Subjektivní poznámky z Norfolku IV

Cambridge je hezké město, ale Oxford je hezčí. Z mého hlediska.

Cambridge je hezké město, ale Oxford je hezčí. Z mého hlediska. V Oxfordu jsem byl dvakrát, poprvé hned při první cestě do Británie, pak podruhé před skoro třemi lety a vždy jsem byl Oxfordem okouzlený. Do Cambridge jsem dorazil až včera a nijak mě to město neuchvátilo. Jo, je tam spousta zajímavých staveb, kostel, Colliges, ulice plné lidí, hezké parky, dokonce byly i rozkvetlé krokusy, sněženky a další kytky, ale nechytlo mě to město.

Zřejmě se Cambridge bude podobat krásné ženské, co je sice krásná, ale chlapa za srdce nechytí. A pak jsou jiné krásky, na ty se jen podívám, a už si představuji. Jo, lidská představivost je různá. Ale už se těším, až se v létě, podívám i jinam, projdu se po Norfolku, třeba se vydám i jinam do Anglie. Jo, namlsal jsem se touhle dovolenou.

Dnes ještě dokoupíme nějaké čaje a odpoledne vyrazíme zpět. Ani se mi nechce domů. Nic nemuset dělat, chodit si po ulicích, po kraji, počasí nám přálo, je dost nakažlivé. Prostě opravdu dovolená, jaká má být. I odpočívat se musí umět. Také jsem měl štěstí, koupil jsem si v Cambridge krásnou knížku v antikvariátu: „History of The Roal Navy.” Zachovalá, za šest liber, dost podrobná, krásně ilustrovaná a dobré fotografie.

Na pět dní, krásná dovolená. Sice jsme se trochu u Lukáše tlačili, přeci jen byt nemá velký, ale zase na druhou stranu, protože tu ze Simonou už žijí dost dlouho, jsou tak znalci místních poměrů, hlavně Lukáš. Člověk se dozví více o místních poměrech. Což j pro mne zajímavé. Většinu líčení jsem vždy četl, nebo slyšel od lidí žijících v Londýně. Jenže, jak většina Angličanů řekne. „Londýn není Anglie.” Myslím, že na tom tvrzení je docela dost. Mimo Londýn není taková koncentrace přistěhovalců. Pořád je možné vidět tu nefalšovanou anglickou kulturu a zvyky.

Chápu, že jsou lidé, kteří milují rozmanitost, jenže já mám zájem o Anglii, nikoliv o kulturu přistěhovalců, kteří mají odlišné sociální a kulturní zvyky. Takže pokud se potkávám s Pakistánci, Korejci, Araby, černochy místo Angličanů, nejsem tak zcela spokojený. Anglie se nepochybně změnila od roku 1997, kdy jsem tu byl poprvé. Jestli k lepšímu, nebo horšímu, nejsem tak zcela schopný posoudit.

Ale jsem rád, že je tu pořád dost toho k vidění z té old England, o které jsem četl kdysi dávno. Že i někteří z těch přistěhovalců se zařadili do té společnosti, která má své zvyky, netroufám si tvrdit, že dobré, či špatné, přesto britské, nebo anglické. Tak trochu mě jímá hrůza z té multikoreknosti a pokusu o ztrátu národních identit, které prosazují jisté intelektuální a ekonomické skupiny. Tihle lidé mají pocit, že pro Evropu uděláme, nejlépe, když vytvoříme jeden prostor, který bude jako ten včera, kde jsme si cestou z Cambridge do Norwiche dali u pumpy jídlo.

Typ zařízení, jaký zažijete, kdekoliv v Evropě, nebo Americe. Plastová okna,kovové stoly, pokryté umělou hmotou, židle z toho samého materiálu, Sterilní, lehce omyvatelné a červené. Na celém světě stejné. Pokud někdo stojí o takovou kulturu všude, já tedy ne. Jistě, je praktická, ekonomická, sterilní. A hlavně neosobní a z mého hlediska ošklivá.

Bylo by mi líto, kdyby ze světa zmizela ta Anglie, která reprezentovala demokracii, svobodu, aby se stala nějakým tavícím kotlem národů, kde zůstane vzorem vkusu ta jídelna u pumpy, sterilní, jídlo sice zdravé, do jisté míry i chutné, ale jinak bez nějaké výrazné vůně a chuti. Bude chybět anglická architektura a třeba i jistá rezervovanost, která reprezentuje místní společnost. Zároveň k té rezervovanosti i velká míra laskavosti a ochota pomoci, když mají Angličané pocit, že potřebujete pomoc. Za ty čtyři návštěvy jsem obého zažil dost. Jak té laskavosti, tak té rezervovanosti.

Takže zabalíme, ještě se podíváme do vsi a pak už jen na letiště a tradá domů za prací a povinnostmi. Dovolená končí, Lukáš se Simonou nám poskytli přístřeší a pohostinství, Jim díky. Jinak, God save The England and Queen.”