Koupil jsem si obraz. Malý, nijak drahý, ale od studenta akademie, který mě pozval abych se přišel podívat. Navíc ten student, když nestuduje, rozváží jako kurýr zásilky. Což obdivuji.
Obdivuji každého, kdo studuje libovolnou uměleckou školu a sám na sebe si si ještě vydělá vlastní prací. Vrátím se k tomu obrazu. Štěpán Molín maluje realisticky a zároveň tak, že mají ty obrazy duši. Což mám v oblibě. Objevil jsem díky mé lásce malíře, Giotta di Bondone. Předchůdce renesance. A zíral jsem. Budu se muset vydat do Itálie, prohlédnout si pár italských kostelů. Také malují ti malíři realisticky. Krásně.
Jsou věci které v dnešním „umění” nemusím. Nebudu je vypisovat, protože jim nechci dělat reklamu. A jsou věci, které v umění mohu. Lhostejné jestli jsou ze čtrnáctého století, nebo jednadvacátého. Prostě mě oslovují a občas ve mě vyvolávají chvění. Třeba Jakub Schikaneder. Když se dívám na jeho obrazy, tak si říkám, že věděl, co je skutečná mystika a zároveň realismus.
Možná by se mnou znalci nesouhlasili, ale tak Schikanedera vnímám. Štěpánovy obrazy, aspoň ty co jsem viděl, mají podobného ducha. Jsou temné a lehce tajemné a vystupuje v nich občas světlo. Jo ve světě umění je možné objevit celý vesmír. Ale je pravdou, že si tyhle věci dopřávám po troškách. Abych se jich nepřežral. Když jsou jen pro chuť a občas, chutnají pak dvojnásob. Ono toho dobrého má být jen po kapkách. Stejně jako pravdy a lásky.
Užívat se musí umět. Kdo neumí užívat, přežírá se a kdo se přežírá, tomu bývá pak blbě a většinou i blbě vypadá. Jsem přesvědčený, že se to týká chlastu, žrádla, stejně jako umění. Příliš dobrého je prostě příliš. Životní zkušenost, podotýkám. Člověk nestihne všechno, je toho hodně a je dobré si umět vybrat. Tuhle moudrost, kterou jsem pochytil už v dětství, ne vždy se ji řídil, jsem dlouho nepraktikoval. Až skoro ve středním věku jsem přišel na fakt, že mi prospívá. A začal se ji řídit.
Onehdy jsem jásal, že už je jaro, ale jak se zdá, jaro šlo někam do putyky a je na šrot. Prý bude střízlivý až někdy ve čtvrtek příští týden. No, co se dá dělat? Počasí člověk neporučí a neporučí. Už to vypadalo, že žádná zima nebude a ona byla v únoru a jak se zdá bude i v březnu. A na silnicích je chaos. Což se mi zdá, že je asi neřešitelné. Ty doby, kdy sedlák zapřáhl kobylu do saní, když potřeboval jet do kostela, nebo sousední vesnice na tancovačku a bylo celkem jedno jestli jede po poli nebo silnici, jsou pryč.
Dnešní auta nejsou jednoduše na sníh stavěné. Aspoň si myslím, protože několikacentimetrová vrstva sněhu spolehlivě rozvrátí dopravní systém. Případně řidiči nejsou schopni odhadnout své schopnosti a dovednosti. A jedna dvě havárie, kdy je provoz jaký je, prostě eliminují dopravu. Bohužel.
Lidstvo bude muset vymyslet zřejmě něco jiného, než je převážení všeho možného z jednoho konce světadílu na druhý. Globalizace má své výhody, ale zdá se, že nevýhody převažují. Byly časy, kdy se propagovaly vznášedla, která měla být nezávislá na silnicích, respektive povrchu silnic, ale jak se zdá vznášedla upadla v zapomnění a počty aut rostou a rostou, silnice jsou plnější a plnější a situace je stále méně řešitelnější.
A o Praze ani nemluvě. Ti, co to měli jednoduše vyřešit a zařídit nám vykládají, že jsme zpovykaní. Inu, slibem nás nezarmoutili, mnohým z nás se líbila jednoduchost jejich úmyslů, tak je zvolili. Takže mají, co si vybrali. Ještě, že jsem si nemyslel, že to jednoduše zařídí a sliby o tom, že budou makat v náš prospěch, jsem nebral vážně. Prostší duše ano, takže teď bědují a bědují. Ale, aspoň si uleví. Pochybuji, že se poučí, ale co se dá dělat? Už jsem si zvykl, že na světě je sice hezky, ale ne vždy a všude.
Večer bude derby, jako fanoušek Sparty pochopitelně věřím, že Sparta vysvětlí sešívaným, jak se hraje fotbal, ale někdy i kvalitnější mužstvo nevyhrává. No uvidíme. Sešívaní mají teď starosti. Zas nevědí, kdo je bude platit. Číňané jsou dost nejistí. Ani se jim nedivím. Slavie? Jak může soudný člověk fandit Slávii a ještě si ji k tomu koupit? Byly doby, kdy hráči chodili do práce, v ochozech na derby bylo padesát tisíc diváků, což je víc než dnes návštěva na celou ligu a prý se na ten fotbal dalo koukat.
Jo jo, za těch starých časů. Nebe bylo modrý, jaro rozkvetlý, žádné me/too, holky povolný a tráva zelená. Kam se tohle všechno podělo? Jak říká klasik.
zanechte zbytečného díla
je pátrat po nich marnou hrou.
Jen vůně refrénu nám zbyla,
ach, kde že loňské sněhy jsou?
F.Villon