Seděl jsem včera s Ivanou a Alanem na schůzce, kterou jsem si dali v rámci vytvoření konceptu televizního programu.
Seděl jsem včera s Ivanou a Alanem na schůzce, kterou jsem si dali v rámci vytvoření konceptu televizního programu. Alan to ještě pojal jako mezidotočnou, jako, že se nám těch pět dílu docela vyvedlo. No takže jsem byl s Ivanou jeho host. Jsem občas rád něčí host, stejně jako rád pohostím. Snědl jsem pizzu, jak jinak? A navrch dal zmrzlinový pohár. Abych si spravil náladu po celém týdnu.
Pracovali jsme a hosté kolem nás museli být trochu v šoku, když nás tam poslouchali. Vymýšleli jsme různé možnosti a náramně jsme se u toho bavili. Tohle mám rád. Pracuji a ještě se u toho bavím. Není to často, ale čas od času se zábava vyvede. Příjemné dvě hodiny. Ani jsem si nevšiml, že je pátek odpoledne. Ještě jsem se cestou domů stavil u Anděla v Tescu, nakoupil a k nákupu přidal CD s Jiřím Grossmanem. Tedy s jeho písničkami. Muzika mého mládí. Bezvadný textař, oduševnělý zpěv, jaký by člověk u takového komika skoro nečekal. Takhle, tohle je o Grossmanovi, známo čtyřicet let. Ale tehdy, jako mladého kluk mě ten zpěv překvapil, stejně jako mě překvapila úroveň jeho textů. Vždy jsem byl na dobré texty a nakonec, vždy jsem miloval dobré básníky. Grossman beze sporu v mých očích básník je.
Rád si chodím číst jak na www.aktualne.cz blogy stejně jako na www.hh.ihned.cz. Dá se říci, že čas od času se tam objeví skutečně zajímavé texty, které mě zaujmou. Pan Pírko je jedním z autorů, na www.aktualne.cz jako je jím pan Macháček na www.hh.ihned.cz Docela se mi líbí, že podobně jako Sedláček, tak oba zmínění pánové též ekonomové, plus pan Kohout, píšou jak píšou. Srozumitelně, zajímavě, bohatá slovní zásoba, skvělý styl. Nepopírám, že jejich ekonomické názory prezentované v blozích konvenují s mými postoji. Pohledem na situaci i přesvědčení. Komentátor Pavel stále mluví o tom či onom. Byl bych rád, kdyby skutečně napsal své vidění situace. Realita, jak ji sleduji je taková jaká je. Ekonomové se rozdělili v hodnocení toho, zda krize skončila. Nebo skončila recese protože spíš používají termín recese místo krize. Protože jak mnozí tvrdí že zatím žádná krize ještě není.
Možná bude ještě velká krize, jak tvrdí Pepa a pokud bude mít potřebu zde něco komentovat, jistě to udělá. Vím že moje blogy čte, moje názory v oblasti ekonomie bere s nadhledem, občas mi něco vysvětlí. Jak mám možnost sledovat, jeho odhad situace se blíží skutečnosti. Některé věci předpověděl, staly se. Ohledně třeba deficitu rozpočtu. Já jsem doufal, že se bude mýlit, nemýlil se. Samozřejmě jak tak sleduji, předpověď úspěšnosti ekonomiky se podobá předpovědi úspěšnosti v terapii závislosti. Hlavně v metodice předpovědi úspěšnosti. Stejně podobné věštění. Se stejným úspěchem. Také vycházíme z faktů, pozorování odhadu a život si jde svými cestami. Ten kdo měl skončit v kanále, už několik let úspěšně prosperuje a ti co měli ty nejlepší výchozí podmínky jsou v tom kanále, nebo u popelnice. Pepovi to občas vyjde s ekonomikou, mě s terapií. A kupodivu on se považuje j(eho okolí ho také tak vidí,) za úspěšného ekonoma a obchodníka a já za úspěšného terapeuta.
Konečně, já jsem podle předpovědi svých tchyních a svého otce měl zhruba po třicítce, buď, zdechnout hlady a ve špíně. To tvrdil můj drahý tatík. Nebo v kriminále, jak tvrdily mě milované tchyně. Všechny tři. Sice všechno je možné, „never say never,” abych se tu blýsknul svou angličtinou, ale zatím, jsem jejich předpoklady jak časové, tak výsledkově nenaplnil. Stejně tak se nemusí naplnit předpovědi pana Pírka, protože šechny katastrofické scénáře se nenaplní, stejně jako všichni vojáci nepadnou v bitvě. I když kulky tam lítají prudce. Jak pravila ona známá píseň: ..tam u Královýho Hradce lítaly tam koule prudce z kanónů a flintiček, do ubohejch lidiček.. Všechny bojující tam kulky nezabily. Ale bylo jich dost. Stejně tak mohou přijít ty apokalyptické události a civilizace, jak ji známe, zahyne. Civilizace ano, lidé se vzpamatují, dějiny neskončí.
Co si budeme povídat. Imperium Romanum, to byla nějaká říše. Barbaři ji vyvrátili a po několik staletí se žilo z fragmentů vzdělanosti antiky. Evropa později na troskách té antické kultury, vybudovala civilizaci, která je v nejrůznějších obměnách stále vedoucím faktorem světa. Čína jako civilizace, přečkala tisíciletí a dnes přebírá tu evropskou. Sice řádně upravenou, ale pochopila, že prostě se musí přizpůsobit. Irán, neboli Persie, taktéž. To je snad ještě starší kultura než čínská a přesto ať chtějí nebo ne, kopírují vzdělanost. Zaostali. Zaostali za vědomostmi bílého muže. Ztratili kontakt, stejně jako ho začátkem dvacátého století na sto let ztratila Čína a dnes pracně dohánějí.
Takže je docela možné, že ekonomická katastrofa civilizace založené na antickém základu a křesťanských kořenech vyprodukuje, ještě něco zajímavějšího než je kapitalismus, ale velmi nepravděpobné je to, že změní něco na osobní odpovědnosti jednotlivých lidí za svůj životní úděl. Buddhistická moudrost říká:
Člověk se rodí pole svého odhodlání.
Podle svého odhodlání jedná.
Podle jeho jednání se utváří jeho charakter.
Ä podle jeho charakteru, jeho osud.
Jak je vidět i víra v reinkarnaci počítá s osobní odpovědností, s osobním nasazením a tím i výsledkem. Lidé se mění, civilizace se mění. Nakonec všechna obydlená místa na světě prožívají nepřetržitou změnu. Nic nezůstává stejné. Ale jedno platí po celá staletí. A nemění se. Žít na dluh je stejně rizikové jako nezvládat základní lidské vztahy a budovat ty „zcela nové.”
Komunisté byli zářným příkladem. Tvořili „nového člověka” a zůstalo z té tvorby jen hory mrtvol. No a pár panelákových sídlišť. To je celý výsledek onoho procesu tvorby nového člověka, nových vztahů a nových myšlenek. Stejně tak se zřejmě mýlí všichni ti multikulturalisté a politicky korektní. Taktéž socani, když chtějí se o všechno a všechny postarat aby zajistili lidem důstojný život. Kde pak zbude místo pro osobní odpovědnost, místo pro samostatné myšlení a místo pro jistou míru rizika, která je nutná? Čas a dějiny pracují proti nim.
Vrátím se na začátek blogu. Nevím jestli, to co jsme vyprodukovali s Alanem a Ivanou bude úspěšné. A prodejné. Je riziko vložit námahu a znalosti do něčeho o čem stejně jako prodejce motorek značky Harley Davidson, nevíme, zda budeme ještě úspěšní. Se závislosti jsme byli. Tedy v realizaci. Zda v divácké úspěšnosti ještě nevíme. Harley Davidson zatím úspěšný byl, zda bude i nadále je otázka. Ale nezkusit to, nepokusit se prodat nápad, tvorbu a tím si třeba vytvořit mimo zábavy i nějaký další příjem bych považoval za skutek vlastní neodpovědnosti za svůj život.
Skutečně, jsou moje ekonomické úvahy v tomto směru natolik laické, když jsem zatím všechno, co jsem se naučil, dělal se ziskem? Musím mít na úspěch v této oblasti vystudovanou ekonomii, stejně jako musím mít na dráhu terapeuta vystudovanou klinickou psychologii? Nemyslím, že musím. Čas a životní praxe mě poučili o jednom. Že se vyplatí vzdělávat obecně a používat selský rozum a čtyři základní početní úkony. Dívat se kolem sebe, rozumět lidskému chování a na tomhle základě se rozhodovat. Dokonce bez nějaké zvlášť hluboké analýzy, jak lidského chování, tak ekonomického.
Konečně, když jsem začínal v psychoterapii, slyšel jsem co všechno neumím a co se nikdy nemůžu naučit a pochopit. Také mi říkali, že se tou psychoterapií nemohu řádně uživit. Říkali mi tyhle slova „odborníci.” Musím říci, že jsem šel svou cestou a moje výsledky prokázaly, že odborníci se ve svých odhadech mých možností mýlili. Nejen jejich cesty a přístupy, ale i moje cesty pro mé klienty jsou funkční a efektivní. Konečně ani já sám na tom ekonomicky nejsem tak zle.
Zdá se že pro sebe jsem docela dost chytrý. A co se umění týče? Dva vysoce kvalifikovaní lidé v oblasti televize, jsou ochotni trávit svůj drahocenný čas v mé společnosti a naslouchat mým nápadům a tvořit se mnou ve víře, že se prosadíme. No jo, vlastně oni riskovali už dříve, když se mnou ve víře v mé schopnosti spolupracovali aniž by tušili, zda to co říkám je tak říkám. Riskli, zkusili a mají pocit, že risk vyšel.