Probírám se různými videi okolo čchi-kungu, abych dostal nějaký
ujasněný názor. Leč, jak už to bývá, co učitel, to expert
přísahající na pravost svého učení. Případně na pravost svého Mistra.
Naštěstí, už dávno jsem se naučil jedné věci. Jednoduše řečeno:
„Sleduj své tělo, pozoruj bedlivě, co ti vyhovuje a toho se
drž. Pomalý nácvik je zárukou rychlého úspěchu.”
Téhle poučky se držím víc než třicet let a funguje.
Vím, že většina lidí raději cvičí s jinými lidmi, já jsem v tomhle
směru spíš samotář. Nevadí mi učit jiné lidi, mám celkem
propracovanou metodiku za ty roky, ale zacvičit si sám, je pro mne
největší blaho.
Hezky v klidu, doma, nebo někde pod stromy, kde nikdo
neočumuje. Byly doby, kdy jsem se předváděl v Děčíně na
koupališti. Ale i tenhle exhibicionismus mne přešel. Už mi jde o
výsledek, nikoliv o předvádění. Kombinuji jógové techniky s
čchi-kungovými, dělají mi dobře. Ty čchi-kungové jsou ještě
jednodušší než ty jógové. Se stejným efektem.
Začal jsem číst knihu od Davida Perlmuttera, autora knihy
„Bez pšenice.” další jeho knihu: „Mozek v
kondici.” No uvidíme, jestli dostanu mozek po přečtení do
kondice. Autor se slibuje,že ano. Inu slibem nezarmoutíš. Tolik
teorii, kolik autorů. Tenhle je navíc neurolog. Pravda, po přečtení
několika knih Ruperta Sheldraka, jsem lehce ke vědě skeptický. Už
nemám tak pevnou víru, téměř uhlířskou, že co věda říká, také tak
je.
Ale pořád ještě vědě věřím, sice si rád odskočím k těm
alternativám, jako je Jóga, Taoismus, nebo různé babské
recepty. Mnohé se osvědčily. Navíc, mnohé vědecké metody, jen
potvrzují ty babské recepty, nebo šamanské. Ono, když se něco dělá
několik desítek tisíc let a osvědčuje se, tak zřejmě je jasné, že se
mnohé vědecky dá ověřit.
Různé národy tvrdily něco, co by se dalo shrnout do věty: „V
břiše je síla.” Tuhle myšlenku potvrzuje i výše zmíněný
autor. V popisu mikrobiomu, důležitého pro mozek a vlastně celého
organismu. Mikrobiom sídlí v břiše. A i láska, jak známo prochází
žaludkem, neb jak praví klasik: K lásce hbitý, jen kdo
sytý. F.Villon
Všechny mé chytré milenky tuhle pravdu znaly. O svých
milenkách mohu říci jen jedno. Byly nejen krásné, ale i chytré. Ať
se probírám svou pamětí jak chci, nevybavuji si ani jednu, co by
nebyla krásná a chytrá.
Ano, láska k sobě, láska k druhým, dobré jídlo, dobrý spánek a
kafe a čaje do libosti, jak píše už výše zmiňovaný autor v Pilíři
tři na stránce 180: Snad vás potěší , že si můžete s mírou
dopřávat víno, kávu, a čokoládu a pít čaje, co hrdlo ráčí. Organismu
tak dodáte skvělý přírodní lék – flavonoidy. A dodává, že
flavonoidy jsou skvělé pro své antioxidační účinky.
Víno bych abstinujícím závislým tedy nedoporučil, ale to ostatní
se skutečně skvěle čte. Pak relaxace, modlitba, další, co vyznávají
východní učení si mohou zpívat mantry. Nakonec, modlitby se dají
také zpívat a zpívají se a jak pravil moudrý pater Pavel Jančík:
„Kdo zpívá, ten se modlí dvakrát.” Ano, ano, je tomu
tak. Aspoň má zkušenost tohle tvrzení potvrzuje.
Doufám, že mi zas napíše nějaký zbožný katolík, že šířím
bludy. Ale já si skutečně klidně vezmu z Východu ty techniky, abych
se dokázal udržet ve zdraví, vlastními silami a nerouhal se
spoléháním na Boží milost. Nakonec přikázání říká:
Miluj bližního svého, jako sebe sama. A svým
bližním nedáme nic špatného, tak ani sobě. Vše, co prospívá člověku,
je dobré. Si myslím. Včetně těch technik.
Ono se spoléhat na Boží milost, pro mnohé znamená nic nedělat a
čekat na zázrak. Jo zázraky se dějí. Ale jak se zdá, občas jim
člověk musí jít naproti. Nakonec, aspoň vírou. Neb, když se ten
žebrák u brány v Jeruzalémě dožaduje na Kristu uzdravení dostane se
mu odpovědi. Věříš, že tak mohu učinit? Věřím Pane. Ať se ti
stane podle tvé víry. Uzdravil se ten žebrák. Všechno je prý v
hlavě říkají vědci, někteří dodávají že i v břiše. Něco na tom zřejmě
bude. Jo jo.