Kvačím si to v tom mírném vedru přes Dobříš a proti mě jeden klient. Udivený, že mě v tom vedru baví jít.
Kvačím si to v tom mírném vedru přes Dobříš a proti mě jeden klient. Udivený, že mě v tom vedru baví jít. No nebaví, ale když si celoživotně hraji na drsného muže, tak mi nic jiného nezbývá než abych kráčel stále vpřed. Ale vážně. Ve vedru chodím rád. Všechno povolí, všechno se vypotí.
Probloudil jsem včera brdskými lesy 22 km. Dobloudil sem do Voznice, zkoušel jsem jít po paměti. Moc jsem nezašel. Dal jsem si večeři v mistnim formanském hotelu. Zeptal se na ubytovani, protože jsem už nechtěl hledat místo na spaní. Byl jsem mírně rozbolavělý. Nocleh byl, 315 Kč chtěli. Tož jsem je dal. Teplá voda tekla, mám na iPadu pár zajímavých knížek, četl jsem.
V noci mě probudilo klepání a dívčí hlas , co hledal nějakého Jirku. Šel jsem zjistit jestli je dáma hezká a nehledá náhodou mě. Nehledala. Jen špitla: „pardon.“ Byla hezká, tak jsem ji odpustil. Zamkl jsem zklamaně.
Jo, kde jsou ty časy, kdy na ubytovně v Bohnicích, kde jsem sedm let přes týden od pondělí do pátku přespával, nějaká opuštěná, momentálně potřebná zaklepala. Prostě některé mladé ženy, pokud jsou potřebné si klidně řeknou. A když si řeknou, tak dostanou. Za sebe osobně v tom nic nemravného nevidím. Sice na nedostatek sexu se neumírá, ale s patřičným uspokojením se snadněji žije.
Chápu, že jsou lidé, co vidí v něčem takovém problém, ale s těmi nepolemizuji. A jak jsem si všiml i t i nejctnostnější si své selhání dokáži vysvětlit a omluvit. Třeba velikou láskou. Pár jsem takových v životě potkal. Všechna náboženství mají ctnost za velikou devizu a všechna mají institut odpuštění. Inu Pán Bůh ví, že sice stvořil člověka k obrazu svému, ale zároveň ví, že je člověk podstatně slabší než Stvořitel.
Tak nechám mudrovaní. Pomalu půjdu dál. Venku je asi 34 Celsia, což je pro procházku jak dělané. Prý budou bouřky. Jestli v noci, budu muset postavit stan na dobrém místě. Bouřka je živel před kterým mám respekt. Jak stárnu získávám respekt k živlům jako takovým. Už jsem viděl dost. Vím co umí velká voda, přelézal jsem pár polomů, viděl nějaký ten požár.
Žijeme v nevypočitatelném světě. Jediné, co máme je opatrnost a vědomí, že existují katastrofy, co si ani neumíme představit, přesto nastanou. Tisíciletá voda před 13 lety byla jedna taková katastrofa, co si nikdo ani v duchu neuměl představit. Přesto jsme nestačili zírat. Jo jo.