V První kapitole o recidivě jsem hovořil o nutnosti sebelásky, která je potřebná k přežití fáze prázdnoty, o které jsem mluvil v kapitole druhé.
V První kapitole o recidivě jsem hovořil o nutnosti sebelásky, která je potřebná k přežití fáze prázdnoty, o které jsem mluvil v kapitole druhé. Ona fáze spočívá v tom, že raději upřednostním terapii, před napravováním chyb, kterých jsem se dopustil v minulosti. Pokusím se uvědomit si jednu věc. Co se stalo a co nezměním je moje minulost. Není potřeba se drápat v minulosti a opakovat si stále dokola, že jsem špatný, kdybych byl v minulosti lepší, nebyl bych tam, kde jsem. Prostě jsem tam kde jsem, a jestli tam nechci zůstat musím najít cestu z toho všeho. Další věc, kterou mnozí závislí rádi říkají, aniž by tušili, že se tím připravují na recidivu. Ta věta zní:„Bez recidivy, není pořádná abstinence.” Což je zároveň věta děsivá. Protože recidiva je obrovské riziko z jednoho důvodu. Nikdy nevíme nakolik nás zasáhne, jak budeme schopni oni recidivu zvládnout. Tedy recidiva není nutná k abstinenci, k abstinenci je nutná pozornost k tomu co se mnou děje dnes, teď v tuhle chvíli.
Takže; nestarám se zda budu abstinovat za deset let, za týden, nebo za hodinu, starám se o to abych měl pod kontrolou přítomný okamžik, zvládal přítomný okamžik v přítomném okamžiku se chovám tak, abych zvládl své chutě, uvědomil si, že mít chutě je normální, normální je nerozvíjet, nekochat se minulostí, jaký jsem byl pašák, když jsem toho tolik vypil, profetoval, prohrál či vyhrál, ale zda a jak se vyrovnávám s tou přítomností, jestli nerozvíjím své chutě, právě těmi vzpomínkami, jestli nejím jídlo, které vyvolává chuť na alkohol, zda nenavštěvuji místa, kde jsem se cítil dobře při fetování, nebo vůbec místa, kde jsem fetoval, případně zda se nezabývám nejen samotnou hazardní hrou, ale jestli moje chování není jednou velkou hazardní hrou, kdy jdu záměrně do velkého rizika, protože jak sami o sobě mnozí říkají; „Potřebuji silné zážitky, jsem adrenalinový, bez vzrušení se nedá žít.”
U mnoha hráčů je potřeba mít zaměstnání, kde se vlastně hraje. Burzovní makléři, nebo i lidé, kteří mají za povolání různé soutěže, kde se vyhrávají peníze. Pamatuji se na jednoho hráče, který šel do televizní soutěže, vyhrál asi 200 000, protože jak říkal, potřeboval je na splacení dluhů, aby se osvobodil a nakonec je všechny po vyplacení prohrál, protože ani po skončení soutěže nedošel domů, půjčil si na hru a prohrál vše co vyhrál a nádavkem k tomu udělal další dluhy. Takže i způsob řeči, způsob jídla i způsob zaměstnání mohou být rizikovým faktorem pro „úspěšnou recidivu.” Recidivu, která vůbec nepovede k dobré abstinenci a pouční z chyb. Protože další recidiva jak už bylo řečeno je cesta do pekla, odkud nemusíme mít sílu k návratu. Může se nám stát, že překročíme hranici za kterou přestane působit pud sebezáchovy a klidně skončíme sebevraždou. Protože budeme mít pocit, jako ho mají mnozí ti, kteří přežili sebevražedný pokus, že už chceme jen jedno: Naprostý klid od všeho.
Tedy platí:
Držíme se přítomnosti,
nevzpomínáme na minulost,
nepřemýšlíme, jak budeme zvládat budoucnost,
žijeme tady a teď.
Tohle je velmi prostá, ale pro mnohé velmi těžko přijatelná metoda, chtějí být o krok napřed, chtějí být v pořádku, chtěj žít život jako ti ostatní, nechtějí se zabývat sebou samými ve směru práce na sobě, protože mají pocit, že je tohle všechno zdržuje od žití naplno. Aniž by si uvědomovali, že prožít přítomnost znamená život naplno. A jestliže se dokážeme naučit se přeladit, pak se vlastně automaticky dostáváme do plného prožívání. Jsme to co prožíváme.
Lidé se mě často ptají, jak jsem vydržel abstinovat tak dlouho. Odpovídám jim, že právě přesně díky tomu co zde popisuji. Jestliže u sebe zjistím jakoukoliv myšlenku, emoci, která je pro mne riziková právě v tom, že by mě rozjížděla, vyvolávala ve mě pocity prázdnoty, marnosti, potom skutečně použiji, několik technik, které jsem i popsal jinde abych se přeladil, abych nesetrval v těch pocitech nadměrného pesimismu, nebo v pocitech nadměrné euforie.
Pocity nadměrné euforie jsou stejně rizikové, jako pocity prázdnoty, marnosti, nebo stresu z neúspěchu. Riziko recidivy, či recidiva sama je právě produktem přílišného sebeuspokojení, protože přílišné sebeuspokojení odpoutává pozornost od reality. Stejně tak pocity naprosté beznaděje. Jednou ze zajímavých technik je hledání smyslu abstinence. Dá se říci, že se jedná o techniku, kdy se ptám, co život v abstinence potřebuje, aby mě onen stav života v abstinenci uspokojil. Díky tomuto pohledu mám možnost si uvědomit, že život v abstinenci je vlastně v přítomnosti investice, která má svou dlouhodobou návratnost. Takže sebepoznávání, sebevzdělávání, poskytuje prostor pro uspokojení svého sebevědomí a své sebeúcty tady a teď.
Jestliže se začnu učit nějakou formu jednoduché relaxace, nespoléhám na vedení někoho jiného, pak mi ona jednoduchá forma, jako je ležení, sezení nehnutě a pozorování dechu, poskytne několik věcí. Samotná činnost odvádí pozornost od své chutě, se napít, zafetovat si, zahrát si. Čím jednodušší činnost, tím snadněji zvládnutelná, tím rychleji poskytující úspěch. Jednoduché snadno zapamatovatelné techniky, které se dají kdekoliv a kdykoliv aplikovat. Spoléhat na to, že si půjdu zaběhat, zaplavat, udělám si autogenní trénink může být kontraproduktivní. Ale umět sledovat své kroky, tím nacvičovat rozvíjet svou pozornost, která časem přechází do zlepšeného soustředění je jedna z možností.
Další takový jednoduchý návod může být udělat si pořádek na pracovišti, v domácnosti. Vždy, když cítím značné rozrušení, klidně si uklidím stůl, umyjí hrnky, poskládám si věci. Tohle je pro mne jedna z nejefektivnějších metod přeladění. Navíc ji používám, když si chci něco promyslet. Činnost těla zklidňuje a navozuje emoční stav, kdy myšlenky, které potřebuji utřídit k psaní této úvahy samy nabíhají. Dalším takovým prostředkem bývá pro věřící modlitba, nebo pro lidi praktikující některé z východních metod sebepoznání, mantra. Pro ateisty, kteří nepraktikují ani jedno, to může být „kouzelné slůvko.” Ve fantazii můžeme vše, takže si ve své fantazii vybavíme kouzelné slůvko, co vede k uklidnění, ke ztišení emocí a opakujeme si jej.
Zásadně se vyhýbám příliš složitým věcem, pokud mám potíže, které jsme popsal. Složité techniky, na které většinou nemám čas a prostor. Jiná věc je pravidelné cvičení jógových technik, dálková chůze, sport jako takový, vzdělávání. To je třeba a hodně to pomáhá v prevenci recidivy. To jsou prostředky pro dlouhodobé změny. Ty jednoduché mi pomáhají okamžitě. O dalších prostředcích se budu zmiňovat v další kapitole. Také se ještě podíváme na proces přípravy k recidivě, i když už ho mírně naznačuji. Pokud má někdo ze čtenářů připomínky, necť je sdělí do komentáře, případně napíše mail.
PS: Malá připomínka. Všechny uvedené techniky, i ty co budou následovat, jsou vhodné i pro zvládání bulimie, mentální anorexie, úzkostné stavy. Jsou lehce aplikovatelné a nemají nežádoucí vedlejší účinky. 🙂