tímhle když jdu domů, říkám si. „Má smysl tohle dělat, má smysl vést terapii tímhle směrem, nejen se zabývat udržováním abstinence, ale skutečně prospět při takhle obtížných situací.”
Nakonec má zkušenost s podobně vedenou terapií, kterou jsem zažil na vlastní kůži mi pomohla se přenést přes velmi těžké okamžiky v životě a následně i po ukončení terapie a výcviku, bez opory skupiny jsem uměl, díky té terapii a výcviku zvládnout události, které mnozí lidé bez opory nezvládají. Zralost člověka se osvědčuje právě při zvládnutí takhle těžkých životních situací, jako je rozvod, ztráta zaměstnání, nebo úmrtí blízkého člověka. A dalších podobně těžkých životních situací.
Z toho důvodu na takhle vedenou terapii věřím víc, než jen umění zvládat symptomy a rozeznávat spouštěče. To je také důležité, ale musí se to dělat kontinuálně, právě s tím aby se lidé naučili mluvit, aby se naučili formulovat, vyjadřovat své pocity. Nedat se manipulovat, neustupovat jen ze strachu, že zůstanou sami. Naučit se věřit ve své schopnosti, nacházet a rozvíjet další.
Tohle, když lidé absolvují a není to nic příjemného absolvovat, pak mají šanci se vyrovnat se sebou, poznat sami sebe a asi tohle neradi uslyší příznivci východních duchovních směrů, je psychoterapie takto vedená, stejně účinná, nebo možná ještě v některých směrech účinnější než ty duchovní směry. Protože stejně jako v józe, zenu i v takto vedené terapii, platí: „Žijeme tady a teď. Poznej sám sebe, změň sám sebe a potom už nemusíš nic a nikoho měnit. Pokud porozumíš sobě samému, porozumíš i druhým lidem, protože jako lidé jsme si podobní, i když každý jsme od toho druhého odlišný a jedinečný.” Pochopitelně pokud se k tomu přidá už ta zmiňovaná jóga, zen meditace, modlitba, má tohle všechno skutečný efekt. Ze začátku poměrně rychlý.
Což mnohé mate a mají pocit, že po roce, dvou a třech už dospěli a že už jim stačí co vědí. Jak už bylo řečeno. Jak na tom jsou, jim ukáže hned první skutečně obtížná situace. Obtížné situace mají ten smysl, že nám přesně řeknou, kdo jsme a jak na tom jsme. Ukáže se to na způsobu a délce času, za jak dlouho se s tou situací vyrovnáme. Nedá se tenhle ukazatel nijak okecat. Může kdokoliv vykládat o lásce k bližnímu, k lidem, sobě samému, tak přesně mu obtížná situace vystaví vysvědčení. ne vždy jsou na něm samé jedničky.
Ale pokud na něm nejsou pětky, lze konstatovat, že jsme prošli a že ty čtyřky a se dají vylepšit. Kdy máme za pět, většinou velmi dobře víme a pokud nevíme, ti druzí nám to sdělí. Někdy šetrně, někdy méně šetrně, ale sdělí. Trojka už je dobře a dvojka a jednička se nemusí zas tak zlepšovat. Něco se změnit prostě nedá. Už jen k vůli dispozicím a temperamentu a osobnostnímu nastavení. Howgh, domluvil jsem.