Trochu se ještě vrátím k volbám, ani ne tak k výsledkům, ale k tomu, že mezi levicovými intelektuály nastalo zděšení z toho, že ti nevědomci dole, které oni převyšují o hlavu v rozeznávání toho, co je
Trochu se ještě vrátím k volbám, ani ne tak k výsledkům, ale k tomu, že mezi levicovými intelektuály nastalo zděšení z toho, že ti nevědomci dole, které oni převyšují o hlavu v rozeznávání toho, co je pro koho správné a co ne, si dovolilo, čistě matematicky řečeno, asi 49 % voličů, volících přímo pravici, nedat na doporučení těch výše zmíněných intelektuálů. Jednoduše řečeno, 34 % bylo těch co volili levici, oproti už těm zmíněným 49 %. Nebudu je zde všechny jmenovat, ale pan Pehe a pan Hořejší, jsou těmi, kteří se ve svých úvahách zamýšlejí, co bude s tímhle národem, který dal mandát pravici, aby nastartovala proces šetření, proces očisty národa od korupce? Co by s ním tak asi mohlo být? Postaráme se o sebe.
Víte pánové, teď mluvím za sebe. Jen za sebe. Poradil jsem si v životě bez vašich levicových doporučení o tom co je správný způsob života a jaké jsou ty správné životní cíle. . Poradil jsem si bez vašich přechytralých analýz a úvah. Znám spoustu sobě podobných, co si společně myslíme, že jsme opravdu docela chytří dost a nepotřebujeme, všechny ty levicové blábolíky, co se pořád ohánějí našim dobrem.
Nepotřebuji ono neustálé nabádání k politické korektnosti, výklad světa z hlediska vaší představy o sociální spravedlnosti a solidaritě. Umím přispět na potřebné, když jsou povodně, cunami, nebo zemětřesení. Nepotřebuji vaše školení o mravnosti o tom co je mravnost a co mravnost není. Stejně tak nepotřebuji strašení o tom co všechno hrozného nás čeká. Mám-li být upřimný, tak jestli jsem měl strach, tak do soboty minulého týdne.
V sobotu odpoledne, když začalo být zřejmé, že levice neprojde, strach a napětí pominulo. Tenhle národ dokázal vyměnit 144 poslanců. Jev nevídaný. Mnozí ti noví se radují. Přeji jim jejich radost, ale také jim přeji dobrou pamět. Protože jestli jsme to dokázali jednou, dokážeme stejné i podruhé. My voliči. Ukázalo se, že všichni ti mluvkové, co dokáží okecat cokoliv zůstali se svými schopnostmi jen u okecávání. Jasně jsme si zvolili cestu dřiny a potu. Sám za sebe předpokládám, že opasky mnozí utáhnou. Mnozí co spoléhají na štědrou ruku jiných daňových poplatníků. Budou chudší a tím získají naději zbohatnout. Ono je to totiž tak.
Lidé, kteří byli zvyklí se nestarat, najednou zjistí dvě věci. „Nestaráš se a jsi chudý.” Druhá věc: „Jsi chudý a začínáš se starat. V momentě, kdy se opravdu začneš starat, bohatneš.”Tahle zákonitost funguje. Vidím to na svých klientech. Mají všechny lidské vlastnosti. Některé ve zvýšené míře. Ale pokud je jejich konání dostane do debaklu, zjistí v tom debaklu skoro všichni jednu věc. Jsou schopni si poradit. Jsou schopni si zajistit všechno potřebné k životu. Lidé, kteří se začínají starat, k údivu oněch levicových intelektuálů, přestávají potřebovat jejich moudra, jejich úvahy a svedou si zařídit život podle vlastních představ. Většinou vydělávají i víc peněz. Dá se říci, že všichni moji klienti během času zbohatli. Na duchu i penězích.
Takže se zcela odůvodněně domnívám, že tenhle mechanismus funguje i u lidí, kteří nejsou závislí, pouze jsou jen horlivými příjemci pomoci od druhých, že v momentě, kdy ji neobdrží, budou znejistělí, nespokojení, ale nuceni s e starat. Většina z nich v sobě objeví netušené schopnosti. A tihle všichni pokud se jim život díky vlastnímu úsilí zlepší, rozhodně nebudou naslouchat už nikdy levicovým mluvkům. Jako lidé potřebujeme vědomí spravedlnosti. Spravdlnosti před zákonem a vědomí, že se ona spravedlnost nemění s každým novým politickým subjektem, který se dostane k moci.
Nepotřebujeme poslance, kteří tvoří zákony podle potřeby úzké skupiny. Ale poslance, kteří garantují neměnnost rovných podmínek a pravidel pro všechny. Tohle vytváří jistotu v terapeutické skupině stejně jako v obci. Jistotu, že pokud si svoje peníze vyděláme poctivě, můžeme s nimi naložit podle vlastních úvah. Pokud nám tito poslanci, Ústavní soud, vláda nebudou garantovat tyto rovná pravidla a podmínky k životu, máme možnost je vyměnit. Nemusí se měnit voličská základna. Ta už pochopila kudy vede cesta. Změnit se budou muset ti, co je volili. Tohle ti levicoví nespokojenci nemohou unést.
Rozhodli jsme se nedat na jejich sliby, rady, doporučení. Jsme polis, neboli obec. Svobodní lidé, ve svobodné obci. Pokud se lidé rozhodli pro svobodu a samostatnost, nikdy nedošlo k úpadku obce. Nikdy. Takový příklad dějiny neznají. Znají jen příklady těch, kteří se vzdali svobody a odpovědnosti a dříve nebo později z nich se stali nádeníci a otroci těch, co je zmanipulovali, koupili a přesvědčili sliby a radami, jimiž jim slibovali bezpracnost a žádnou námahu při dosažení osobního štěstí. Přesvědčili, že bez jejich pomoci a starosti nemůžeme být šťastni. Výsledky onoho přesvědčování známe. Hory mrtvol, útlak, strach a teror.
Feudalismus nebo komunismus. V obou systémech panovalo přesvědčení, že bez vyšší autority lenního pána, kněžské autority, stranického ideologa není možné pro člověka existence. Celými dějinami obou systému, se ale nakonec ukazovalo, že bylo dost těch, kteří tento koncept nadřazenosti nepřijali. Nepřijali a nakonec vyvrátili oba systémy a rozbili je na prach Jistě jsou nutní ti, kteří jsou zvoleni aby nesli odpovědnost jim svěřenou, stejně jako jsou nutní ti, kteří hlásají Evangelium lásky, pravdy a věčného života, ale ani jedni nejsou kompetentní rozhodnout o tom co je dobré pro jednotlivce. O svém směřování, o svých cílech si každý je schopen rozhodnout sám.
Tohle ti, co nás straší následky našeho svobodného rozhodnutí nechtějí uznat. Jenže my se nemusíme jich ptát na souhlas. Klidně je můžeme nechat čekat na krach našeho rozhodnutí. Konečně kolik znám lidí, co léta čekají na krach svých obchodních i životních partnerů, kteří se rozhodli jít vlastní cestou a dělat věci o kterých se domnívají, že jsou pro ně důležité. Jsou-li vhodně zvoleny cíle a prostředky, většinou ti škarohlídi čekají marně. Věřím, že lze v tomhle národě najít dost lidí, kteří budou realizovat dohodnutý program v prospěch obce a tedy i ve prospěch svůj.
Chtít vlastní prospěch není nic nemravného. Poslanec, který se chová ve prospěch obce, nikdy nemůže tratit, stejně jako ministr či soudce. Obec je znovu pověří a znovu jim poskytne výhody, které z takového postu vyplývají. Chová-li se jinak takový poslanec, ministr, soudce, dostane stejnou informaci, jakou dostali v sobotu minulého týdne předsedové některých politických stran, stejně jako ji dostali ti, co se přesvědčili, že ani dobré místo na kandidátce není zárukou poslanecké prebendy. Takže buď budou pracovat ve společném zájmu a nebo půjdou. Ovšem z mého hlediska společný zájem není rozdat toho co nejvíc, ale co nejvíc zbohatnout. Na duchu, těle i penězích. Howg, domluvil jsem.