Strategie vedení dlouhotrvajícího sporu VI

Probrali jsme si jak přibližně zvládat spor, jak se v takovém virtuálním sporu udržet v psychické pohodě a ještě se přitom ještě bavit.

Probrali jsme si jak přibližně zvládat spor, jak se v takovém virtuálním sporu udržet v psychické pohodě a ještě se přitom ještě bavit. Mnozí lidé, ani při vědomí, že se pravděpodobně nikdy s některými aktéry nesetkají nejsou schopni zachovat chladnou hlavu a nechají se zaplavit svými emocemi. Přijde jim zcela nepřípustné se dát urážet, klidně odpovědět podobně, protože jsou vedeni k tomu být stále nad věcí a očekávat, že druzí musí být nad věcí. Nemusí. Lidé, jistá sorta lidí, žije v přesvědčení, že když někoho nesnášejí, musí ten koho nesnášejí z jejich dosahu.

Nárokují si prostor, který jim nepatří a každého koho nesnášejí se pokusí vypudit. Nemusí psát například v blogu nic urážlivého, nemusí dělat nic špatného, jim se jen nelíbí početnost a délka jeho příspěvků. Nelíbí a jen z toho důvodu musí pryč. Pryč „z jejich teritoria.” z jejich dosahu. Na uvedeném serveru, o které píši jeden z mladíku pronesl větu. „Žádný blog, žádné urážky, žádné vulgarity.” Tím měl na mysli, že když odejdu, přestanu psát, uveřejňovat blogy, on mě velkoryse nebude urážet, nebude na mě sprostý. Jediná možná odpověď v takovém případě je jen jedna. „Nepíši žádné vulgarity v blozích a ty nejsi majitel. Jen majitel mě může vyhodit, jen majitel mi může zrušit účet. Nikdo jiný. Kdo chce být vůči mě vulgární,musí počítat z odezvou podobného typu.”

Pak odešel, když se mi další předtím pokusil do mých komentářů zde, propašovat hambaté fotky. Ty jsem smazal, klidně jsem mu oznámil, že se spojím s člověkem co se mi stará o web a určitě najdu řešení jak mu v tom pro příště zabránit, aby lidé mohli komentovat a on nemohl si zde dělat co chce. Žádné urážky, žádné nadávky, prostě holé oznámení. Těmi fotografiemi si nárokoval prostor i zde. Což mu nehodlám dovolit, stejně jako nehodlám zde dovolit jakýkoliv spor, který by přešel do hrubých urážek. Kdekoliv jinde, ano, ale zde ne. Což je také důležité. Máte možnost si určit většinou místo a čas ke sporu. Virtuálně to jde snadněji, než v realitě, ale i v realitě je dobré si zvolit své místo a svůj čas. Nepochybně nastanou neočekávané situace. Ale jestli dokážete většinou vybrat místo a čas, pak se mnohem lépe trénujete. Zvládání sporů, stejně jako konfliktů, což není totéž, se dá trénovat, spor nedá se vyhrát, ale dá se ustát.

Samozřejmě po zkušenostech, které mám s těmito lidmi jsem dalek věřit slibům o klidu. Nakonec paní ze Slovenska, mě pronásleduje několik let. Musím ji otrávit, vždy ji musím rozčílit, aby dala na nějaký čas pokoj. Tenhle druh lidí si váš odchod vyloží jako slabost a bude útočit, kdekoliv jinde. Není mnoho těchto lidí, ale jsou. Dá se říci, že zkoušejí provozovat šikanu na netu. Konečně tuhle zkušenost jsem udělal. Byl jsem ve sporu několika lidmi na chatu, odešel jsem a oni šli za mnou. Anonymně i otevřeně. Museli si prostě užít tu další válku a musela je otrávit. Otrávil jsem je svou metodou vedení sporu. Někteří jsou odolnější více, někteří se vrátí, ale pořád veškerá rozhodnutí jsou v mých rukách, nikoliv v jejich. Což je z hlediska mého přístupu k životu zásadní.

Tentýž jedinec, co kopíroval sem fotografie, sliboval, že stejně bude diskusi pod mými blogy rušit, bude sprostý. Tím jen potvrdil po dlouhé době osočování ze strany jiných, že problém není ve mě, ale v lidech, kteří mají touhu klid rušit. Že jim nejde o nic jiného, než o rušení a spor. Tím vše potvrdili. Potvrdili, že pokud jste dostatečně vytrvalí, hulváti se najednou začnou chovat zcela otevřeně hulvátsky a víte s kým máte tu čest. Vědí to i ostatní a v zájmu klidu žádají ty hulváty o změnu chování. Já je o ni nežádám, to je přesně na co čekají. Já jim jen oznamuji co udělám abych nebyl zde nebo jinde rušen. Nakonec se sami odkopali. Mimoděk. Tím mi poskytli další pocit jistoty, že jsem se choval vůči sobě výhodně.

Nevadí mi, když jsou v emoční nepohodě tihle lidé. Nejsou členy mé rodiny, nemám s nimi žádný majetek, pokud se chtějí chovat ke mě způsobem, který považují pro mne nepříjemný, klidně jim ho vrátím zpátky a nic jim nezůstanu dlužen. Někdy je dobré odejít, ale rozhodně ne v takovéhle situaci. Pak bych si nemohl vážit sám sebe.
Vlastně pomalu přecházíme do zvládání sporu, který se odehrává v realitě. Nikoliv ve virtualitě. Spor mimo virtualitu má několik rizik. Tím je třeba fyzické napadení druhou stranou. Nebo zcela konkrétními vyhrůžkami v konkrétních situací. Ale. Lidé ve sporu mnohdy ustupují, ustupují předčasně i když nemusí. Ještě nejsou hrozby vysloveny a oni už hledají únik ze situace, která ještě nenastala. Nechají se zaplavit strachem. Zde je dobré mít přátele, nebo alespoň právníka, či terapeuta, aby bylo možné alespoň s někým utvořit podpůrnou koalici. Tohle dobře zvládají rodiče, sourozenci. Někdy je těžké právě při rozvodu získat na svou stranu. Ale vždy je dobré zkusit mít oporu.

Rozhodně nehledejte nestranného člověka. Chcete oporu, nikoliv soudce. Toho si užijete až až u soudu. Pokusy některých jedinců nastoupit do role soudce a spravedlivého se většinou dějí třeba ve sporech, které provázejí rozvody a rozchody, nebo spory na pracovišti.Je to nebezpečné pro všechny. Ještě jednou, při rozvodu, na pracovišti spojenec ano, nikoliv nestranný soudce. Přijdete o iluze i přítele, přítelkyni. Přátele jsou emočně na vás napojeni, skutečný soudce, nadřízený většinou nikoliv. V terapii se nehledá v takových případech vina, spíše se poskytuje opora až je situace pro dotyčného ve sporu snesitelná i se ukazuje na výkyvy v chování.

Nejtěžší jsou asi spory kolem partnerství, manželství. Lidé se rozvádějí a vždy každá strana z počátečního odhodlání získá pocit, že byla okradena, podvedena. Dělí se majetek a válka začíná. Nabízejí se kompromisy, leč kompromis je vnímán jako slabost. Zákon sice říká že majetek se dělí v nějakém poměru, jenže za majetkem bývají schovány hluboké pocity křivdy, zklamání, nenávisti. Zažil jsem tuhle situaci za život třikrát a mnohonásobně víc se svými klienty. Vždy se jednalo o těžké spory a mohly být ještě těžší, než kdybych neměl za sebou slušné lidi, kteří mi pomohli ten spor zvládnout. Vždy šlo o to, nedat se zaslepit, nedat s vyprovokovat, nebát se sakciononovat jakoukoliv křivárnu a podvod z druhé strany.Pokud se rozhodnete, že nepůjdete do žádného sporu, pak nemusíte tohle číst.

Pokud ano, čtěte pozorně, protože je to jen orientační, nikoliv návod ve smyslu, „uděláš tohle, stane se tohle.” Stejně jako ve virtuálním sporu jsem o to nebýt emočně na lopatkách, přesvědčit sám sebe, že jsem bezmocným, odkázaným tomu druhému na milost a nemilost. Ve sporu tohoto druhu se úplně běžně dělají takové pokusy. Na milost a nemilost. Pamatuji se na jednoho svého kamaráda, který se soudil o dceru a majetek. Jednou přiběhl, celý rozčilený a řval na celé kolo: „Ta kráva podala návrh na předběžné opatření a já jsem úplně zatlačený do kouta. Já ji zabiju, nebo ji ztřískám, že se zblázní.” Jeho bývalá žena porušila dohodu a udělala v podstatě na něj podraz. Kámoš zuřil řval a já mezitím vařil kafe, abych se ho zeptal, „co tvůj právník?” Zarazil se, řekl, „nevím, ještě sem mu nevolal.” Další má otázka byla, kdy mu zavoláš?” Napřed tvrdil, že je to k ničemu, nakonec mu zavolal a právník mu vysvětlil celou problém, navrhl mu řešení. Kámoš se zklidnil, přešly ho pomstychtivé choutky.

Když nic jiného, vybral si místo pro řešení sporu. Ne setkání s exmanželkou, kde by to dopadlo dramaticky, ale šel za mnou,vylil na mě svůj vztek aby nakonec zjistil, že se žádná kaše nejí tak horká. Sice dceru do výchovy nedostal, ale přišel o podstatně méně z majetkového hlediska než mu žena slibovala. Spor to byl tvrdý, emoce plály, ale vždy zvolil místo jednání on a vždy byl u toho někdo třetí. Jednou já a jinak jeho právník. Mít sebou někoho bližšího a přitom nijak do sporu interesovaného se mi zdá celkem rozumný nápad. Viděl jsem tohle u několika lidí a vždy se setkání obešlo bez zbytečných komplikací. Třetí strana někdy svou přítomností brzdí oba. Ne vždy. Osobně jsem několik takových schůzek zorganizoval. Mimo jedné, kde jsem je od sebe odtrhával dopadly všechny tak, že se sice nemilovali, ale domluvili se.