Probudila se a okamžitě věděla kde je. Tohle uměla od dětství. Jakási zvířecí ostražitost ji vždy přivedla do plného vědomí. Podívala se vedle sebe a uklidnilo ji zjištění, že Jan vedle ní spí.
Probudila se a okamžitě věděla kde je. Tohle uměla od dětství. Jakási zvířecí ostražitost ji vždy přivedla do plného vědomí. Podívala se vedle sebe a uklidnilo ji zjištění, že Jan vedle ní spí. Napadlo ji, že je vzbudí, ale touha dívat se na něj, dívat se jak spí, zkoumat jeho vrásky, prohlížet šedivé vlasy v ní vzbuzovala, ale zároveň touhu se jej dotknout. Pomalu, zlehka vztáhla ruku a dotkla se jeho ramene. Otevřel oči, usmál se a dotek opětoval. Nahá se slastně protáhla a zcela bezostyšně při tom protažení zavrněla. Zaslechla tiché a obdivné. Ještě jednou. Podívala se na něj a zavrtěla hlavou. „Pán je moc náročný. Divadlo až večer.” Dal se do smíchu. Opustila postel a vyrazila do koupelny. Spodní prádlo, co si večer ještě před spaním posbírala a vyprala, bylo suché. Jeho zubním kartáčkem si vyčistila zuby. Oblékla se, vrátila se do ložnice a zeptala se. Máš něco k jídlu, nebo mám dojít nakoupit?
Neodpověděl, spal. Vrátila se do koupelny a jak kdysi viděla v jednom starém filmu v televizi napsala tužkou na obočí na zrcadlo. „ Miluji tě, neutekla jsem. Jestli mě budeš chtít říci, že mě miluješ a mám se co nejdřív vrátit, až se probudíš, zavolej na tohle číslo.” Napsala číslo, usmála se zálibně a vyrazila. Rozhodla se že jej nechá vyspat a využije toho, že skočí k sobě do bytu a vezme si potřebné věci. Do práce nemusela. Cítila výhodu, že žije na volné noze. Živila se příležitostně jako modelka, herečka v reklamách a učitelka angličtiny. V Británii a v Americe byla několik let. Neměla to nijak daleko. Několik stanic tramvají.
Cestou nijak nepřemýšlela o tom co se stalo. Ve své živočišné bezstarostnosti vzala jako fakt, že potkala chlapa, co jí voněl, milovala se s s ním a bude s ním. Takhle se jí to od večera jevilo prostě. Vůbec nepochybovala, že by to měl on jinak. Nijak nedumala nad tím jak to komu vysvětlí. Rodiče už dávno přestali mít na její život vliv. Jednoho dne odešla z domova a odjela do Ameriky. Jako au pair. Byla tam několik let a přemístila se do Británie a potom domů. Dělala si co chtěla. Krásná, chytrá, smyslná. Měla kliku na lidi a měla odvahu. Přemýšlel v tuhle chvíli o tom, co změní v tom bytě. Zabývala se pouze tím, jestli Jan nějakou změnu připustí. V tom si nebyla jista. Přeci jen ji včerejší večer a odpoledne ukázalo, že asi není jednoduché tohoto muže ovládnout. Ale umínila si, že se toho změní hodně.
Dorazila do bytu, jež měla pronajatý z kolegyní Hanou. Hana rozhodně nebyla zářivou kráskou a nějakou zábavnou společnicí, jenže byla spolehlivá a nebyla žárlivá. Čehož si cenila. Navíc byla poměrně šetrná a v případě potřeby ji založila. Milá Saša peníze počítala jen tehdy, když se chtěla ujistit, že ji správně vyplatili honorář. Jinak nikdy nevěděla kolik má. Díky svému vzhledu a bezstarostnosti se jí vždy podařilo vybřednout z potíží. Občas měla namále, ale nikdy nešlo zcela do tuhého. Hana seděla v kuchyni, kouřila a čekala na telefon od matky. Jedním pohledem zjistila, že Saša má nový objev. Podívala se a čekala. Co uslyšela ji vyvedlo z míry. „Do konce měsíce tu bydlet budu určitě, pak nevím.” Vychrlila ze sebe Saša.
Hančino tiché, „hmm,” zapadlo v rachotu otvírané skříně. Saša vyndavala věci a dávala je do tašky. Hana se jen zeptala? „Co je to zač a kde jsi k tomu přišla?” Saša po ní loupla očima a odpověděla. „Má jméno a není to žádnej šimpanz aby to bylo ono.“ Pak se usmála „Jmenuje se Jan a je strašně krásnej. Včera jsem se s ním seznámila u řeky. Budu pár dní u něj, a uvidím.” Hana jen vzdechla. Přeci jen za tu dobu co spolu bydlely už zažila její vzněty a pády. Měla tu holku ráda. „Dobře, zatím tu budu sama a pak uvidím.” Saša jí řekla. „No víš co? Já ti budu přispívat. Přeci jen co kdyby. Tebe už znám a nemusím si, když tak, zvykat na nějakou husu. ” Hana se jen divila takové opatrnosti. Přikývla a víc se nestarala.
Saša dobalila, podívala se jestli má na taxíka, aby ty věci nevláčela tramvají, zavolala taxi,políbila Hanu na tvář a odstartovala jak formule jedna před dům. Nečekala dlouho. Cestou jen požádala taxikáře aby ji zastavil u pekárny, koupila pečivo a dorazila před dům kde Jan bydlel. Zaplatila a za chvilku zvonila na dveře. Ty se otevřely a Jan jen zíral na její tašky. Zůstala mezi dveřmi a tázavým tónem řekla. „Chci tu s tebou pár dní být, nějaké námitky?” Jan zavrtěl hlavou a usmál se.
Znovu ji zaskočilo, jak se ta tvář dokáže proměnit. Další dotaz byl čistě ženský. „Stojíš a pusa na uvítanou nic?” Vzal její věci, položil je na židli a políbil ji. Pak jen vydechl. „Vítám tě tady.” Vzala sáček s pečivem, podívala se na starou varnou konvici, opatrně se jí dotkla, polkla dotaz jestli je po lovcích mamutů a nebo po Němcích a natočila do ní vodu.
Jan jen ukázal a řekl. „Jestli něco potřebuješ je to tamhle.” Podívala se směrem je kuchyňské lince. Přikývla. Šla, otevřela ledničku, vzdychla, zase ji zavřela, podívala se do linky. Ani tenhle pohled ji nenaplnil optimismem. Vyndala tedy dva hrnky, udělala sobě i jemu kafe, na talíř položila pečivo a řekla. „Pojď snídat.” Jan se podíval na hodiny, co ukazovaly skoro poledne a řekl: „ Není nad časnou ranní snídani v půl dvanácté.” Sedli si spolu ke stolu, jedli, dívali se na sebe. Ona jen řekla: „Taky bych ti měla říct jak se vlastně jmenuji příjmením a co dělám, jestli je to pro tebe důležité?” Přikývl na znamení, že je. Představila se a popsala co zhruba jí živí.
On ji zase na oplátku vysvětlil, co a kde a jak dělá on. Také na volné noze a hodně pro různé firmy. Většinou pracuje doma, až na jednu firmu, kde dělá správce sítě. Tam chodí na pár hodin denně. Potom seděli, dívali se na sebe, mlčeli a užívali si jeden druhého v tom erotickém tichu, co by se dalo krájet. Vstala, sedla si mu na klín, obejmula ho a šeptala mu. „Jestli mě někdy podvedeš s nějakou jinou, jí vyškrábu oči a tebe zabiju. Pamatuj si to.” A začala ho líbat. Zase jí tekly slzy. Ani nevěděla proč, jen je nechala téct. On ji vzal do náruče, odnesl do ložnice a milovali se tiše bez hlesu téměř až do konce.
Leželi, a Jan řekl. „Jestli to takhle půjde dál, umřeme hlady na lásku.” Vyprskla smíchy. Zatahala ho za vlasy a se smíchem křičela. „Tak jdeme nakoupit ať neumřeme hlady.” Přitakal, oblékli se a šli. A to byl jejich den druhý a poté ještě mnohé dny další. V lásce, hněvu, žárlení a milování pro rozkoš a někdy na usmířenou. Těžké a krásné.