Konečně jsem posnídal jako zálesák. Sušené maso a kafe. Sušené maso mi dovezl Sváťa, když vyprávěl, jak si doma suší maso, jak chutná jeho ženě a dceři.
Konečně jsem posnídal jako zálesák. Sušené maso a kafe. Sušené maso mi dovezl Sváťa, když vyprávěl, jak si doma suší maso, jak chutná jeho ženě a dceři. Zatoužil jsem také po té dobrotě, kterou nevynechal žádný romanopisec z dob Divokého západu. Skutečně, sušené hovězí je vynikající věc.
Jen ti bizoni mi k tomu budou chybět. Koupit si nějakou buvolobijku, plížit se prérií a pak si sušit maso. Indiáni, co vím ho sušili na vzduchu, dalo by se říci v průvanu. Jak jsem vyrozuměl z literatury. Mám sice balkon, kde by se maso dalo sušit, neb je zasklený, průvan by se tam dal udělat, ale trvalo by vše dlouho. Tak si koupím také sušičku a budu sušit. Maso sušili nejen Indiáni, ale i jiné civilizace.
Jo, kde jsou ty časy? Indiáni už neloví bizony, trapeři nekladou pastě, osadníci nedrží ruku na koltu, nebo pušce, když jedou prérii s krytými vozy. Romantika za námi, jen ty klukovské sny a představy se občas vynoří.
Ale je fakt, že některé dovednosti by neměly vymizet, protože cestovat s ruksakem na zádech, kde má člověk uložené sušené maso, je dost dobrá představa. I v tak civilizované zemi, jakou je Evropa. Ačkoliv otázka je, jak dlouho civilizovaná vydrží?
Nic, zjistím od znalců, jak co nejvýhodněji nasušit maso a kilo dvě sebou vezmu v létě na cestu. A abych měl.když dostanu k snídani, obědu. chuť na na sušené maso. Žádný strach, že bude ruksak těžký. Potraviny cestou z ruksaku obvykle dost rychle mizí. A tím pádem se ruksak nadlehčuje.
Jak jsem maso žvýkal, vlhčil instantním kafem, neb turka nepiji, přemýšlel jsem o tom, kolik námahy, přemýšlení a času musel věnovat takový lovec v prérii. Nalovil bizony, nasušil maso, vydělal kůže a pak se mohl se zásobami ve vaku vydat do tábora, kde už na něj čekala sqaw a děti.
Nebo ženy a děti šly za lovcem, maso porcovaly, sušily a pak všichnii s lovcem, co snědl dobroty jako jazyk a třeba játra, táhli do tábora, kde se radovali podobně jako dnes lidé, křepčením kolem ohně. Dnes křepčí na diskotékách a barevné filtry jim nahrazují oheň. Tomu nemusí věnovat tolik námahy. Ale pořád křepčení potřebují. Jen ten oheň chybá, ale ten nahradí barevné filtry.
Tohle dnešní chování je hodně podobné tehdejšímu a má stejné důvody. Neb zírat do plamenů, zpívat a tančit kolem ohně, tomu se vyrovná jen máloco. Pamatuji na ty časy, kdy jsme v Kamenické Stráni se Zdeňkem Hulbachem, mým tehdejším největším kamarádem a dalšími podobnými, co viděli svět jako prostor pro objevování, sedávali jako sedmnáctiletí, zpívali tančili, užívali první lásky.
Později pak ještě mnohokrát jinde, když se zapálil oheň, lidé se kolem sesedli, povídali, vyprávěli, lhali až se jim od huby prášilo, všichni věděli, že ty historky jsou dost přibarvené, ale přesto pokud vypravěč uměl, tak se nikdo nepohoršoval, že lže, až se medvědi v brlohu nad těmi výmysly v zimním spánku obracejí. Neb jsme tohle provozovali i v zimě.
Patřilo ono snění ke koloritu mládí. Ale bylo také hodně tím, že totáč, zapříčinil, že když lidé nikam celkem nemohli, tak alespoň snili kolem ohňů na chatách a chalupách. Nebo někde pod širým nebem. Přitom zpívali ty romantické písně, co hovořily o dálkách, svobodě a nekonečném prostoru, pro lidskou touhu.
Jako třeba tahle, co si občas v duchu zpívám, když koukám a dumám, co je za těmi kopci, co vidím v dálce. …kryté vozy širou stepí jedou, aby našli zemi lidem svým… Byl v tom duch svobody a touhy po něčem, co bylo díky ostnatým drátům, domovním důvěrníkům a výjezdním doložkám dost nedostupné, pro většinu tehdejších mladých lidí těžko představitelné.
Jo, co takový kus sušeného masa vlastně vyvolá. Tak nějak se mi dětství mládí míchá se současností. Nevím, jestli je stesk po dávných časem tím správným, co by měl člověk prožívat. Správné tedy z hlediska neomarxistických intelektuálů. Ale romantismus ten komunistům nikdy nevoněl. Ono jim nevoněl nikdy ten duch svobody a jednoduchosti spontánního řádu. Vždy museli tu přítomnost trochu udělat složitější.
Stejně jako dnes neomarxisté. Jenže ona sama přítomnost je vždy složitá i bez neomarxistických intelektuálů. Kupodivu všechna ta činnost, jako vlastně ulovit, nasbírat zpracovat, spotřebovat, lze bez jakékoliv formy nějakého hlavního řízení.
Ulovit a nasušit, už vyžaduje fortel. Jenže ten běžný fortel, fortel který většina lidí má bez nápovědy z vyšších míst, je pro intoše neomarxistu něco nepochopitelně podprůměrného. Mají za to, že bez jejich „vznosných, hluboce promyšlených” postupů, nic nefunguje. Omyl, Lidé objevují skutečně složité pokusy bez zvláštního promýšlení na akademické půdě.
Celé lidské konání je založeno na metodě: „Pokus, omyl.” Nikoliv na matematických výpočtech a úvahách, jakou balistickou dráhu musí mít oštěp, aby trefil Indián bizona.
Sedlák, co později přišel po lovcích a sběračích, musel umět skutečně docela složité postupy setí, sklizně, zpracování všeho, co vyrobil a vypěstoval. Vědomosti se sbíraly a objevovaly v různých dobách a časech zcela nezávisle díky praxi .
Musel umět maso uskladnit, aby vydrželo, nemohl si dojít do krámu koupit nové. Musel zjistiti mnohé další, nezbytně nutné pro vlastní přežití. Tahle skutečnost je pro většinu lidí, co dnes si o sobě myslí, jak převyšují naše prapředky, většinou zcela nepochopitelnéhá.
Ať si někdo zkusí, jídlo vypěstovat, maso upravit do dlouhodobě uskladnitelné podoby. Bydlení zařídit, bez hypotéky a všech možných prodejen stavebnin, nebo firmy, co udělají vše na klíč. Pak pochopí, že naši předci sice žili z našeho hlediska primitivně, jenže museli mozek používat možná mnohem víc, než vůbec tušíme. Museli, aby přežili.
Pak když přežili, zase zpívali, aby se uvolnili, dokázali tak lépe snášet tu tíhu života. Radovali se, že v ten moment není hlad, není zima, děti neumírají na infekci. Tohle je moudrost věků. Nikoliv škol. A není menší než ta školní.
Asi se mi trochu stýská po těch časech fortelných lidí. Lidí, co uměli myslet, nebáli se riskovat, zároveň uměli se postarat o sebe i své děti, vychovat je k samostatnosti a pracovitosti. Drželi se svého rozumu, nikoliv mediálních mudrců, co všechno ví, všemu rozumí a neumí si ani ukrojit chleba nožem. A když si ho náhodou umí ukrojit, tak o tom napíší příručku. Případně udělají kurs krájení chleba. Jo jo.