Jda z blázince domů, stavil sem se v obchodě, koupil si iPhone 4S a jeans značky Lewis. Takové malé cvičné Vánoce, abych toho na Vánoce neměl tolik.
Jda z blázince domů, stavil sem se v obchodě, koupil si iPhone 4S a jeans značky Lewis. Takové malé cvičné Vánoce, abych toho na Vánoce neměl tolik. Už mi do schránky vhazují srdcervoucí obálky, abych si koupil to či ono, stačí zaplatit přiloženou složenku. Házím je do koše. Jsem solidární, přispívám státu, tedy svým bližním, 50% svého příjmu. Což se mi zdá docela dost. Musí se všechny ty organizace, co chtějí konat dobro, obrátit na stát, nebo volit ty lidi, kteří mi nevezmou těch 50% a nechají mi mé peníze, abych mohl přispívat, komu chci, nikoliv zlodějům za bílého dne pod názvem Vláda, ministři, krajská hejtmanství atd atd. Jsem zastáncem ekonomického směru zvaný jinak „Rakouská škola.” Tedy tržního hospodářství. Socialismus mě nebaví. Už jsem ho užil a zdá se že užiji ještě nějaký čas, dost a dost. Přesto mě nebaví.
Starý iPhone už odchází, je pomalý a vůbec, mám ho dlouho, tak sem zatoužil po něčem onačejším. „Trochu rozmařilosti je třeba,” jsem si tak říkal. Všichni mají mizernou náladu, všichni jsou chudí, tak aspoň něco pozitivního. V iStyle bylo celkem narváno, v Tescu na Smíchově taky, asi jsem netrefil tu správnou dobu. Setkat se s těmi bez peněz a chudými. Zřejmě chodím na blbý místa a žiji v blbém městě. Mám „blbé“ klienty, co vyvracejí na svém příkladu kecy všech těch, co pořád tvrdí, jak je nemožné sehnat práci, jak všude s nimi zacházejí jako s póvlem. Atd. Myslím si, že je to právě tím, že plačky moc čtou noviny a nedívají se kolem sebe. Nebo přes ty věčné slzy vidí jen ty zlé věci.
Čet jsem v poslední době, dva takové pobuřující články, které vyvracely ten negativistický trend, co zachvátil všechny kolem. Jeden z nich je tady: Ekonomika na rozcestí. Moc mě pobavila ona věta o blbcích a blbé náladě. Trefná. Vždycky někdo dá avízo, že je blbě, má splín, vyleje si duši, obviní vládu, nebo ty kolem a už to jede. Jeden za druhým naskakují na nářky a za chvíli to vypadá jak na pohřbu hromadných obětí. Naštěstí se jako vždy, když se kyvadlo vychyluje, objevují se lidé s názory, které docela klidně akceptuji. Lidé, kteří říkají, že oni fungují, nacházejí smysl těch potíží, protože když najdou smysl potíží, rostou, mají cíl, nekňučí.
Jsou lidé, kteří budou naříkat v sebevětším blahobytu. Jsou lidé, kterým je jedno, že si na iPhone musí ušetřit, a než si na něj ušetří, zlobí se ze starým, protože vědí, že člověk, kterému nestačí co má, nestačí bohatství, celého světa. Tak ať se klidně ti nespokojení trápí. On mě ani neotravují. Ani ve mě nevyvolávají soucit. Klidně je nechám jejich „chudobě,” jejich touze po štěstí, které jim podle jejich mínění mají zařídit ti druzí, dokonce jsem se smířil s tím, že třeba, ti nespokojení vyhrajou, všechno smetou, jak vyhrožují, všechno rozbijí.
Budou jako děti, co v touze po zábavě, rozbily všechny hračky. Rozbily a zjistily, že rodiče měli jen na tyhle a na nové nemají a ty děti dostaly jen na zadek. Ať si té „zábavy” užijí. Katastrofičtí proroci jsou, co existuje lidstvo lidstvem, pořád prorokují o zkáze světa a nevšimnou si, že z nich padají jen slova o závisti a vzteku, na ty druhé, co mají radost z toho, či onoho. Tak se jim to snaží aspoň očernit. Ulevují tak svým mindrákům, tím šířením blbé nálady.
Jo a ten nadpis mám od své babičky. Ta tohle vždycky říkala. Měla recht babička.