Zlí psi sváru

Jo, za blbost se platí, zřejmě sem zavinil při kódování v ordinaci
spuštění požárního poplachu a bude mě to stát nějaké peníze za výjezd

Jo, za blbost se platí, zřejmě sem zavinil při kódování v ordinaci
spuštění požárního poplachu a bude mě to stát nějaké peníze za výjezd
hasičů. Ještě nevím přesně kolik. No, nic s tím nenadělám. Občas se člověk
splete a přehmátne. Kdybych jezdil autem a rozbil ho, možná by mě to stálo
víc.

Jinak jsem si v úterý užil. Měl jsem přejídací den, tak jsem zahájil hned
zrána. V Kobylisích jsem si v pekařství koupil dvě jablečné kapsy, abych se
trošku rozcvičil, pak dvacet deka šunky, tři housky, dva banány,dvě jabka.
Ty jsem snědl až k obědu s dvěma pytlíky ovesné kaše. Protože Zuzka přinesla
na oslavu narození vnoučka, koláče, tak jsem dva před asertivitou dal.Abych
neurazil. Ke svačině před skupinou jsem si v Libni dal řízek v bufetu,
bramborák a dvě housky. Den jsem zakončil palačinkami. Měl jsem jich asi osm
se šípkovou marmeládou. Tomu se říká si fakt užít diety. Byl jsem zvědavý,
kolik jsem přibral, musím podotknout, že jsem se trochu prošel a udělal pár
dřepů. Asi sto za ten den.

Takže celkový výsledek nebyl tak brutální, dvě kila. Čekal jsem že to
bude víc. Včera jsem se vrátil zpět k bezsacharidové dietě, a už je kilo
zase dole, myslím, že experiment se osvědčuje. Shazuji. Asi těch dvacet kilo
dolu, za tři měsíce dám. Jinak jsem si ještě pořídil girju, (jednoruční
činka měla by mi v nejbližší době dorazit, tedy jinak se tomu v anglosaských
zemích říká kettlebell a budu trochu posilovat, abych zcela neshnil. Prý to
zaručuje kopmlexní procvičení celého těla a získání síly. Tak uvidíme, třeba
bude ze mne ještě silný stařík. Když jsem viděl tyhle videa Padesát
let se železem
a tohle mě úplně vzalo dech. Jeden
a sedmdesátiletý ruský gentleman
a řekl jsem si, že pořád ještě něco
málo mohu zkusit, abych si nepřipadal zas až tak úplně blbě a nevymlouval
se.

Využiji metodu malých kroků, trochu to vylepším, jak jsem zjistil, nemusí
člověk toho dělat nějak moc, ale metoda „MUD” neboli —
minimální účinní dávka. je velmi zajímavá. Podle knihy „Čtyřhodinové tělo,”
MUD mě zaujala nejen z hlediska terapeuta, ale vlastně zkusím, jestli je
opravdu ta metoda tak účinná, jak autor tvrdí z hlediska fyziologického. Ale
není sám, kdo něco podobného tvrdí. Ono je pravdou, že někdy méně je více a
efektivnější.

Nejde mi o to skákat jak Tarzan, ale vypadat jako sice starý chlap, ale
chlap, nikoliv valící se hrouda sádla, co ukazuje své fotky z dob, kdy měl
svaly, aby se uspokojil dávnou minulostí. Byly doby, kdy jsem si říkal, že
mi už nestojí za to nějak posilovat, ale jak jsem začal s tou docházkou na
sebeobranu, zjistil jsem, že mít k tomu kondici a sílu, není zase úplně k
zahození.

Nemíním trénovat třífázově, opravdu jen ty minimální účinné dávky, budu
muset nastudovat nějaké materiály, co je taková minimální účinná dávka a mám
zas program. Kopu a buším do pytle, cvičím na balónu, jeden už jsem zničil,
musel jsem si pořídit jiný, Svaly sice mám, ale schované pod vrstvou sádla,
takže vůbec neuškodí je trochu vyrýsovat, když se odstraní tuk, cítím se
dobře, když propojím tu mírnou námahu několika minut denně s jógovými
technikami. Tréninkem jsem si trochu vylepšil klouby, takže i když třískám
v neděli do makiwary, už mě klouby nebolí a ani si neodřu ruce.

Je dobré dát asi na experty, na lidi, kteří mají na sobě v tomto směru
mnohé vyzkoušené, jako jsou kulturisté, i když nechci být zase chodící
hrouda jednoho velikého svalu vedle druhého, ale pravdou je, že ti lidé,
když s nimi člověk mluví, poslouchá je, tak zjišťuje, že mají obrovské
znalosti o anatomii, jídle, jídelníčcích. Nechce se mi chodit do fitka, spíš
jen tak si doma zacvičit, žádné soutěžení, jen protáhnout, udělat si prostě
dobře.

Jo, když už jsem u těch expertů. Přišli za mnou manželé, že mají problém.
Každý zvlášť. Důrazně jsem je varoval před tím, aby tu situaci spolu doma
řešili, snažili se ji někam posunout, rychle zvládnou. Nedali si říct a
místo usmíření, se spolu nádherně pohádali. Dvakrát. Přiznali si své nevěry, což
považuji za šílenství, i když tomu rozumím, že si potřebovali srovnat účty
Tak, sice účty mají srovnané, ale manželství jaksi v troskách. Jo jo, expert
něco říká, ale oni jako mnozí jiní lidé, věří, že ten expert to vlastně tak
nemyslí. Mají smůlu. Myslí.

Někdy žasnu. I po létech se ukáže, že může člověk varovat, jak chce a neúspěšně.
Varuje podobně jako varují autoři všech seriozních populárně naučných
knížek, a výsledek je ten, že si laici mysleli, že objeví zázračný šém a
expertovi ukážou jeho omyl. Většinou si jen ukáží tu skutečnost, že jejich
život je jedna velká soutěž a jedno velké poučování, aby měli ten pocit
výhry. Hrát ve vztahu, v jakémkoliv vztahu na výhru, je smrt toho vztahu.
Vyhraje člověk jednou, a pak ten, co ho porazil, už nechce spolupracovat,
milovat se, obchodovat, pouze se chce jen pomstít za prohru, vyrovnat účty.

Vyrovnají účty, získají pocit, zadostiučinění jak to tomu frajerovi,
frajerce nandali a jsou sami a mají jen oči pro pláč. Většinou. Někdy se
stane, že jednomu z nich dojde, že něco není košér a zanechá toho, ovšem to
je vzácné, velmi vzácné, takže ten pak udělá krok směrem k tomu druhému,
má-li štěstí, není odkopnut jako dolejzající slaboch, ale přijat jako člověk
přicházející s nabídkou smíru, protože ten se hodí oběma. Někdy je ovšem
touha po pomstě natolik veliká a probuzení zlí psi sváru, tak velicí, že tomu
druhému, s mírovou ratolestí přicházejícímu, nezbývá, než prchat ze slovy: Zachraň se kdo můžeš a spas svou duši,
je-li ještě možno.

Jinak, pak ti psi sváru sežerou oba, takhle jen toho, co
je nechce opustit a chce je použít proti tomu, co přišel se
„slabošskou” nabídkou, kterou je mu nutné omlátit o palici, aby
si pamatoval, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jo jo, občas
tomu pitomému pořekadlu leckdo uvěří a chová se podle toho.