Takže jsem si zase trochu pohrál ze Solarisem 10 ve VirtualBoxu. VirtualBox a Solaris 10 je můj oblíbený operační systém u kterého relaxuji.
Takže jsem si zase trochu pohrál ze Solarisem 10 ve VirtualBoxu. VirtualBox a Solaris 10 je můj oblíbený operační systém u kterého relaxuji. Skoro nic na něm nefunguje a pokud se mi podaří něco zprovoznit, mám radost dvojnásobnou. Je to taková připomínka, že na světě není nic dokonalé a přesto, že se snažíme, jsou věci a děje, které odolávají naším pokusům.
Tohle jsem si také uvědomil při jednom individuálu, kde jsem s klientem řešil případ „nešťastné lásky.” Slečna se s ním rozešla, občas mu telefonuje, a dokonce jen tak mimochodem se s ním vyspí. Ale má jiného a toho informuje o svých poklescích. Dokonce se diví, že to nemůže vydýchat.Ten druhý. Hezky si sním hraje. Vlastně s oběma. Prý co s tím? Dávat rady je docela zábavné, hlavně, když se splnění rad netýká mě. Ale myslím, že bych ji trochu poškádlil tím, že bych ji nechal chvíli v tichu přemýšlet, co zrovna dělám.
Jestli něco považuji,za čirou bezohlednost, pak skutečně chování partnerů, kde jeden se chová tímhle způsobem. Jako terapeutovi je mi pochopitelné, že si jsou lidé takto se chovající vědomi toho, co se děje, vědí, že ti druzí slouží jejich zájmům, zcela klidně manipulují toho druhého do situací ve kterých se cítí poníženi, nakonec jejich ponížení manipulantům slouží k potvrzení své moci a nadřazenosti.
Lidé manipulující tímto způsobem, jsou si většinou vědomi své moci a udělají mnohé, pod rouškou zdání zájmu a přátelství aby neztratili možnost ovlivňovat život toho druhé ve svůj prospěch. Velmi často je to skrytá touha nerozbít úplně vše, zachovat z toho rozpadlého vztahu nějaké hezké chvíle, které by se mohly v jejich představách znovu prožít. Hovoří o jakémsi přátelství, které by mohlo nastat a pokračovat po partnerském vztahu. V touze po určitém pokračování, které z jejich hlediska je možné, vůbec naprosto chápou, že pro toho, komu tohle nabízejí je to utrpení. Manipulují řečmi o síle a snášenlivosti, toleranci a vůbec se neohlížejí, co tomu člověku, kterému nabízejí „přátelství” vlastně způsobují.
Obě strany paradoxně v takovém vztahu-nevztahu prožívají strach z definitivního konce. Jedna strana, že se už ta druhá strana neozve a tím vlastně zhasne naděje na obnovení, druhá, že ona opuštěná strana si najde někoho jiného, stejně důležitého, nebo ještě důležitějšího a on/ona ztratí tu jistotu, pro budoucnost, kterou vlastně svým čekáním poskytoval. Jak jsem poslouchal toho klienta, jen potvrzoval co zde píši. Věděl, že je konec, věděl, že si s ním ona dívka hraje, dává mu najevo zájem, ale nikdy se nezeptal co vlastně skutečně sleduje. I když, asi by stejně přímou odpověď nedostal.
Docela mě potěšilo při jeho popisu, jak je jednoduché odhadnout, co v takovém případě funguje, co je za tím a jak s tím naložit. Dáma zřejmě si udržuje hocha pro strýčka Příhodu. Vlastně ještě by se dalo říci, že by se chtěla rozejít se stávajícím milým, jenže chce aby to udělal on, aby nemusela odcházet jako ta, co si neumí vybrat. Navíc, nechce se vrátit jako ta, co se zmýlila, ale jako ta, co nemohla odolat takovému naléhání, prošení a tedy se smilovala a vrátila se.
Tohle jsem několikrát v životě zažil. Rozchod a potom jakési pokusy o přátelství, dávání najevo dost velkou důležitost, ovšem nikdy ne tak velkou aby se chtěla vrátit. Tedy ne hned, možná kdybych se změnil, by zauvažovala o návratu. Tedy by se vrátila, kdybych se víc snažil, hodně toho nabídl aby měla důvod zvážit svůj případný návrat. Přesně jako v případě, který zde popisuji. Zpočátku to bylo zcela jasné. Má zájem o přátelství, protože toho z kým odešla miluje, se mnou se ráda setká, neboť jsem zajímavý člověk, na kterého ráda vzpomíná a dobře se jí se mnou mluví. Občasné připomenutí a dokonalá informace o mém počínání. Vždy, když se na obzoru objevila nějaká jiná, která by ji mohla vymazat, projevila velký zájem o její osobu, chválila a dokonce by se mnou probrala nějaké moje možné vztahové potíže.
Takové chování je srozumitelné. Informace znamenají moc. Čím víc je informovaná, tím více by mě měla v hrsti. Už třeba jen tím, že v příhodném okamžiku by byla na správném místě, ve správný čas. Vlastně moje důvěrnice, která by mi dokonce vybrala i správnou partnerku. Z jejího hlediska správnou, rozhodně ne takovou, která by ji v čemkoliv převyšovala. V případě, který popisuji je obdobná situace. Dokud dotyčná ví, že všechny vztahy jsou jen krátkodobé, bez nějakého delšího horizontu, nemá potřebu nijak tyhle vztahy řešit. Je informovaná a ví, že ji nic nehrozí.
Pokud by zjistila, že ji něco ohrožuje, pak by zcela nepochybně udělala něco, co by ten vztah zmařilo. Docela klidně by si počkala a potom udělala něco, co vztah spolehlivě rozbije. Možnosti jsou různé. Zásilka fotografií, připomenutí se právě v té situaci, kdy je to nejméně vhodné. Třeba po nějakém konfliktu, o kterém je samozřejmě informována. Takzvaný přátelský vztah je studnice plná informací, které lze libovolně použít ve svůj prospěch.
Tohoto jsem si byl vždy vědom a z toho důvodu jsem nikdy nijak zvlášť netrpěl na přátelství, které mi bylo nabízeno po skončení vztahu. Navíc, jsem skutečně zažil situaci, kdy bývalá milenka, bezostyšně poslala fotografie mého údajného dítěte na mou adresu přesně v situaci, kdy věděla, že je dostane díky mé nepřítomnosti má žena. A bylo po manželství. Dítě sice moje nebylo, ale fotografie splnily svůj účel. Manželství se rozpadlo a já a moje nejmladší dcera jsme se díky takto projevenému „přátelství” dvacet let neviděli.
Navíc, proč se přátelit s někým, kdo mě opustil a šel za někým jiným? Nemám zapotřebí se tvářit, že mi nic nevadí a nemám zapotřebí se tvářit, že se spokojím se zbytky po tom, kdy jsem měl všechno. V takovém případě, než jen něco, raději nic. Z jakého důvodu se svěřovat se svými záležitostmi člověku, který se ukázal jako nespolehlivý. Odešel a stal se cizím člověkem. Není důvod s ním mít nějaké důvěrnosti, než ty, které nijak neskrývám a jsem ochoten o nich mluvit s kýmkoliv jiným, stejně jako s ním.
Důvěru už projevuji někomu jinému a intimní život mám jinde s někým jiným. Intimní život se netýká jen sexu. Stejně tak nemám potřebu být zatažen do něčích tajemství a důvěrností. O tom, kdo mi svěřuje své důvěrnosti, nebo lépe řečeno, od koho jsem ochoten vyslechnout jeho tajemství mimo mé povolání, si rozhoduji sám. Nemám potřebu být informován o všem. Po moci nad lidmi netoužím a co nevím, neprozradím. Ani omylem. Z toho důvodu se zásadně se svými bývalými milenkami o jejich soukromí v podstatě nebavím. Už jsem párkrát zažil, že se setkali neznámí lidé, kteří měli společné známé a jak šla řeč, z ničeho nic byl malér na světě. Jo jo, život je někdy ruleta a dost vysoko se sází.
Probrali jsem s ním tedy, co skutečně on chce. On ji chce, ale podle svých slov je smířený i s tím, že ona ho odmítne, takže jsem mu doporučil aby se ji přímo zeptal, co sleduje svými telefonáty, co od něj vlastně čeká, pokud dostane vyhýbavou odpověď, klidně ať se stáhne do mlčení, nezvedá telefon, neodepisuje na maily a SMS a uvidí, jestli ona bude v pokusech o kontakt pokračovat. Pokud ano, má možnost si stanovit míru a intenzitu kontaktů. Chovat se prostě tak, aby ji bylo jasné, že i ona musí něco udělat aby mohla být v jeho přítomnosti a že se z drobky on nespokojí. Tak uvidíme. Jak říkal kolega u plavby Borek Medek. „Voblízaný vdolky já nerad.”