Jedním ze znaků začínajících abstinetů, nebo lidí, kteří se ještě zcela nesrovnali se svou jinou přítomností se velmi často objevuje chování, kterému já říkám „apoštolát abstinence.”Apoštolové abstine
Jedním ze znaků začínajících abstinetů, nebo lidí, kteří se ještě zcela nesrovnali se svou jinou přítomností se velmi často objevuje chování, kterému já říkám „apoštolát abstinence.”Apoštolové abstinence se vyznačují tím, že lidem kolem sebe zdůrazňují rizika, které na ně číhají na celeém světě, v každodenných situacích. Kdysi jsem vystupoval s Rudou Köktrem v v televizi Nova v pořadu „Ačko.”
Ten díl se jmenoval, „Živí mě má minulost alkoholika.” Ruda si sebou přivedl pacienta, který několik let abstinoval a ten se tam pochlubil svými úspěchy a na závěr začal šířit abstinentskou propagandu tím, že oslovil moderátorku Kubelkovou, začal se jí zcela nemístně vyptávat zda a kolik pije alkoholických nápojů a když potvrdila, že je konzument, tak ji začal poučovat, co všechno ji hrozí v tom případě. Bylo to chování trapné, nemístné a i pro mne celkem pobuřující. Pletl se do věcí paní Kubelkové, ač nebyl tázán a dával nevyžádané rady, o které nikdo nestál.
Tohle činí valná většina abstinujících závislých. Je to dáno mimo jiné tím, že se snaží eliminovat rizika, která pro ně ať skutečně, nebo v jejich představách existují, tím že je zcela odstraní ze světa, změní svět k obrazu svému a tak si ulehčí život. Mají pravdu v tom, když na svém příkladu ukazují, kam se člověk může díky drogám ať alkoholových nebo nealkoholových dostat. Potíž je jen v jednom. 95% lidí se jednoduše závislými nestane i přes časté užívání alkoholu, stejně tak se 95% lidí nestane hazardním hráči i přesto, že denně hrají karty, jednou týdně vsadí sportku a nebo jiný loterijní tiket. Případně někdy si vezmou prášky na spaní, či vyzkouší marihuanu. Závislými se stanou jen někteří.
Terapie závislosti mimo jiné spočívá v tom, že lidé ji absolvující jsou učeni rozeznávat rizika, která je ohrožují. Mít doma láhev kořalky je riziková situace pro mne. Ovšem pro Markétu v žádném případě. přestože ona také abstinuje. Jenže, jí, na rozdíl ode mne nehrozí, že případné napití z láhve, ji rozjede natolik aby nezvládla situaci a život. Kdežto mě i po dvaceti pěti leté abstinenci ano. Což znamená, „když dva dělají totéž, není to totéž.”
Pro hazardního hráče svěření pěti hřiven v tehdejší měně by ono svěření byla pravděpodobně katastrofa. Hráčova katastrofa i majitele peněz. Ovšem svěřit peníze člověku, který není hazardní hráč, má informace, společníky, možnost využití služeb finančního poradce, je zkušený v investování, což lidé, kterým v onom podobenství hospodář ty peníze svěřil mohli tím vším být, je zcela jiná záležitost. Svěřil jim hřivny a oni je využili k prospěchu jejich pána a v konečném případě i svém.
Apoštolové abstinence mají za to, že pravidla nutná pro ně, z důvodu jejich závislosti, jsou pravidla, která mají univerzální platnost pro celé zbývající lidstvo. Jednoduše je poctivé říci, že zdrženlivost je dobrá, ale naprostá abstinence pro všechny nutná už není. Ti ostatní nejsou závislí. Takže klást stejné požadavky o dodržování míry pravidel na sebe i Markétu, by bylo skutečně nehoráznost. Od Markéty, stejně jako od jiných lidí, kteří chtějí trávit čas v mé přítomnosti vyžaduji střízlivost a abstinenci jen pro ten čas, kdy se v mé přítomnosti zdržují. Jinak ne. Moje pravidla nutná k mému bezpečí, pro ně už nutná nejsou. Děláme totéž a přesto to není totéž.
Jedno pravidlo stále opakuji svým pacientům a klientům. Vytvořte si bezpečné prostředí a stýkejte se s lidmi, kteří se vám ve vašich potřebách budou snažit vyjít vstříc. Pak uspějete, ale nesnažte se je změnit. Neuspějete. Snažit se změnit své okolí je jeden z největších hazardů, které znám a není vůbec náhodou, že začínající abstineti na téhle snaze většinou dramaticky ztroskotají. Dostal jsem na svou „zelenou knížku” zhruba 100 000 Kč od svých bývalých klientů a kamarádů. Klienty jsem se nesnažil změnit, jen je zpojit do svého projektu. Což bylo reálné a nebyl to z mé strany hazard ani náhodou. Ty peníze jsem investoval kompletně celé do vydání a marketinku své knížky.
Ač jsem závislý, není pro mne na rozdíl od hazardního hráče riziko volného nakládání se svými penězi. 100 000 jsem dostal, tedy jsem je vlastnil a celé jsem je investoval s dalším člověkem do vydání knihy, kterou jsem odmítl vydat brožovanou, chtěl jsem pevné desky i přes varování některých, že je to riziko, že to bude prodělečný podnik, že. mi knihy zůstanou pod postelí. Za měsím po vydání zelené knihy jsem vydal knihu bílou. Do té jsem investoval svoje peníze, znovu jsem slyšel, že mi knihy zůstanou, že je v tom nákladu neprodám atd.
Podle vyjádření některých hazard. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž.Včera jsem si přečetl zajímavý blog na atuálně, právě o vydávání knih. Tady otevřít. Pan Horáček má velmi zajímavou vydavatelskou filozofii. Je podobná té mé. Tedy co se týká vydávání a prodeje knih. Ze dvou tisíc vydaných knih jich mám ještě dohromady asi 800. Prodávám přes internet, přes distribuční společnosti, něco mám uskladněno doma, něco má Markéta, která prodej převzala od Jany.
Ani já ani Jana jsme nebyli nijak zkušení ve vydávání a prodeji knih. Od paní Valdaufové jsem toho při vydání Chodce moc nepochytil. Snad jen, kterým chybám se mám vyhnout. Těm chybám jsem se vyhnul a udělal jiné. Zcela logicky. Ale knihy na jdou na odbyt stále a i když mě zcela neživí,jsou ziskové i díky tomu, že jsem sehnal jsem peníze na jejich vydání. Tedy jedné, druhou jsem financoval ze svého a už se náklady u obou vrátily. Je zisk. Byl by i kdybych je financoval kompletně ze svého. To už vím. Podle Pavla jsem tedy hazardoval. Podobá situace jako v podobenství. Podobná, nerovná se stejná.
Protože nejsem hazardní hráč, stejně jako nebyli ti dva z onoho podobenství a mám, jak už jsem řekl zcela volný přístup ke svým penězům, spravuji si je sám, nerozhazuji je, investuji je aby se množily. Využívám hřivny které mi byly svěřeny. Díky vydáním knih, hlavně zelené, jsem získal přístup do televize. Ta poskytla další finance a mám dnes na další knihu, kterou vydám buď znovu s Janou, nebo sám s pomocníky. Už vím co mohu, co nemohu. Jsem v jiné situaci stejně jako ten služebník, kterému byla přidána ona zakopaná hřivna. Hřivna toho služebníka, co se bál. Toho co ani maličko neriskoval, nesháněl informace, nehledal nejlepší využití svěřených peněz. Neriskoval, neinvestoval a stejně nakonec ztratil to málo, co chtěl uchránit a potížím se nevyhnul. Chce li se člověk vyhnout jakémukoliv riziku, zjistí, že jej většinou čeká mnohem větší riziko a mnohem větší ztráta.
Takže Pavle asi tak. Pokud je ještě něco nejasného, klidně napíši polopatické pokračování. A chtělo by to pokračování v terapii. I třeba za vlastní peníze. Z mého hlediska je terapie pro vás velmi výhodná investice. Zde ušetřit, znamená víc než často, zcela ztratit. Howg, domluvil jsem.